Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Příběhy pro manažery

1.3.2006, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Je chybou si myslet, že jedinou dobou, kdy jsme mohli naslouchat příběhům, bylo naše dětství. Příběhy nám objevují to, co jsme pozapomněli či pozbyli a snad nejlépe odpovídají na naši potřebu rozumět světu okolo nás a v nás.

Příběh vlastní a příběhy druhých

     Každý člověk chce prožít svůj příběh. Příběh, který má začátek, střed a konec, příběh, který je dobrý a pod který se může jako autor podepsat. A dobrý příběh je ten, ve kterém není stopa lítosti, že to mohlo být nějak jinak. Příběh není pohlédnutím do minulosti. Otevíráme jím svou budoucnost a dáváme smysl minulosti. Vnáší do našeho života řád, dobrodružství a směr. Zmatený příběh v nás vyvolává napětí až zlost. Zkuste někomu vyprávět příběh, který nemá hlavu ani patu a je bez jediné výjimečnosti! Naopak nás magicky přitahuje příběh, který má směr, ale zůstává nedokončen, i když má konec.

     V příbězích druhých hledáme svůj vlastní příběh. Zejména ten, který se může začít dít. Tyto příběhy nám jsou inspirací, modelem, ke kterému se chceme přiblížit. Ale také mohou být potvrzením naší cesty.

Příběh jako okno do duše, ladička a kompas

     Příběh nám umožňuje vyjít ven a oknem nahlédnout dovnitř. To pak můžeme vidět, čeho jsme si uvnitř nevšimli. Takovému příběhu se nemusíme bránit. Dokonce se můžeme dívat do oken někomu jinému. Pomocí příběhu poznáváme sebe nebo druhé bezpečným, laskavým způsobem.

     Příběh, stejně jako vůdce, dává lidi dohromady. Vytváří nám vzorec, model a učí nás mluvit a přemýšlet stejným jazykem. Slaďuje nás, abychom věcem rozumět stejně či podobně. Sdílíme-li stejné příběhy, rozumíme světu kolem nás velmi podobně, protože máme o něm podobné představy.

Příběh ukazuje směr a také říká proč. Učí nás, ale nepoučuje. Říká nám, co je důležité a co naopak ne. Příběh má vždy nějaký přesah. Říká nám více, než o čem mluví.

Spravedlivá cena

     Sultán Anóšarván táhl se svou družinou opuštěnou a nehostinnou krajinou. Míjeli všechny vesnice a nerušeně diskutovali o budoucnosti sultanátu. Již několik dní nepotkali ani živáčka. Sultánův kuchař byl z toho nešťastný: „Pane, jsem připraven sloužit tvým vybraným chutím za všech okolností. Věz však, že nemáme již jediného zrnka soli a koření již též není.“

     „V nejbližší vesnici najdi obchodníka se solí a kořením. Kup ale jen tolik soli