Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

§ 113 ZP Sjednání, stanovení nebo určení mzdy

11.1.2012, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.6.113
§ 113 ZP Sjednání, stanovení nebo určení mzdy

Ing. Ivan Tomší

Úplné znění

Ustanovení související

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění

    • § 23 odst. 1 – kolektivní smlouva

    • § 33 – pracovní poměr, jmenování

    • § 141 – společná ustanovení o mzdě a platu

    • § 305 – vnitřní předpis

    • § 307 – mzdová, platová a ostatní práva v pracovněprávních vztazích

Komentář

Ustanovení Hlavy II šesté části zákoníku práce se uplatní pouze u zaměstnanců zaměstnavatelů tzv. podnikatelské sféry; nevztahuje se tedy na zaměstnance zaměstnavatelů veřejných služeb a správy (státu, územního samosprávného celku, státního fondu, příspěvkové organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, školské právnické osoby zřízené Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona, nebo regionální rady regionu soudržnosti).

Formy vnitřní úpravy mzdy

V prvním odstavci § 113 ZP se uvádí úplný výčet všech přípustných forem úpravy mzdy u zaměstnavatele. Od tohoto ustanovení se nelze odchýlit, to znamená, že je nutno alespoň jednu z uvedených možností úpravy mzdy zaměstnance zvolit a zároveň se nepřipouští jiný způsob úpravy mzdy, než uvádí tento výčet. Podmínky a náležitosti jednotlivých forem jsou stanoveny dalšími ustanoveními zákoníku práce a občanským zákoníkem a zákonem o kolektivním vyjednávání. V praxi je nutno počítat spíše se situací, kdy se bude u zaměstnavatele uplatňovat více uvedených forem úpravy mzdy najednou.

Mzda v kolektivní smlouvě

Mzdová práva mohou být sjednávána v kolektivní smlouvě, jak alespoň slovně předesílá § 23 odst. 1 ZP (v kolektivní smlouvě je možné upravit práva zaměstnanců v pracovněprávních vztazích, jakož i práva nebo povinnosti smluvních stran této smlouvy).

Mzdu sjednanou v kolektivní smlouvě lze hodnotit vzhledem k rovnocennému postavení obou smluvních stran jako spravedlivější než mzdu jednostranně stanovenou zaměstnavatelem nebo i sjednanou mezi zaměstnavatelem a jednotlivým zaměstnancem.

Kolektivní smlouvou lze zajistit ochranu reálné mzdy zaměstnanců zaměstnavatele, a to sjednáním celkového vývoje (dynamiky) mezd u zaměstnavatele jako celku. Tempo celkového růstu (nebo poklesu) výdělku se zpravidla odvíjí od již dosažené výdělkové úrovně a jejího porovnání s výdělky srovnatelných skupin zaměstnanců mimo zaměstnavatele (cena práce na daném segmentu trhu práce) a od vývoje životních nákladů daných úrovní spotřebitelských cen (míra inflace) ovlivňujících životní úroveň zaměstnanců daného pracoviště zaměstnavatele. Důležitým faktorem ovlivňujícím celkový vývoj mezd zaměstnanců bude i obchodně ekonomická situace a výsledky podnikání zaměstnavatele.

Ochrana mzdy jednotlivých zaměstnanců před poskytováním mezd nepřiměřeně nízkých a před nepřiměřeným přenášením podnikatelských rizik na zaměstnance se v kolektivních smlouvách realizuje zpravidla sjednáním určité nepodkročitelné minimální výše mzdy. S případným sjednáním výdělkových minim v kolektivní smlouvě zákoník práce počítá, a proto se na zaměstnavatele, u něhož je mzda předmětem kolektivního vyjednávání, nevztahuje povinnost poskytovat mzdu nejméně ve výši nejnižších úrovní zaručené mzdy. V kolektivních smlouvách má toto nepodkročitelné minimum formu podnikových mzdových tarifů, systému základních mezd apod.

Další pravidelnou součástí mzdových částí kolektivních smluv je sjednání nejnižší míry mzdové kompenzace práce v pracovním prostředí, které je výrazně obtížnější než jiné běžné prostředí, ve kterém se konají stejné práce. Zákoníkem práce se stanoví nejnižší míra kompenzace práce přesčas, ve svátek, v noci, ve ztíženém pracovním prostředí a v sobotu a v neděli; předpokládá se však, že podle specifik zaměstnavatele bude tento výčet rozšířen a míra zvýhodnění vyšší.

Tím, že bude kolektivní smlouva obsahovat údaje o mzdě a způsobu odměňování, o splatnosti mzdy, termínu výplaty mzdy, místu a způsobu vyplácení mzdy, nebude nutno vydávat zaměstnanci mzdový výměr o těchto skutečnostech, nemusí se sjednávat v pracovní nebo jiné smlouvě, ani o nich zvlášť informovat jiným způsobem. Způsobem odměňování je nutno rozumět výčet mzdových složek a podmínek pro jejich poskytování včetně mzdových sazeb.

Postup při uzavírání kolektivních smluv se upravuje zákonem č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů.

Mzda v pracovní nebo v jiné smlouvě

Mzda může být sjednána v pracovní smlouvě nebo v jiné smlouvě, i když povinnou náležitostí pracovní smlouvy ujednání o mzdě není.

Neobsahuje-li pracovní smlouva mzdové ujednání, musí zaměstnavatel podle § 37 odst. 1 písm. f) ZP písemně informovat zaměstnance o mzdě a způsobu odměňování, o splatnosti mzdy, o termínu výplaty mzdy a o místu a způsobu vyplácení mzdy včetně změn o těchto údajích. Povinnost poskytnout stejné informace však vyplývá i z ustanovení o mzdovém výměru (§ 113 odst. 4 ZP), který musí být zaměstnanci vydán již v den nástupu do práce. Stejnou informaci však může obsahovat i kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis. Pro splnění této informační povinnosti postačuje jedna z daných možností.

V pracovní smlouvě mohou být ze mzdové oblasti sjednávány časově stabilní skutečnosti odpovídající charakteru tohoto dokumentu, slučitelné s ostatními ustanoveními pracovní smlouvy, zejména s druhem práce a dobou jeho platnosti. Budou to zpravidla ujednání o způsobu odměňování (časová, úkolová, podílová nebo jiná mzda), o stálých mzdových kategoriích, jako je například zařazení do tarifního stupně (tarifní třídy) podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce vyplývající z druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě, zařazení do mzdové skupiny (tarifní stupnice) podle sjednaného typu pracovního režimu (směnnost, nepřetržitost), zařazení do mzdové skupiny podle ztěžujících a rizikových vlivů pracovního prostředí apod., o splatnosti mzdy, o termínu výplaty mzdy a o místu a způsobu vyplácení mzdy.

Mzdu je možno individuálně dále sjednat v jiné smlouvě o mzdě [účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláštně jako typ smlouvy upravena (§ 1746 odst. 2 NOZ); smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu zákoníku práce]. Výhodou sjednání mzdy v jiné smlouvě je to, že kromě možností uvedených u pracovní smlouvy je možno sjednávat v této smlouvě i další mzdové podmínky, jejichž platnost, stejně jako platnost celé smlouvy, může být časově omezena, například podmínky související s výkonem dané funkce (zpravidla vedoucí nebo manažerské a podle toho jsou tyto smlouvy často nazývané manažerskými), podmínky zainteresovanosti na plnění operativních úkolů, na výsledcích firmy apod. Mimo mzdy budou zpravidla součástí těchto smluv ještě další podmínky jako konkurenční ustanovení, ujednání o odchodném aj.

Mzda ve vnitřním předpisu (mzdovém)

Kolektivní nesmluvní formou úpravy mzdových práv zaměstnavatelem je vnitřní předpis. Podmínky vydání vnitřního předpisu se stanoví v § 305 ZP v části třinácté hlavě III.

Za vnitřní předpis se