Koncem roku 2009 a počátkem roku 2010 podala řada
zaměstnavatelů žádost o vrácení pojistného na sociální pojištění, které odvedli
za první pololetí 2007. Učinili tak na základě mediálních informací o jednom
rozhodnutí krajského soudu, který konstatoval, že v tomto období nebyl
stanoven vyměřovací základ zaměstnavatele (tj. organizace a malé
organizace), a tudíž nebylo možné stanovit výši pojistného na sociální
pojištění, které měl platit zaměstnavatel jako poplatník (tj. sám za sebe), což
by pak znamenalo, že zaměstnavatelé nebyli jako poplatníci povinni toto
pojistné za první pololetí 2007 odvést. Rozhodnutí krajského soudu bylo sice
pravomocné, avšak byla proti němu podána kasační stížnost k Nejvyššímu
správnímu soudu. Vzhledem k tomu, že pro předmětnou záležitost vracení
pojistného mělo zásadní význam rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační
stížnosti, a to zejména odůvodnění tohoto rozhodnutí, v němž by Nejvyšší
správní soud vyslovil svůj právní názor na tuto záležitost, byla řízení o
žádostech zaměstnavatelů přerušována.
Protože vrácení již odvedeného pojistného má též daňový
dopad (pojistné je výdajem a má vliv na základ daně), zaujalo k záležitosti
stanovisko též Ministerstvo financí. Podle
§ 41 odst. 1 zákona č. 337/1992
Sb., o správě daní a poplatků, zjistí-li daňový subjekt, že jeho daňová
povinnost má být vyšší než jeho poslední známá daňová povinnost, je povinen
předložit do konce měsíce následujícího po tomto zjištění dodatečné daňové
přiznání a v této lhůtě též dodatečnou daň zaplatit. V návaznosti na podání
žádosti o vrácení pojistného by tedy měl zaměstnavatel, který tuto žádost
podal, splnit i tyto povinnosti podle zákona o správě daní a poplatků.
Ministerstvo financí však vzhledem k právní nejistotě, která panovala ohledně
výkladu a aplikace zákona upravujícího platby na sociální pojištění, zaujalo
stanovisko, že tuto specifickou situaci je třeba zohlednit i při aplikaci
procesních pravidel týkajících se podávání dodatečných daňových přiznání, tj.
do doby, než bude v dané záležitosti známo definitivní rozhodnutí soudu, není
nutno, aby subjekty, které zažádaly o vrácení zaplaceného pojistného na
sociální pojištění za první pololetí 2007, podávaly v příslušné lhůtě dodatečné
daňové přiznání k dani z příjmu za období, kterého se žádost týká.
Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti podané ve
věci vracení pojistného za první pololetí 2007 rozhodl dne 25. února 2010, a to
rozsudkem čj. 4 Ads 120/2009 - 88. Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že
rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud bude tedy o věci rozhodovat znovu, přičemž bude podle
§ 110
odst. 3 soudního řádu správního vázán právním názorem Nejvyššího správního
soudu. Nejvyšší správní soud tudíž vyhověl kasační stížnosti. Vydání tohoto
rozsudku Nejvyššího správního soudu znamená vyjasnění předmětné záležitosti,
přičemž zásadní význam má právní názor Nejvyššího správního soudu a jeho
zdůvodnění.
Nejvyšší správní soud sice konstatoval, že nařízení
vlády č. 39/2007 Sb., které v předmětném období vymezovalo vyměřovací základ
zaměstnavatele, porušilo výhradu zákona a soud jím tedy ve svém rozhodování
nebyl vázán, avšak zároveň uvedl, že vyměřovací základ zaměstnavatele…