3.22.8
Odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě
Mgr. Martin Kaplán
NahoruPlatový systém
Platem zaměstnanců ve veřejných službách a správě je podle § 109 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZP"), peněžité plnění poskytované za práci zaměstnanci u zaměstnavatele, kterým je stát, územní samosprávný celek (obec, kraj), státní fond, příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, nebo školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí nebo kterým je regionální rada regionu soudržnosti.
Poznámka:
Následující komentář nelze vztahovat na poskytování mzdy zaměstnancům podnikatelské sféry. Nezabývá se ani poskytováním služebního příjmu příslušníků bezpečnostních sborů, služebního platu vojákům z povolání a z valné části ani platem poskytovaným státním zaměstnancům ve státní službě; jejich odměňování je předmětem jiných právních úprav.
Účelem úprav platových poměrů zaměstnanců ve veřejných službách a správě je mimo ochrany práv při odměňování zaměstnanců před výdělkovou diskriminací (§ 110 ZP), před poskytováním platu nepřiměřeně nízkého (§ 111 a 112 ZP – minimální mzda, nejnižší úrovně zaručeného platu) a ochrany zaměstnanců v procesu poskytování platu (podmínky splatnosti, výplaty a srážek ze mzdy) hlavně stanovení způsobu odměňování, to znamená přesné vymezení platových složek, zásadních podmínek pro jejich poskytování a rámec pro určení jejich výše. Úprava platu tedy směřuje ke stanovení zásadních výdělkových relací mezi zaměstnanci, k určení rámce pro platovou stimulaci k výkonu složitějších a obtížnější prací, k vyšší výkonnosti a k dosahování lepších výsledků práce. Platovými podmínkami je zároveň stanovena nejnižší úroveň potřeby prostředků na platy, která by měla být základem pro určení nezbytných nákladů na zajištění příslušné veřejné služby nebo správy.
NahoruUrčení platu (§ 122 ZP)
Plat určuje zaměstnanci zaměstnavatel, a to podle zákoníku práce (§ 122 ZP), příslušných nařízení vlády vydaných k jeho provedení:
-
nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě,
-
nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů a
a v jejich mezích podle kolektivní smlouvy, popřípadě vnitřního předpisu. Jednostranné určení platu zaměstnavatelem v rámci možností daných uvedenými právními předpisy zůstává nadále jedinou formou jeho utváření. Po zrušení smluvního platu již neexistuje žádný prostor pro individuální sjednání platu ani jakékoliv jeho složky. Výjimku tvoří možnost sjednání zvláštního způsobu určení platového tarifu v kolektivní smlouvě nebo jeho stanovení vnitřním předpisem. Vzhledem k tomu, že kolektivní smlouva ani vnitřní předpis nemohou překročit rámec daný právními předpisy, zejména že nemohou omezovat právo zaměstnavatele určit plat, zůstává jejich prostor pro sjednávání nebo stanovení platu poměrně úzký.
Plat není možné určit jiným způsobem v jiném složení a jiné výši, než stanoví uvedené právní předpisy, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Platem jsou složky platu poskytované podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce (platový tarif, příplatek za vedení, specializační příplatek pedagogického pracovníka), podle obtížnosti pracovních podmínek (režimové příplatky, příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí, zvláštní příplatek, příplatek za rozdělenou směnu), podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků (osobní příplatek, odměny a cílové odměny), ale i doplatek do průměrného výdělku při výkonu jiné práce (§ 139 ZP) a doplatek do nejnižší úrovně zaručeného platu (§ 112 ZP). Jakékoliv jiné peněžité plnění poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci není platem.
Ustanovení § 307 ZP sice poskytuje zaměstnanci možnost určit si jedno právo, obsahuje-li smlouva nebo vnitřní předpis úpravu platových práv a ostatních práv v pracovněprávních vztazích, podle kterých má zaměstnanci příslušet více stejných práv, avšak s výjimkou zvláštního způsobu určení platového tarifu takováto situace při odměňování zaměstnanců ve veřejných službách a správě zpravidla nenastává.
NahoruPlat vedoucího zaměstnance, který je statutárním orgánem
Vedoucímu zaměstnanci, který je statutárním orgánem zaměstnavatele – ředitel, nebo který je vedoucím organizační složky státu nebo územního samosprávného celku, určuje plat orgán, který ho na pracovní místo ustanovil, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak. Obdobně se postupuje u zástupce vedoucího zaměstnance, pokud není pracovní místo tohoto vedoucího zaměstnance dočasně obsazeno nebo pokud vedoucí zaměstnanec práci přechodně nevykonává.
NahoruPlatový tarif (§ 123 ZP)
Zaměstnanci přísluší platový tarif (§ 123 ZP) stanovený pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen, není-li v zákoníku práce stanoveno jinak.
Stupnice platových tarifů stanoví vláda nařízením pro příslušný kalendářní rok v 16 platových třídách a v každé z nich v platových stupních, tak, aby platové tarify činily nejméně:
Zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený podle příslušné stupnice platových tarifů uvedené v přílohách k nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen, nebo v rámci rozpětí platových tarifů pro nejnižší až nejvyšší platový stupeň příslušné platové třídy (zvláštní způsob určení platového tarifu).
Podle nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, platí tyto platové tarify:
Stupnice č. 1
Zaměstnanci, který není podle dalšího textu zařazen do vyšší stupnice platových tarifů, přísluší platový tarif podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 1 k nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě.
Stupnice č. 2
Zaměstnanci, který je:
- zdravotnickým pracovníkem poskytujícím zdravotní služby uvedené v § 2 odst. 2 a 3 ZZS a nenáleží mu platový tarif podle stupnice č. 3, nebo
- není zaměstnancem uvedeným v § 303 odst. 1 ZP nebo úředníkem územního samosprávného celku podle § 2 odst. 4 zákona č. 312/2002 Sb. a je:
- pracovníkem v sociálních službách nebo sociálním pracovníkem v zařízení sociálních služeb, u poskytovatele sociálních služeb, který vykonává činnost v sociálních službách nebo podle jiných právních předpisů při pomoci v hmotné nouzi, v sociálně-právní ochraně dětí, ve škole a školském zařízení, ve věznici, ve vazební věznici, v ústavu pro výkon zabezpečovací detence, v zařízení pro zajištění cizinců nebo v azylovém zařízení,
- sociálním pracovníkem u poskytovatele zdravotních služeb, nebo
- manželským nebo rodinným poradcem,
přísluší platový tarif podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 2 k nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě.
Stupnice č. 3
Zaměstnanci, který je:
- lékařem, zubním lékařem nebo farmaceutem poskytujícím zdravotní služby uvedené v § 2 odst. 2 a 3 ZZS u poskytovatele zdravotních služeb, nebo
- lékařem orgánu sociálního zabezpečení podle § 3 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb.
přísluší platový tarif stanovený podle stupnice platových tarifů uvedené v příloze č. 3 k nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě.
Stupnice č. 4
Zaměstnanci, který je:
- pedagogickým pracovníkem podle § 2 zákona č. 563/2004 Sb., nebo
- akademickým pracovníkem státní vysoké školy podle zákona o vysokých školách.
NahoruPlatová třída
Platová třída je skupinou prací určité složitosti odpovědnosti a namáhavosti. Práce ve veřejných službách a správě jsou podle hledisek složitosti, odpovědnosti a namáhavosti odstupňovány do 16 platových tříd.
Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platové třídy podle druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě a v jeho mezích na něm požadovaných nejnáročnějších prací. Konkrétně zaměstnavatel zařadí zaměstnance ve smyslu tohoto základního pravidla do platové třídy, ve které je podle nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, zařazena nejnáročnější práce, jejíž výkon zaměstnavatel na zaměstnanci požaduje. Pokud není práce v tomto katalogu prací uvedena, zařadí zaměstnavatel zaměstnance do platové třídy, ve které jsou v katalogu prací zahrnuty příklady prací porovnatelné s ní z hlediska složitosti, odpovědnosti a namáhavosti.
Vedoucího zaměstnance zařadí zaměstnavatel do platové třídy podle nejnáročnějších prací, jejichž výkon řídí nebo které sám vykonává.
Konkrétním nástrojem pro rozčlenění prací v katalogu prací ve veřejných službách a správě jsou charakteristiky platových tříd uvedené v příloze k zákoníku práce. Platové třídy jsou v těchto charakteristikách odstupňovány podle hledisek, které tvoří podstatu složitosti, odpovědnosti a namáhavosti. Jednotlivé platové třídy jsou takto charakterizovány nároky práce na odbornou přípravu danou školním vzděláním a na další odbornou přípravu, na praktické znalosti, dovednosti, zručnost a zkušenosti, složitostí předmětu práce a pracovní činnosti, úrovní a intenzitou pracovních vztahů a složitostí předmětu těchto vztahů, úrovní organizačních, řídících a územních vztahů a jejich složitostí, dále pravděpodobností, velikostí a odstranitelností škod, které mohou vzniknout v důsledku výkonu práce, mírou ohrožení zdraví a životů dalších osob, fyzickou zátěží a zátěží psychickou a smyslovou, mírou ohrožení vlastního zdraví a života při výkonu práce a dalšími negativními vlivy, případně potřebou mimořádných vlastností a schopností požadovaných při výkonu práce.
NahoruPlnění kvalifikačních předpokladů
Pokud zaměstnanec splňuje potřebné vzdělání pro výkon práce zařazené v určité platové třídě, zaměstnavatel ho zařadí do této platové třídy. Kvalifikační předpoklady vzdělání pro výkon prací zařazených do jednotlivých platových tříd jsou stanoveny nařízením vlády (§ 2 nařízení vlády č. 341/2017 Sb.).
Kvalifikační předpoklady vzdělání pro výkon prací v jednotlivých platových třídách:
- v první platové třídě: základní vzdělání nebo základy vzdělání,
- ve druhé platové třídě: základní vzdělání nebo základy vzdělání,
- ve třetí platové třídě: střední vzdělání,
- ve čtvrté platové třídě: střední vzdělání s výučním listem nebo střední vzdělání,
- v páté platové třídě: střední vzdělání s výučním listem,
- v šesté platové třídě: střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo střední vzdělání s výučním listem,
- v sedmé platové třídě: střední vzdělání s maturitní zkouškou,
- v osmé platové třídě: střední vzdělání s maturitní zkouškou,
- v deváté platové třídě: vyšší odborné vzdělání nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou,
- v desáté platové třídě: vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu nebo vyšší odborné vzdělání,
- v jedenácté platové třídě: vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu nebo…