Vůdčí osobnost, lídr, autorita, slova, kterými se to na
poli personalistiky a managementu jen hemží. Na své pětadvacetileté cestě za
poznáním japonského šermu a japonské kultury jsem potkal řadu významných
učitelů. Kromě toho, že perfektně vládli mečem, měli jeden společný rys - téměř
všichni byli přirozené autority. Věřím, že moje postřehy, inspirované vzdálenou
zemí, Vám poskytnou několik námětů k zamyšlení a pomohou Vám odpovědět na
otázku, kdo je skutečnou autoritou a kdo si na ni pouze hraje.
Při hledání odpovědi na tuto otázku můžete navštěvovat
semináře, číst knihy, pátrat na internetu. Domnívám se však, že s hlavou plnou
informací vždy objevíte pouze autoritu formální.
Zkuste se ohlédnout zpátky. Možná se Vám vybaví některá
silná osobnost z rodiny, učitel ze školy, někdo z příbuzných nebo přátel.
Určitě Vám to nedá příliš práce, protože jak řekl Lionel Tiger: „Vůdci
přitahují a jsou přitažliví.“ Po tomto zamyšlení se znovu rozhlédněte po svém
pracovišti. Vidíte je tam také?
Než odpovíte na tuto otázku, vezmu Vás alespoň
virtuálně na trénink kendó. Součástí jednoho z tréninků, který jsem absolvoval,
byl i můj zápas s desetiletými bojovníky. Brali souboj se mnou, dospělým,
naprosto vážně a čišelo z nich odhodlání mě porazit. Učitel tímto „nerovným“
bojem sledoval konkrétní záměr. Jednou jsem vyhrál, jednou prohrál. Na závěr
jsem se utkal s učitelem. On, ač o hlavu menší a podstatně starší, vždy vyhrál.
Poté následoval dlouhý proslov o tom, že on, ač malý Japonec, porazil velkého
cizince, a ať si z toho vezmou ponaučení. Vždyť kendó je jejich bojové umění a
proto oni, Japonci, musí být nejlepší.
Vzápětí však otočil, aby vyzdvihl moji snahu: „Pan
Hotovec sem jezdí až z Čech a již se hodně naučil. Vezměte si z něho příklad.
Nelituje času ani prostředků a stále se snaží pochopit naši kulturu. I vy mu
můžete pomoci, když budete správně a usilovně cvičit. Tak se snažte.“
Trénink hrdosti začínal již v útlém věku. Hrdosti na
to, že jsou Japonci, že patří do určitého klubu, k určitému učiteli. S odstupem
dvaceti let jsem mohl osobně poznat, že z desetiletých bojovníků vyrostly silné
osobnosti, které již ve svých třiceti letech byly autoritami těm, kteří
začínali.
A jaké je to u Vás? Myslíte si, že je možné skutečného
lídra vyškolit během víkendového kurzu? Nebude mu něco podstatného chybět?
Třeba moudrost a životní nadhled?
„Vůdce je významným ne pro svou sílu, ale pro svou schopnost dodávat
sílu ostatním.“ (John C. Maxwell)
Panu Michio Tomi bylo šedesát pět let a pracoval v
Praze jako poradce v Czechinvestu. Po prvním tréninku kendó, kde byl hostem,
sdělil pár zajímavých postřehů:
„Musíte se umět správně obléknout. Samuraj nejenže ovládal
meč, ale vládl také sám sebou a podle toho se choval a vystupoval.
Vaše kamae, postoj s mečem, musí odrážet Vaši osobnost. Pokud
je Vaše vnitřní síla patrná z postoje, nebudete muset sahat po meči, natož ho
tasit.
Musíte myslet na vítězství, a to nejen ve chvíli, kdy stojíte
proti soupeři. Od okamžiku, kdy vstoupíte do dódžó, soustřeďte všechny své
myšlenky na jediný cíl, na vítězství.“
Jaký je rozdíl mezi dódžó, místem, kde praktikujete
japonský šerm, a firmou, kde pracujete? Zřejmě v adrese.
„Z druhých lidí dostanete to nejlepší tehdy, když vydáte to
nejlepší, co je ve Vás samotných.“ (Zig Ziglar)
Dovolím si zmínit zkušenost, kterou jsem udělal u pana
Ide Katsuhiko, sensei v Hirošimě. Na tréninku jsem byl vyzván, abych předvedl,
co jsem se doposud naučil. Po celou dobu praktikování jsem se potil
soustředěním a trémou. Cítil jsem na sobě jeho soustředěný pohled.
Po skončení přišlo hodnocení. Začal pochvalou všeho, co
jsem dělal dobře. Poté naznačil, na co se mám soustředit a kudy se dál ubírat.
Z jeho úst nezaznělo jediné slovo kritiky či negativně pojaté hodnocení. Dodnes
mi v uších zní jeho slova : „Musíte se učit ukázat sílu Vaší osobnosti a dát
druhému šanci.“ Následující den jeho slova dostala ještě jiný, mnohem
silnější rozměr. Vybavila se mi v Muzeu atomové bomby nad maketou výbuchem
zničené Hirošimy, kam nás učitel zavedl.
Nepřijde Vám, že některá rozhodnutí rádoby autorit
připomínají výbuch atomové bomby? Ti, nad nimiž vybuchla, také nedostali šanci.
Dát druhému šanci vyžaduje velkou dávku sebedůvěry a nelpění. A na tomto poli
se může každý stále zlepšovat.
„Skutečný lídr nepotřebuje vést. Je spokojen s…
dostupný obsah
