Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

BENEFITY OD A DO Z - Stravování zaměstnanců

24.8.2011, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Pracovněprávní úprava

     Základní povinností zaměstnavatele vůči zaměstnancům plynoucí ze zákoníku práce je poskytnutí přestávky v práci pro jídlo a oddech. Podle § 88 zákoníku práce musí být přestávka poskytnuta nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce (u mladistvích po 4,5 hodinách) a musí trvat nejméně 30 minut.

     Dále zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nařizuje v § 2 zaměstnavatelům zajistit vhodné prostory pro odpočinek a stravování zaměstnanců z hlediska bezpečnosti a hygienických požadavků, zejména s ohledem na vhodné stanovení rozměrů, provedení a vybavení.

     To je však z hlediska pracovněprávní úpravy vše. Zákony nenařizují žádný povinný příspěvek zaměstnavatele na stravování svých zaměstnanců, ani přesně neuvádějí, jak stravování organizovat. Zaměstnavatel má v tomto směru poměrně dostatek volnosti. Nutno však zdůraznit, že vhodně zvolené formy závodního stravování mohou vést k lepší organizaci práce a jsou daňově zajímavé jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance.

Benefit zaměstnance pohledem daně z příjmů

     Z pohledu zaměstnance je zásadní ustanovení § 6 odst. 9 písm. b) zákona o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), podle něhož je příjmem, který je osvobozen od daně z příjmů ze závislé činnosti, hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti nebo v rámci závodního stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů.

     Výše osvobození tedy není shora nijak limitována, předpokladem je pouze její poskytnutí formou nepeněžního plnění.

Povinnosti vzhledem ke zdravotnímu a sociálnímu pojištění

     Jelikož je příjem zaměstnance plynoucí mu ve formě závodního stravování osvobozeným příjmem od daně z příjmů ze závislé činnosti, nevstupuje ani do vyměřovacího základu pro pojistné na zdravotní a sociální pojištění. Uvedené plyne z ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, a z § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. Jen na okraj doplňme, že toto by neplatilo pro pracovníka v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů, protože ten má stanoven vyměřovací základ pro sociální a zdravotní pojištění jinak.

Pohled zaměstnavatele

     O co jednodušší byl pohled zaměstnance, o to složitější je pohled zaměstnavatele. Aby mohly být náklady zaměstnavatele spojené se stravováním zaměstnanců daňově účinné, je třeba splnit podmínky zakotvené v § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP.

     Podle tohoto ustanovení má zaměstnavatel dvě možnosti, jak získat při poskytování stravování zaměstnancům daňový náklad:

  1. poskytuje-li stravování ve vlastním stravovacím zařízení, jsou u něho daňově účinnými všechny související náklady kromě hodnoty potravin;

  2. poskytuje-li příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů, pak je u zaměstnavatele daňovým nákladem příspěvek při současném naplnění následujících podmínek:

    • příspěvek je do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu,

    • příspěvek činí maximálně 70 % stravného vymezeného pro zaměstnance státních organizací při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin (v roce 2011 je tento maximální limit stravného 74 Kč, z čehož odvodíme 70% limit příspěvku 51,80 Kč).

     Doplňujícími podmínkami v této variantě jsou následující pravidla:

  • příspěvek lze uplatnit jako daňový náklad, pokud trvá přítomnost zaměstnance v práci během směny aspoň 3 hodiny,

  • pokud by byla délka směny zaměstnance v úhrnu s povinnou přestávkou v práci (viz předchozí) delší než 11 hodin, lze poskytnout další příspěvek,

  • příspěvek na stravování nelze jako daňový náklad zaměstnavatele uplatnit v případě zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné podle zákoníku práce.

     Z uvedeného vyplývají následující možnosti zaměstnavatele:

  1. Zaměstnavatel poskytuje stravování zaměstnancům ve vlastním stravovacím zařízení (této variantě vyhoví i případ, kdy přípravu a výdej jídel zajistí pro zaměstnavatele na základě např. mandátní smlouvy jiný subjekt].

  2. Zaměstnavatel zabezpečí stravování zaměstnanců prostřednictvím cizích subjektů např. v restauračním zařízení, v závodní jídelně jiného zaměstnavatele (do této kategorie patří i případ, kdy zaměstnavatel sice má vlastní