Henry Ford si prý jednou posteskl: "Proč vždy, když chci jenom ruce dělníků, dostanu celého člověka?" Manažeři s podobným přístupem se stále pohybují mezi námi a zdaleka nejsou výstavními exponáty v detroitském automobilovém muzeu jako Fordův slavný model T, u kterého jste si mohli vybrat jakoukoli barvu, pokud to byla černá....
Stále je mnoho lidí, pro které jsou druzí především nástrojem pro dosažení vlastních potřeb a přání. Vystupují nejen v rolích manažerů, ale i ve řadě dalších – rodičů i dětí, učitelů, partnerů, zákazníků, úředníků, tetiček či pojišťovacích agentů. Mají tendenci zúžit rozmanitost těch druhých, která by je mohla obohatit, jen na to, co právě potřebují pro dosažení svých cílů. Někdy to jsou ony fordovské ruce, jindy mozek s nápady nebo jiné části těla a duše. Svůj výběr dovedou dobře specifikovat a svou objednávku jasně formulují. Už malé děti slýchají – jestli se chceš takhle chovat, jdi do svého pokoje a vrať se, až mi budeš moci nabídnout to, co JÁ chci – tedy hodné dítě. Později nám učitelé dají jasně najevo, že sdělovat si nahlas své dojmy a projevovat navenek své emoce je možné o přestávce, nikoli ve vyučovací hodině. A v řadě firem platí psaná i nepsaná pravidla o tom, co je vhodné. Chceš-li tu být s námi, přizpůsob se! Rozeber se na součástky, dej nám jen to, co chceme, a ostatní zahoď!
Jsou prostředí, ve kterých se vyžaduje, nebo aspoň očekává neustálý úsměv na "šířku dlaně" a nadšení ze společné týmové práce. Takové firmy rády pořádají teambuildingy zaměřené na takzvaný "pozitivní přístup". V personální inzerci firma jako benefit nabízí možnost práce v mladém a dynamickém kolektivu.
Firma dává jasně najevo – vybíráme si z Tebe jen Tvé pozitivní emoce, Tvé slunné stránky. Ty stinné si nech na doma. V práci od Tebe očekáváme projevy radosti a štěstí. Smutek, zklamání, bolesti do práce nenos –…