Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Prezentační desatero aneb ve stopách soudruha tajemníka

10.8.2011, , Zdroj: Verlag Dashöfer

     „Víte, podle čeho poznáte dobrého prezentátora? Když vejdete do místnosti, kde prezentuje, a naleznete v ní kromě něj i další osoby v bdělém stavu.“ Tenhle fousatý vtípek vystihuje velmi přesně bolest mnoha lidí, kteří se snaží někomu něco „odprezentovat“. Snad každý už někdy zažil zoufale dlouhou, zoufale nicneříkající a zoufale nudnou přednášku, při níž se dokázali udržet při životě pouze psaním SMS či kreslením obrázků do poznámkového bloku.

     My dříve narození si velmi dobře pamatujeme nekonečné projevy komunistických funkcionářů, kteří dovedli umění v záplavě bezobsažných slov ukrýt byť i jen stopu myšlenek k naprosté dokonalosti. Když si Gustav Husák dovolil koncem osmdesátých let v jednom svém projevu „neformálně zavtipkovat“ na adresu vody, kterou měl na řečnickém pultíku, bylo z toho velké pozdvižení.

     Dnes už nepřednášíme projevy, ale prezentujeme. Stejně jako přednašeči projevů ale dokážeme nic nesdělit a unudit publikum k smrti. Vyčerpávajících knih na téma prezentace je celá řada a nemá smysl je v jednom článku jenom převyprávět. Předkládám Vám tedy několik doplňkových tipů, jak prezentaci dobře zvládnout.

1. Ujasněte si, co chcete publiku sdělit

     Mnozí absolventi kursů prezentačních dovedností donekonečna drilovali základní rétorické techniky (nemumlat, mluvit k publiku atd.), ale nikdy se nedověděli, že tím hlavním předpokladem dobré prezentace je vědět, co chci publiku sdělit. Formulace hlavní myšlenky, kterou chceme, aby si lidé zapamatovali, to je klíč k tomu, abychom publikum přesvědčili. Cílem prezentace není jen předat informace, ale vyvolat nějakou reakci. Prezentujete například projekt úspory nákladů ve Vašem oddělení? Pak není Vaším cílem pouze popsat jednotlivé kroky (k tomu by stačila i písemná informace), ale umožnit publiku porozumět všem souvislostem a přijmout je.

     Sdělení si můžeme představit i jako novinový titulek. Ten by měl vystihovat hlavní myšlenku, tedy sdělení, samotný článek ji pak rozvíjí. Nedokážeme-li jasně definovat sdělení, pak se do prezentace raději nepouštějme.

2. Dejte prezentaci logickou strukturu

     Některé prezentace vypadají, jakoby jejich autor vysypal na hromadu kyblík myšlenek a pak je z ní náhodně tahal. Snaha myšlenky utřídit a navázat je do logického celku se často míjí účinkem. Zkuste pro takové případy použít metodu „žlutých papírků“, jejímž autorem je Kerry Choun. Je velice jednoduchá a přitom účinná. Vezměte si balíček klasických „post-it“ papírků a na ně zaznamenejte myšlenky, které chcete publiku sdělit. Pak si je rozložte na stůl a měňte pořadí papírků tak, aby myšlenky na nich obsažené tvořily posloupný a logický celek.

3. Čím méně funkcí powerpointu použijete, tím lépe

     Při přípravě powerpointových podkladů nezapomeňte na to, že hlavní postavou prezentace je prezentátor a že to, co promítá na plátno, má pouze vhodně podpořit to, o čem hovoří. Použijete-li na jednom slidu pět různých druhů animací a doprovodných zvuků, pouze to odvádí pozornost od obsahu. Neprezentujete proto, abyste předvedli publiku, jak dobře ovládáte různá tlačítka v prezentačním programu, ale proto, abyste mu něco důležitého sdělili.

     Používejte pouze bodová sdělení, publikum nemá číst to, co říkáte, z plátna. Má poslouchat Vás a vizuální pomůcky to, co říkáte, mají pouze podpořit.

4. Způsob prezentace přizpůsobte svému naturelu

     Někteří lidé se potřebují celou prezentaci naučit zpaměti a následně ji nacvičit, a to včetně „neplánovaných“ vtípků, odmlk a dalších oživujících prvků. Jiní zase po prvním slově zjistí, že veškerá příprava jde vniveč a že se mnohem lépe cítí při improvizaci. Ani jedno není dobře nebo špatně za předpokladu, že prezentace splní svůj účel, tedy přesvědčí publikum. Jsme-li typem poctivého přípraváře, nebudeme se cítit