Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Z aktuálních soudních rozhodnutí - Dohoda o delší výpovědní době

22.9.2010, , Zdroj: Verlag Dashöfer
Soud: Nejvyšší soud ČR Spisová značka: 21 Cdo 258/2009 Datum rozhodnutí: 21. 4. 2010 

Právní problematika: dohoda o delší výpovědní době v pracovních smlouvách uzavřených před 1. 1. 2007

Ustanovení právních předpisů: § 51, § 72 a § 364 odst. 1 a 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále také jen „ZP“); § 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění k 31. 12. 2006 (dále také jen „SZP“)

Právní věta:

K dohodě o „delší“ výpovědní době, než kolik činí podle ustanovení § 51 odst. 1 ZP, musí dojít - jak plyne z povahy věci - dříve, než taková doba začala běžet; to je v projednávané věci vyloučeno, neboť výpovědní doba začala běžet již v den, v němž nabyl účinnosti zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a do té doby účinná právní úprava dohodu o délce výpovědní doby neumožňovala.

Komentář:

  1. Řízení před obecnými soudy

V daném případě bylo významnou právní otázkou určení, jakou právní úpravou se řídí běh, délka a uplynutí výpovědní doby v případě, kdy zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr výpovědí z organizačních důvodů doručenou v prosinci 2006, tedy za účinnosti „starého“ zákoníku práce (dále jen „SZP“). Výpovědní doba přitom začala běžet až 1. 1. 2007, tedy již za účinnosti ZP. Běh výpovědní doby byl přitom důležitý z důvodu určení okamžiku skončení pracovního poměru a tím i počátku běhu dvouměsíční prekluzivní lhůty k podání žaloby u soudu o neplatnost výpovědi. Na základě SZP byla výpovědní doba při výpovědi z organizačních důvodů tříměsíční bez možnosti odlišného sjednání její délky, dle stávajícího ZP je minimální délka výpovědní doby 2 měsíce, přičemž strany si mohou sjednat i výpovědní dobu delší. Zaměstnanec se žalobou domáhal určení, že výpověď z pracovního poměru je neplatná z důvodu fiktivně přijaté organizační změny.

Soud I. stupně žalobu zamítl. Z provedeného dokazování dovodil, že zaměstnavatel dal zaměstnanci dopisem ze dne 21. 12. 2006 výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) SZP z důvodu zrušení jím zastávaného místa ředitele obchodního centra podnikového bankovnictví. Podle soudu prvního stupně je třeba v souladu s přechodným ustanovením § 364 odst. 1 ZP platnost tohoto právního úkonu posoudit podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2006, tedy SZP, avšak podmínky vzniku nároku, vzniklého po dni 1. 1. 2007 (včetně délky výpovědní doby, která začala běžet dnem 1. 1. 2007), je nutno posuzovat podle nové právní úpravy ZP.

Vzhledem k tomu, že v ZP účinném ode dne 1. 1. 2007 je stanovena výpovědní doba jednotně jako dvouměsíční (a tato výpovědní doba tedy platí i pro výpověď z tzv. organizačních důvodů, u níž dosud byla dle SZP stanovena tříměsíční výpovědní doba) a že mezi účastníky nebyla sjednána dohoda o změně délky výpovědní doby, začala zákonná dvouměsíční výpovědní doba podle výpovědi ze dne 21. 12. 2006 běžet dnem 1. 1. 2007 a skončila dnem 28. 2. 2007. Soud prvního stupně tak uzavřel, že pracovní poměr zaměstnance skončil ke dni 28. 2. 2007. Protože žaloba o určení neplatnosti výpovědi byla u soudu podána až 30. 5. 2007, bylo právo uplatněno po uplynutí dvouměsíční prekluzivní lhůty dle § 72 ZP a žaloba tak byla zamítnuta.

  1. 2. Řízení před Nejvyšším soudem ČR

Ve svém dovolání zaměstnanec mimo jiné namítal, že mezi účastníky nebylo pochyb o tom, že pracovní poměr…