S účinností od 1. 1. 2013 se rozšiřuje okruh titulů, které mohou být důvodem k uplatnění institutu ručení za nezaplacenou daň správcem daně vůči příjemci zdanitelného plnění.
S účinností od 1. 1. 2013 se rozšiřuje okruh titulů, které mohou být důvodem k uplatnění institutu ručení za nezaplacenou daň správcem daně vůči příjemci zdanitelného plnění. Na základě výzvy k ručení je správci daně umožněno vymáhat nezaplacenou daň u příjemce zdanitelného plnění.
Případy, kdy je správce daně oprávněn uplatit institut ručení vůči plátci, který je příjemcem zdanitelného plnění, jsou vymezeny v § 109 – stav do 31. 12. 2012 (pro uplatnění výzvy k ručení je dostačující splnění jedné z nich):
- Příjemce plnění věděl nebo vědět měl a mohl, že dodavatel daň neuhradí úmyslně nebo se úmyslně dostal nebo dostane do situace, že daň nemůže zaplatit, nebo pokud dojde k vylákání daňové výhody či zkrácení daně.
- Příjemce uhradí cenu za plnění ve výši, která je zjevně odchylná od ceny obvyklé.
- Příjemce uhradí úplatu za přijaté plnění zcela nebo zčásti na účet vedený poskytovatelem platebních služeb mimo tuzemsko.
S účinností od 1. 1. 2013 se institut ručení za nezaplacenou daň rozšiřuje o tyto případy:
- Pokud je úplata za zdanitelné plnění poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na jiný účet než účet poskytovatele plnění zveřejněný v registru plátců [§ 109 odst. 2 písm. c) novely zákona]. Institut ručení za nezaplacenou daň může být z tohoto důvodu uplatněn správcem daně až s účinností od 1. dubna 2013, kdy dojde ke zveřejnění předmětných účtů.
- Pokud je v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění o poskytovateli tohoto plnění zveřejněna skutečnost, že je nespolehlivým plátcem (§ 109 odst. 3 novely zákona). Toto ručení bude platit od okamžiku zveřejnění údajů o nespolehlivých plátcích, přesný termín nebyl určen.
Rizika vyplývající z uplatnění institutu ručení za nezaplacenou daň se může plátce, který je příjemcem zdanitelného plnění, vyhnout, pokud využije institut zvláštního způsobu zajištění daně podle § 109a…