Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

MYSLELI JSTE SI, ŽE... - Přehled judikatury trochu jinak

13.7.2011, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Úmrtí zaměstnance a peněžité nároky vůči zaměstnavateli

     O tom, že smrtí zaměstnance pracovní poměr končí, netřeba pochybovat. Výkon závislé práce je vázán na osobu zaměstnance a nikdo z pozůstalých v něm nemůže pokračovat. Řada personalistů si ale neuvědomuje, že v zákoníku práce existuje v této souvislosti i nějaký § 328, který řeší otázku, jak je to v případě smrti zaměstnance s jeho peněžitými právy vůči zaměstnavateli a naopak. Zákon říká jasně, že peněžitá práva zaměstnance vůči zaměstnavateli jeho smrtí nezanikají. Stávají se totiž předmětem dědictví, a to s výjimkou mzdových a platových práv, která přecházejí - maximálně však do výše trojnásobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance - postupně na manžela, děti a rodiče, pokud s ním žili v době smrti ve společné domácnosti. Pozor, nejde o žádné odstupné, jen o přechod již existujícího práva.

     Zákoník práce účinný od 1. 1. 2007 nám to ustanovení oproti předchozí právní úpravě trochu „zašmodrchal“. Už totiž výslovně nestanoví, že by smrtí zaměstnance zanikalo právo na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění. Vznikl tak výkladový spor, jestli to platí i nadále, anebo došlo vypuštěním ke změně a zmíněné právo se stává předmětem dědictví. Byť poněkud nejistě, rozhodl Nejvyšší soud, že správná je ta druhá varianta, tedy že - slovy dovolacího soudu - „právo zaměstnance na náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, které vzniklo po 1. 1. 2007, smrtí zaměstnance nezaniká; v plné výši se stává předmětem dědického řízení a přechází na toho, komu tato pohledávka podle výsledku dědického řízení připadla“.

(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 936/2010)

Přesčasová práce ve zdravotnictví

     Že ve zdravotnictví jsou s prací přesčas na štíru, není žádné tajemství. Tím spíše, když s účinností od 1. 1. 2007 už neexistuje pracovní pohotovost na pracovišti a za čekání na výkon práce přísluší zaměstnanci mzda (plat). Peníze jsou peníze.

     Tyto problémy lze sice řešit i prostřednictvím tzv. další dohodnuté práce přesčas ve smyslu § 93a zákoníku práce, nezřídka se ale objevují ještě případy, které se hojně vyskytly po nabytí účinnosti nového zákoníku práce, totiž že lékaři vykonávají pro svého zaměstnavatele práci ve dvou pracovněprávních vztazích - v pracovním poměru a zpravidla na dohodu o pracovní činnosti. Tato praxe byla a je kritizována s poukazem na to, že jde o porušení pravidla obsaženého v § 13 odst. 4 zákoníku práce, které zapovídá takové případy, pokud by se jednalo o stejné druhové vymezení práce.

     Bylo to možná vůbec poprvé, co k této otázce musel v rámci své rozhodovací praxe vyjádřit nedávno Nejvyšší správní soud. Byť v souvislosti s právní úpravou nemocenského pojištění. Zaměstnankyně byla zaměstnána v pracovním poměru jako lékařka a na základě dohody o pracovní