Více než půl roku jsou v praxi aplikována ustanovení
§ 192 - 194 zákoníku práce o
náhradě mzdy, platu nebo odměny z dohody o pracovní činnosti (dále jen náhrada
mzdy), kterou je zaměstnavatel povinen poskytovat svým zaměstnancům v období
prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo
karantény. Přesto stále přetrvávají určité výkladové problémy,
vyplývající především ze smíšené povahy náhrady mzdy (částečně má charakter
pracovněprávní a chová se tak jako náhrada mzdy při jakýchkoli překážkách v
práci, avšak její konstrukce a podmínky poskytování odpovídají spíše dávce
nemocenského pojištění), o čemž svědčí opakované dotazy a polemiky odborné i
laické veřejnosti. A právě na tyto problémy a jejich řešení upozorňuje tento
příspěvek.
Krátká praxe ukázala, že právní úprava náhrady mzdy, v
níž se zákonem o stabilizaci veřejných rozpočtů s účinností od 1. 1. 2008
promítla tzv. karenční doba (doba prvních 3 pracovních dní, po kterou se
zaměstnanci při dočasné pracovní neschopnosti náhrada mzdy neposkytuje), dopadá
zvláště nepříznivě na zaměstnance s delšími než osmihodinovými směnami
(především tedy zaměstnance s nerovnoměrně rozvrženou týdenní pracovní dobou),
neboť doba neposkytování náhrady mzdy je u nich vždy delší než u zaměstnanců ve
směnách osmihodinových nebo kratších.
K odstranění tohoto negativního dopadu
byla do poslaneckého návrhu zákona o podpoře hospodářského růstu a sociální
stability zařazena též dílčí novela
§ 192 zákoníku práce. Podle ní by
karenční doba představovala sice i nadále prvé 3 směny zaměstnance, činila by
však nejvýše prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn.
Současně bylo navrženo sjednocení dosavadní dvojí sazby náhrady mzdy (při
karanténě za prvé 3 pracovní dny 25 % a od 4. pracovního dne při karanténě i
při dočasné pracovní neschopnosti60 % průměrného redukovaného výdělku) na 60 %
průměrného redukovaného výdělku v obou případech. |
Zákon byl 15. 5. 2009 schválen Poslaneckou sněmovnou a
17. 6. 2009 Senátem a měl nabýt účinnosti od 1. 7. 2009. Prezident tento zákon
nepodepsal a vrátil jej dne 9. 7. 2009 Poslanecké sněmovně k novému projednání.
O vráceném zákonu bude sněmovna jednat, nestane-li se tak na mimořádné schůzi
do konce prázdnin, na její poslední schůzi v září tohoto roku. Pokud bude
prezidentské veto přehlasováno, nabude zákon účinnosti po vyhlášení ve Sbírce
zákonů.
Náhrada mzdy náleží zaměstnancům v pracovním poměru nebo
zaměstnancům činným na základě dohody o pracovní činnosti, a to v období
prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (dále jen
DPN) nebo karantény. V mezích uvedeného období však náhrada mzdy přísluší
pouze za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny (respektive za
jednotlivé plánované směny), a za placené svátky, za které zaměstnanci
jinak přísluší náhrada mzdy (§ 115 odst. 3
zákoníku práce, dále také ZP) nebo se mu plat (§ 135 odst. 1 ZP) či měsíční mzda
(§ 348 odst. 1 písm. d) ZP) nekrátí,
pokud jsou splněny níže uvedené podmínky:
ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti (dále jen DPN)
nebo nařízení karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské
podle ZNP,
v jednotlivých dnech (pracovních a svátcích)
splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle zákona č. 187/2006
Sb., o nemocenském pojištění (dále jen ZNP),
náhrada mzdy náleží vždy jen, pokud pracovní poměr
(dohoda o pracovní činnosti) trvá, ne však déle než do vyčerpání
podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského (§ 26 ZNP).
Z uvedeného je zřejmé, že je třeba - tak jako u
nemocenského - rozlišovat podmínky práva na náhradu mzdy a podmínky práva na
její poskytování. Existence práva na náhradu mzdy ještě neznamená, že
zaměstnanec bude mít také právo na výplatu této náhrady mzdy. Pro vznik
práva na náhradu mzdy je totiž rozhodující, zda podmínky nároku na
nemocenské, tedy že:
zaměstnanec vykonává takové zaměstnání, které mu zakládá
účast na nemocenském pojištění (nejedná se tedy o zaměstnání krátkodobé,
které netrvalo ani trvat nemělo alespoň15 dnů, a u zaměstnání malého rozsahu, v
němž není sjednána měsíční odměna vůbec nebo je sjednána v částce nižší než 2
000 Kč, zaměstnanec v kalendářním měsíci, v němž vznikla DPN nebo mu byla
nařízena karanténa, nedosáhl odměny alespoň v této výši), a v den vzniku DPN
(nařízení karantény) je nemocensky pojištěn,
nepřivodil si DPN úmyslně,
jsou splněny právě v den vzniku DPN (nařízení karantény).
Je-li tomu tak, je potom nerozhodné, zda například zaměstnanec v zaměstnání
malého rozsahu dosahuje rozhodného příjmu (tedy měsíční odměny alespoň 2 000
Kč) ještě také v dalších kalendářních měsících trvání DPN (karantény)
následujících po měsíci, ve kterém byl uznán dočasně práce neschopným nebo mu
byla nařízena karanténa.
Pro výplatu (poskytování) náhrady mzdy se
naopak vyžaduje, aby zaměstnanec v každém jednotlivém dni, za který tato
náhrada přísluší, splňoval nárok na výplatu nemocenského, tj. že u něho
nenastala některá z těchto skutečností:
vykonává práci v pojištěném zaměstnání, z něhož mu náhrada mzdy
náleží,
je ve vazbě nebo vykonává trest odnětí svobody, jde-li o náhradu
mzdy, na kterou vzniklo právo před nástupem vazby nebo výkonu tohoto
trestu,
mělo trvat pracovní volno bez náhrady příjmu (neplacené pracovní
volno), pokud vznikla DPN (karanténa) nejdříve dnem, který následuje po dni
nástupu na takové volno. To neplatí ve dvou případech:
jestliže byl pojištěnec uznán dočasně práceneschopným podle
§ 57 odst. 1 písm. e) a f)ZNP, tedy
v době nároku na výplatu peněžité pomoci v mateřství, protože mu závažné
dlouhodobé onemocnění znemožňuje pečovat o dítě (dlouhodobým onemocněním se pro
účely ZNP rozumí takové onemocnění, které podle poznatků lékařské vědy má trvat
déle než jeden měsíc), nebo pojištěnka byla uznána dočasně práce neschopnou,
protože lékaři doložila potvrzením orgánu nemocenského pojištění, že nemá nárok
na peněžitou pomoc v mateřství z žádné pojištěné činnosti. V takovém případě ji
lékař uzná DPN od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu,
v případě pracovního volna z důvodu ošetřování
(péče)
§ 39 odst. 1 písm. a) a b)
ZNP,
- trvala stávka, vznikla-li DPN nebo byla-li nařízena karanténa
nejdříve dnem, který následuje po dni, ve kterém se zaměstnanec stal účastníkem
stávky.
Náhrada mzdy přísluší vždy jen do doby, dokud
pracovní poměr (dohoda o pracovní činnosti) trvá. Pokud tyto
pracovněprávní vztahy v době prvních 14 kalendářních dnů trvání DPN (karantény)
skončí (typicky dohodou, uplynutím sjednané doby, výpovědí ze strany
zaměstnance, výpovědí ze strany zaměstnavatele, nebrání-li tomu zákaz výpovědi
podle
§ 53 ZP, okamžitým zrušením nebo zrušením
ve zkušební době), končí posledním dnem jejich trvání také poskytování náhrady
mzdy.
V praxi se jeví problematickou aplikace ust.
§ 66 odst. 1 věta druhá ZP, kde
se stanoví, že zaměstnavatel nemůže ve zkušební době zrušit pracovní poměr v
době prvních 14 kalendářních dnů trvání DPN (karantény) zaměstnance, přičemž
ve zrušení pracovního poměru je nutno spatřovat jednostranný právní úkon
směřující ke skončení pracovního poměru (v tomto případě učiněný
zaměstnavatelem). Přikláním se k názoru, že rozhodnutí zaměstnavatele o zrušení
pracovního poměru a oznámení o tom zaměstnanci nemohou být učiněny v uvedené
době. Stalo-li se tak předpočátkem této doby, pracovní poměr skončí bez ohledu
na to, zda se tak stane v této době. Jiný výklad by byl podle mého názoru
absurdní, neboť pokud by pracovní poměr neměl tímto rozvázáním skončit v době
prvních2 týdnů DPN (karantény), což ovšem z dikce zákona nevyplývá, mohl by
zaměstnanec účelově vždy čelit skončení pracovního poměru touto formou, neboť
by postačilo, aby v den, kdy má pracovní poměr skončit, byl lékařem uznán
dočasně práceneschopným.
Pokud jde o podpůrčí dobu pro výplatu
nemocenského, posuzuje se pro účely náhrady mzdy jen její obecná délka, tj.
380 kalendářních dní. To platí i v případě poživatele starobního důchodu nebo
invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. Informaci o zápočtu
předchozí pracovní neschopnosti do podpůrčí doby získá zaměstnavatel buď přímo
od okresní správy sociálního zabezpečení, která je podle
§ 84 odst. 2 písm. l) ZNP
povinna písemně upozornit zaměstnavatele na čerpání podpůrčí doby v délce 180
dní, a to alespoň 15 dní předem, a v délce 380 dní, a to alespoň 2 měsíce
předem, nebo od samotného zaměstnance, kterému je tento orgán nemocenského
pojištění podle
§ 64 odst. 2 ZNP povinen na
jeho žádost podat informaci o čerpání podpůrčí doby pro výplatu nemocenského. V
odůvodněných případech, zejména u nově přijatých zaměstnanců, kteří by se stali
dočasně práceneschopnými bezprostředně v době prvních 14 kalendářních dnů od
jejich nástupu do zaměstnání, může tedy tuto informaci zaměstnavatel vyžadovat
přímo od těchto zaměstnanců.
Zákonem stanovená (základní) výše náhrady mzdy:
při dočasné pracovní neschopnosti:
za první 3 pracovní dny (směny) náhrada mzdy
nepřísluší,
od 4. pracovního dne (směny) náhrada mzdy přísluší ve výši
60 % průměrného redukovaného výdělku,
- při karanténě:
za prvé 3 pracovní dny (směny) náhrada mzdy přísluší ve výši
25 % průměrného redukovaného výdělku,
od 4. pracovního dne (směny) přísluší náhrada mzdy ve výši
60 % průměrného redukovaného výdělku.
Pro počítání počátku a konce období prvních 14
kalendářních dní trvání DPN (karantény) a pro stanovení pořadí jednotlivých
směn v rámci tohoto období platí tyto zásady:
období prvních 14 kalendářních dní trvání DPN (karantény)
pravidelně začíná v den vzniku pracovní neschopnosti (nařízení
karantény), s jedinou výjimkou, kdy DPN vznikla ode dne, v němž zaměstnanec
má již celou směnu odpracovanou, neboť v takovém případě počíná období 14
kalendářních dnů DPN pro účely poskytování náhrady mzdy až následujícím
kalendářním dnem. Vznikne-li DPN ve svátek nebo v den, kdy zaměstnanec
čerpá dovolenou, počítá se období 14 kalendářních dní bez výjimky od tohoto
dne. Období prvních 14 kalendářních dní trvání DPN (karantény) končí vždy
uplynutím 14. kalendářního dne, tedy ve 24.00 hodin toho dne.
pro určení pořadí jednotlivých pracovních dní (směn) v rámci
období prvních 14 kalendářních dnů se vždy vychází ze zaměstnavatelem předem
stanoveného rozvržení týdenní pracovní doby do směn (z harmonogramu směn).
Za nařízenou (dohodnutou) práci přesčas náhrada mzdy nepřísluší.
První směnou v rámci období 14 kalendářních dnů je pro účely
náhrady mzdy vždy ta směna nebo její část, kterou zaměstnanec po vzniku dočasné
pracovní neschopnosti (nařízení karantény) jako první zcela nebo zčásti
neodpracoval. Poslední směnou v rámci období 14 kalendářních dnů je pro
účely náhrady mzdy vždy ta ze stanovených směn, která jako poslední zcela nebo
zčásti zasahuje do uvedeného období a kterou zaměstnanec z důvodu DPN
(karantény) zcela nebo zčásti neodpracoval. Přechází-li směna ze 14. na 15.
kalendářní den, je relevantní z hlediska náhrady mzdy pouze ta její část,
která připadá na 14. kalendářní den, tedy od začátku směny v tento den do
24.00 hodin tohoto dne, neboť náhrada mzdy přísluší jen v rámci období prvních
14 kalendářních dnů trvání DPN (karantény), nikoli déle.
V praxi se často vyskytují dotazy, jak stanovit pořadí
jednotlivých směn pro účely náhrady mzdy, zejména tehdy, jde-li o směny noční
(přecházející z jednoho do dalšího kalendářního dne). Je třeba vycházet z toho,
že směnou je část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je
zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn
odpracovat (§ 78 odst. 1 písm. c)
ZP).
Zásadně platí, že směny nelze ztotožňovat s
kalendářními dny. Správné určení pořadí jednotlivých směn s přihlédnutím k
pravidlu, že období prvních 14 kalendářních dnů se počítá ode dne vzniku DPN
(karantény) s výjimkou případu, kdy v tento den má zaměstnanec směnu již
odpracovanou, vyplyne z níže uvedených příkladů.
Příklad č. 1
Zaměstnanec má rovnoměrně rozvrženou pracovní dobou do 5
dnů v týdnu (pondělí až pátek) se směnami Po a St - po 9 hodinách, Út a Čt - po
7,5 hodinách, Pá - 7 hodin.
Navštívil lékaře v úterý po odpracování celé úterní směny a
byl uznán dočasně práceneschopným od úterý. V takovém případě začíná období 14
kalendářních dnů pro poskytování náhrady mzdy až od středy a prvou
neodpracovanou směnou je směna ve středu (9 hodin).
Navštívil lékaře v pondělí během směny, po odpracování 5
hodin a byl uznán dočasně práce neschopným od pondělí. V takovém případě začíná
období 14 kalendářních dnů pro poskytování náhrady mzdy od pondělí a první
neodpracovanou směnou je část pondělní směny v délce 4 hodin.
Příklad č. 2
Zaměstnanec s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou na
jednotlivé týdny (tzv. dlouhý a krátký týden) má stanoveny směny v lichém
týdnu Po, Út, Pá, So, Ne po 12 hodinách a v sudém týdnu St a Čt po 10
hodinách.
Odpracoval nedělní směnu, v pondělí navštívil lékaře a byl
od tohoto dne uznán dočasně práceneschopným. V tomto případě období prvních 14
kalendářních dnů začíná rovněž v pondělí a první neodpracovanou směnou bude
plánovaná směna ve středu (10 hodin).
V průběhu nedělní směny po odpracování 8,5 hodin utrpěl
úraz a od téhož dne byl uznán dočasně práce neschopným. Za této situace období
14 kalendářních dnů začíná v neděli a první neodpracovanou směnou je část
nedělní směny v délce 3,5 hodin.
Příklad č. 3
Zaměstnanec s nočními směnami od pondělí do pátku po 8
hodinách:
odpracoval celou noční směnu z pondělí na úterý…