Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Odkdy dokdy trvá pracovní cesta?

2.10.2012, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Jedním z nejčastějších dotazů pracovníků, kteří vypočítávají a kontrolují správnost výše cestovních náhrad, je otázka, odkdy dokdy trvá pracovní cesta, a tedy odkdy dokdy a odkud kam zaměstnanci cestovní náhrady, zejména náhrada jízdních výdajů a stravné, přísluší. V následujícím článku se na tuto otázku pokusíme odpovědět.

     Náhrady cestovních výdajů je podle § 151 zákoníku práce povinen zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci za podmínek uvedených v části sedmé zákoníku práce při cestách uvedených v § 152 zákoníku práce.

     Pracovní cesta je podle ustanovení § 42 odst. 1 zákoníku práce časově omezená cesta k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Podle § 156 odst. 2 zákoníku práce se pak pro účely cestovních náhrad za pracovní cestu považuje také cesta mimo místo pravidelného pracoviště a mimořádná cesta v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště.

     Podmínky konání pracovní cesty určuje zaměstnavatel (nikoliv zaměstnanec), a to ve smyslu § 153 zákoníku práce písemně předem, tj. nejpozději před nástupem zaměstnance na příslušnou cestu. Jde přitom zejména o určení:

  • doby a místa nástupu a ukončení cesty,

  • místa plnění pracovních úkolů,

  • způsobu dopravy,

  • způsobu ubytování,

  • příp. dalších podmínek (stravné, kapesné apod.).

     Jsou-li vzhledem k okolnostem práva zaměstnance na cestovní náhrady a jejich výši nezpochybnitelná, nemusí zaměstnavatel před pracovní cestou podmínky určit písemně. Pokud však přesto zaměstnanec na jejich písemném stanovení trvá, musí tak zaměstnavatel učinit. Při stanovení podmínek konání příslušné cesty je zaměstnavatel povinen přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance.

     Zaměstnavatel by si měl být vždy vědom toho, že jde o vyslání zaměstnance na pracovní cestu, a ne o schválení podmínek až po jejím ukončení. Je nejen v zájmu zaměstnavatele, ale také v zájmu zaměstnance, aby příslušné podmínky a průběh pracovní cesty byly určeny před jejím započetím, a to jednoznačně. To se týká všech pracovních cest, zejména pak cest, při kterých má zaměstnanec na žádost zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem použít vlastní vozidlo. Odpadnou tak zbytečná nedorozumění při vyúčtování nároků zaměstnance po pracovní cestě, zbytečné dohady o případném odškodnění úrazu, o náhradě škody po dopravní nehodě s poškozením vozidla zaměstnance apod. a také z toho vyplývajících daňových dopadů.

     Pro správné zjištění odkdy dokdy přísluší zaměstnanci cestovní náhrady, je nezbytné určit zejména místo nástupu zaměstnance na pracovní cestu, místo jejího ukončení a dobu trvání této cesty, tj. datum a předpokládanou hodinu nástupu a datum předpokládaného ukončení pracovní cesty. Je nutno ale připomenout, že pro stanovení výše nároku zaměstnance na cestovní náhrady je rozhodující skutečná doba trvání pracovní cesty, tj. v zásadě doba od skutečného odjezdu (odchodu) zaměstnance z určeného místa nástupu na pracovní cestu do skutečného příchodu (příjezdu) do určeného místa ukončení pracovní cesty.

MÍSTO NÁSTUPU A MÍSTO UKONČENÍ PRACOVNÍ CESTY

     Místem nástupu na pracovní cestu i místem jejího ukončení může být kterékoliv místo, které určí zaměstnavatel před pracovní cestou, tj. např. místo pravidelného pracoviště zaměstnance, sídlo firmy, místo bydliště zaměstnance, ale i jiné vhodné místo (např. garáž služebního vozidla, které zaměstnanec na pracovní cestě použije k přepravě, zastávka veřejné hromadné dopravy, přechodné místo ubytování nebo pobytu zaměstnance), pokud se tím nezastírá soukromá cesta zaměstnance (soukromou cestou zaměstnance je zpravidla vždy cesta mezi místem bydliště a místem pravidelného pracoviště). Místo nástupu i ukončení pracovní cesty stanovuje zaměstnavatel, nejde o dohodu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Je nutno stanovit ho zcela konkrétně a jednoznačně, např. adresou, názvem, příp. jiným nezaměnitelným způsobem. Nestačí uvést jen název obce.

     Zaměstnavatel by měl i při stanovení místa a ukončení pracovní cesty přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance. Pokud je určeným místem nástupu na pracovní cestu např. bydliště zaměstnance, začíná pracovní cesta odchodem z bytu a nárok na náhradu jízdních výdajů i doba pro určení výše stravného začíná právě tímto okamžikem. Je-li jako místo nástupu na pracovní cestu určeno např. autobusové nádraží, začíná pracovní cesta odjezdem autobusu a cesta z místa bydliště zaměstnance na autobusové nádraží není součástí pracovní cesty. Je-li určena pouze obec, není zřejmé, kde v obci pracovní cesta začíná nebo končí (viz příklady). Místo nástupu na pracovní cestu i místo ukončení pracovní cesty tak zaměstnavatel bude určovat v souvislosti s ostatními podmínkami konání této cesty, tj. také podle toho, jaký dopravní prostředek k použití určil, zda má cesta začít a být ukončena v průběhu pracovní doby zaměstnance, kde má zaměstnanec bydliště, místo pravidelného pracoviště, kam má na pracovní cestu jet apod.

Příklad č. 1

Zaměstnanec má jet na pracovní cestu do Děčína, kde musí být ve 13 hod. Které místo by mělo být určeno jako místo nástupu na pracovní cestu?

V uvedeném případě je jednoznačné, že zaměstnanec pojede ráno na své pravidelné pracoviště a místem nástupu na uvedenou pracovní cestu bude místo pravidelného pracoviště. Pracovní cesta pak započne okamžikem odchodu zaměstnance z pravidelného pracoviště.

DOBA TRVÁNÍ PRACOVNÍ CESTY

     Doba trvání pracovní cesty je doba od nástupu na pracovní cestu v zaměstnavatelem předem určeném místě až do doby návratu z pracovní cesty do zaměstnavatelem předem určeného místa ukončení pracovní cesty. V průběhu pracovní cesty nevykonává zaměstnanec práci nepřetržitě. Část pracovní cesty stráví jízdou v určeném dopravním prostředku do místa výkonu práce a po vykonání příslušné práce zpět do místa ukončení pracovní cesty, část výkonem práce, pro který byl na pracovní cestu do určeného místa zaměstnavatelem vyslán, část čekáním, odpočinkem apod. I doba, po kterou zaměstnanec nevykonává během uvedené doby práci, za níž mu přísluší mzda nebo plat, je součástí pracovní cesty. Výjimkou je případ povoleného přerušení pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance, během kterého zaměstnanci náhrada