Ne vždy je vztah zaměstnavatele a zaměstnance
bezproblémový, mnohdy se zaměstnavatel bez vlastního přičinění dostane do
složité situace, kdy musí řešit jak otázku placení pojistného, tak
pracovněprávní vztah zaměstnance. Mezi takové složité situace patří například
vzetí zaměstnance do vazby nebo déletrvající neomluvená absence,
kdy zaměstnanec zpravidla zaměstnavateli důvod své absence nesdělí, resp. ani s
ním není v kontaktu.
V důsledku počínání zaměstnance je zřejmé, že v obou
případech je zaměstnavateli znemožněno, aby zaměstnanec vykonával práce podle
potřeb zaměstnavatele v souladu se sjednanou pracovní smlouvou nebo dohodou o
pracích konaných mimo pracovní poměr. Tyto závažné okolnosti brání řádnému
naplňování podmínek pracovněprávního vztahu, proto lze reálně předpokládat, že
zaměstnavatel nebude mít zájem na jeho pokračování. Nicméně, pokud by
zaměstnavatel za daných okolností přece jen nechtěl pracovněprávní vztah
ukončit, musel by z hlediska zdravotního pojištění postupovat v souladu s
platnou právní úpravou.
Ve smyslu ustanovení
§ 7 odst. 1 písm. i) zákona č.
48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „ZoVZP“), je za osobu ve výkonu zabezpečovací detence nebo vazby nebo
za osobu ve výkonu trestu odnětí svobody plátcem pojistného stát. Pokud
by nadále trval pracovněprávní vztah a zaměstnavatel by takovému zaměstnanci
poskytnul pracovní volno bez náhrady příjmu, pojistné by se z tohoto
neplaceného volna neodvádělo s odkazem na ustanovení
§ 3 odst. 5 písm. c)
zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pojistné z neplaceného
volna by se nehradilo ani v případě, kdyby tato „státní“ kategorie trvala pouze
po část příslušného kalendářního měsíce.
Zaměstnanec je vzat do vazby v průběhu kalendářního
měsíce. Na základě této skutečnosti musí zaměstnavatel v tomto měsíci odvést
pojistné nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu podle počtu
kalendářních dnů, ve kterých zaměstnanec nebyl v této „státní“ kategorii.
Například, pokud by došlo ke vzetí do vazby dnem 22. 5. 2013, činila by poměrná
část minimálního vyměřovacího základu za 21 kalendářních dnů trvání zaměstnání
v měsíci květnu částku 5 149,35 Kč [(21:31) × 8 000]. Tento postup uplatní
zaměstnavatel pouze za situace, kdy zaměstnanec nepatří mezi osoby uvedené v
ustanovení
§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.,
o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
Neboli naopak, pokud pro zaměstnance neplatí ve zdravotním pojištění zákonné
minimum, je vyměřovacím základem vždy dosažený příjem.
V případě neomluvené absence se pojistné na zdravotní
pojištění odvádí ve vazbě na minimální mzdu podle počtu kalendářních dnů trvání
neomluvené absence, přičemž veškeré pojistné platí zaměstnanec. Pojistné
samozřejmě odvádí zdravotní pojišťovně zaměstnavatel, zaměstnanec si sám nemůže
platit žádné pojistné. Pokud by neomluvená absence trvala celý kalendářní
měsíc, činí výše pojistného 1 080 Kč (13,5 % z minimální mzdy 8 000 Kč).
Problém může nastat v situaci, kdy bude zaměstnanci
dlouhodobě vykazována neomluvená absence. Protože pojistné platí v takovém
případě v plné výši absentující zaměstnanec (ale odvádí zaměstnavatel), může
vzniknout například problém zajistit od zaměstnance finanční prostředky na tuto
úhradu. Proto by měl zaměstnavatel vždy postupovat velmi obezřetně vzhledem k
tomu, že pojistné musí být podle zákona odvedeno za příslušný kalendářní měsíc
nejpozději 20. dne následujícího kalendářního…
dostupný obsah
