Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

S úsměvem i vážně - Tichá domácnost

15.8.2013, , Zdroj: Verlag Dashöfer

     U Nováků vládne „tichá domácnost“. Před několika dny se nepohodli a od té doby spolu nemluví. Pokud je to potřeba pro běžný provoz, píší si vzkazy. Ve středu večer nechal pan Novák manželce na stole lístek: „Vzbuď mě, prosím, zítra v 6:00, musím jet na služební cestu.“

Ve čtvrtek se probudí, hodiny ukazují za pět minut osm. Na papíru s jeho včerejším vzkazem je připsáno manželčiným rukopisem: „Rychle vstávej! Už bude půl sedmý!“

     Možná známe podobné situace v méně dramatické podobě i z jiného než domácího prostředí. I mezi spolupracovníky může někdy zavládnout napětí, které se projeví na kvalitě komunikace. Sdělujeme si jen to nejnutnější, atmosféra je dusnější než předbouřkový srpnový den. Tato napětí však obyčejně pomíjejí - třeba i za cenu nějakého toho hřmění, zablýskání - a končívají deštěm, který pročistí vzduch.

     Leckdy bývá „hrůzný konec“ lepší než „hrůza bez konce“. Protahovaná mírná nepohoda se projeví v ochlazení vzájemných vztahů. Hodně to bývá znát na projevech vzájemné nedůvěry. V záležitostech, o kterých šlo dříve jen prohodit několik slov u oběda a slovo platilo, se nyní píší e-maily. Pro jistotu. Mohu pak kdykoli doložit, že „jsem to přeci říkal již před čtrnácti dny“. Pro jistotu uvedu v kopii co nejvíc lidí. A nadřízené, pochopitelně. Nikdo o mě nemůže říci, že nekomunikuji. Co na tom, že takové e-maily mívají často pro příjemce asi takovou hodnotu jako písemné buzení paní Novákové.

     Americký psycholog, psychoterapeut a filozof s rakouskými kořeny Paul Watzlawick, zakladatel tzv. paloaltské školy, se ve své práci věnoval především třem oblastem: rodinné terapii, komunikaci a humoru. Je mu připisováno autorství výroku