Smyslem tohoto článku je poskytnout základní informace
o situaci, kdy k zaměstnavateli přijde kontrola oblastního inspektorátu práce
(dále jen „inspektorát práce“). V takových případech je dobré vědět, jaké právo
zaměstnavateli náleží a jaké povinnosti musí vůči inspektorátu práce
dodržet.
Z jakých předpisů inspektorátům kontrolní pravomoc
vzniká? Obecně je pro orgány inspekce práce (tedy i pro Státní úřad inspekce
práce) oblast provádění kontroly dána v ust. § 3 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci práce“).
Orgány inspekce práce tak kontrolují zejména dodržování
povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů, kde vznikají zaměstnancům,
příslušnému odborovému orgánu nebo radě zaměstnanců nebo zástupci pro oblast
BOZP práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích, včetně právních
předpisů o odměňování zaměstnanců, náhradě mzdy nebo platu a náhradě výdajů
zaměstnancům. Dále kontrolují povinnosti vyplývající z právních předpisů v
oblasti stanovení pracovní doby a doby odpočinku, v oblasti bezpečnosti práce,
v oblasti zaměstnávání některých skupin zaměstnanců, v oblasti upravující výkon
umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti dětmi, v oblasti zajištění
provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví včetně
vyhrazených technických zařízení. Inspektoráty práce dále kontrolují dodržování
individuálních pracovněprávních nároků zaměstnanců vyplývajících z právních
předpisů, které jsou upraveny v určitých částech kolektivními smlouvami, a dále
provádí kontroly, pokud tak stanoví jiný právní předpis.
Vzhledem k přijaté novele zákona č. 435/ /2004 Sb., o
zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“)
přešly od 1. 1. 2012 na inspektoráty práce kompetence vyplývající z tohoto
zákona. Dle tohoto právního předpisu na inspektoráty práce přechází k
uvedenému datu kontrola v oblasti pracovněprávních předpisů ve smyslu tohoto
zákona, kterými jsou podle ust.
§ 126 odst. 2 právní
předpisy zaměstnanosti a právní předpisy o ochraně zaměstnanců při platební
neschopnosti zaměstnavatele.
V zákoně o inspekci práce je stanoveno, na koho se
působnost orgánů inspekce práce vztahuje a kdo ji naopak nemá. Zejména se
tedy působnost orgánů inspekce práce vztahuje na zaměstnavatele a jejich
zaměstnance. Podle ust.
§ 7 zákoníku práce jsou za zaměstnavatele
považovány právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají fyzické osoby v
pracovněprávních vztazích. Působnost orgánů inspekce práce se tedy vztahuje na
zaměstnavatele a na jejich zaměstnance, na právnické osoby, u kterých jsou
vykonávány veřejné funkce, a na fyzické osoby vykonávající veřejné funkce, dále
na fyzické osoby, které jsou zaměstnavateli a samy též pracují, na fyzické nebo
právnické osoby podnikající podle zvláštního právního předpisu a nikoho
nezaměstnávající, na spolupracujícího manžela nebo dítě osoby uvedené pod bodem
druhým a třetím, na fyzickou nebo právnickou osobu, která je zadavatelem stavby
nebo jejím zhotovitelem, popřípadě se na zhotovení stavby podílí podle zákona o
zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a na
koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi podle zákona
o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na
vysílající a přijímající organizace a dobrovolníky při výkonu dobrovolnické
služby podle zvláštního právního předpisu, na právnické osoby, které vykonávají
činnost školy nebo školského zařízení, další právnické osoby nebo fyzické
osoby, u nichž se uskutečňuje praktické vyučování žáků středních škol,
odborných učilišť nebo vyšších odborných škol, na věznice, právnické nebo
fyzické osoby zaměstnávající odsouzené a na odsouzené a na právnické a fyzické
osoby, u kterých je prováděn výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní
činnosti dětmi.
Kompetence inspektorátů práce je v některých zařízeních
závislá na souhlasu příslušného ministerstva či ředitele, avšak pokud
takový souhlas orgán inspekce práce nedostane, je pak ten, kdo souhlas
neudělil, povinen kontrolu provést a podat zprávu do 60 dnů ode dne odmítnutí
souhlasu k provedení kontroly.
Inspektoráty práce jsou dále až na určité výjimky
omezeny při své kontrolní činnosti v případě, kdy jsou právní vztahy
zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu jako službu,
kterou Česká republika poskytuje veřejnosti, upravené služebním zákonem. Zde
mohou orgány inspekce práce kontrolovat jen věci týkající se doby výkonu státní
služby a přestávek ve státní službě, služební pohotovosti, státní služby
přesčas a v noční době a bezpečnosti při výkonu státní služby.
Negativní působnost orgánů inspekce práce je
zakotvena v ust.
§ 6 odst. 4 zákona o inspekci
práce.
Jako nadřízený správní orgán působí v rámci
struktury orgánů inspekce práce Státní úřad inspekce práce se sídlem v Opavě a
osm oblastních inspektorátů práce, které jsou správními úřady. Státní úřad
inspekce práce řídí inspektoráty a je nadřízeným správním orgánem, který si
mimo jiné také může písemně v jednotlivých případech hodných zvláštního zřetele
pro sebe vyhradit provedení kontroly, kterou by jinak prováděl místně příslušný
oblastní inspektorát práce.
Místní příslušnost každého inspektorátu k výkonu
kontroly se řídí místem činnosti kontrolované osoby a u organizační složky
státu jejím sídlem; ve správním řízení se řídí místní příslušnost správním
řádem. Úřad může v jednotlivých případech hodných zvláštního zřetele, zejména z
důvodu podjatosti, písemně pověřit provedením kontroly jiný než místně
příslušný inspektorát, avšak je možné vzhledem k dikci zákona pověřit odlišný
inspektorát i z jiných důvodů.
Úprava konkrétních práv a povinností je obsažena v ust.
§ 7 a
§ 8 zákona o inspekci práce. Můžeme v
obecné rovině konstatovat, že oprávnění inspektora odpovídá na druhé straně
povinnost kontrolované osoby a naopak. Byť je zákon o inspekci práce speciálním
zákonem vůči obecnému zákonu č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní…
dostupný obsah
