Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Jak se vaří žáby - O naučené bezmoci v laboratorním a firemním prostředí

21.4.2010, , Zdroj: Verlag Dashöfer
TONOUCÍ KRYSA

     Představte si krysu, která bojuje o svůj život se stoupající vodou, a síly jí pomalu ubývají. Nedaleko ní je ve vodě kus souše, kde by si mohla odpočinout a zachránit se, ale ona si ho ani nevšimne. Raději bude na místě šlapat vodu, dokud se neutopí. Jedná se o jednu z variací na téma laboratorní výzkum fenoménu známého jako naučená bezmoc. Ta není samozřejmě záležitost, která se týká pouze živočišné říše. Naučená bezmoc se může rozvinout u lidí, pokud jsou opakovaně vystaveni podmínkám, které nemohou v žádném směru ovlivnit a ztratili nad nimi kontrolu. Jak název napovídá, jde o záležitost získanou procesem opakování a učení se v situacích, kdy se naše snaha o aktivní změnu minula cílem, případně podmínky ještě zhoršila.

     U člověka, jako tvora vysoce učenlivého, se pak vytvoří strategie, při které potlačuje svoje zdravé impulsy ke změně nebo alespoň k pokusu o ni. V experimentech se zvířaty, které tento fenomén prozkoumávaly, se ukázalo, že pokud zvířata (nejčastěji psi a krysy) pochopila, že jejich strategie, jak uniknout bolestivým elektrošokům nefungují, se přestala v určitou chvíli snažit a odevzdaně se podvolila. I když později v průběhu experimentu dostala zvířata novou šanci, jak se z bolestivé situace zachránit, nebyla schopna si nové adaptabilní chování osvojit a často se dokonce zdálo, že si nové možnosti ani nevšimla.

     V současné době, kdy jsou různé změny na pracovišti směrem k horšímu každodenní reralitou, vyplouvá strategie naučené bezmoci masivně napovrch. Pastí v tomto ohledu je, stejně jako u zmiňovaných experimentů, že lidé s tímto nastavením nejsou schopni být aktivní a uskutečnit změnu k lepšímu, ani když k tomu mají jednoznačnou šanci. Je paradoxní, že častým argumentem, proč nic nepodnikat a nedělat, je „šetření vlastní energie“. Setkáte se tu s argumenty typu: „Ono by to stejně asi nefungovalo. Něco podobného už se tady zkoušelo mockrát. Proč bych se měl zrovna já angažovat?“ Ve skutečnosti ale takový jedinec mnohem víc energie spotřebuje na to, aby sám před sebou skrýval a potlačoval svoje přirozené impulsy ke změně nevyhovující situace. Tento typ chování má řadu nuancí a můžeme si ho vypěstovat již během dětství nebo v dospělosti, ve spojitosti s konkrétním prostředím nebo jako celistvou osobní životní filosofii.

VAŘENÍ ŽÁB A ZAMĚSTNANCŮ

     Další fenomén, který se uplatňuje ve způsobu, jak se vyrovnáváme se zhoršujícími se podmínkami, dostal své jméno podle zkušeností v kulinářské oblasti - a sice „efekt vařené žáby“. Pokud chcete uvařit si žáby bez zbytečných komplikací, je nutné dodržet jednu hlavní zásadu. Žábu ponořit do studené vody a postupně vodu ohřívat. Je zajímavé, že při tomto procesu žába nemá tendenci z hrnce vyskakovat a bez protestů se nechá uvařit, zatímco když se ji snažíte hodit do horké vody, projeví se u ní zdravý pud sebezáchovy a bude se snažit hrnec urychleně opustit.

     Ukazuje se, že tuto kulinářskou poučku je možné zdařile aplikovat i na profesní sféru, pokud si místo žab dosadíme zaměstnance. Když je jedinec vystaven náhlému zhoršení svých životních a pracovních podmínek, bude mít tendenci se vehementně bránit, na rozdíl od situace, kdy se jeho podmínky budou zhoršovat v malých krůčcích a kontinuálně. Tímto způsobem může zaměstnanec dojít až na hranici osobního varu, aniž by si pořádně všiml a srovnal, jak velkému zhoršení situace vlastně musí čelit. Důvody, proč se jen málo lidí snaží udělat i v silně neuspokojivé situaci radikálnější změny, jsou různé. Jedním z těch důležitých je hra na jistotu, kdy se po vzoru „lepší vrabec v hrsti než holub na střeše“ jedinec nebude ani příliš pokoušet zjistit, zda by se mu někde jinde nedařilo lépe. Čím více finančních a jiných závazků, tím větší jsou subjektivně vnímaná závaží při osobním rozletu.

UTOPENÉ NÁKLADY

     Dalším fenoménem, který se při řešení nevyhovující pracovní situace uplatňuje, je ekonomický pojem „sunk cost effect“ neboli efekt utopených nákladů. Ten si půjčila i psychologie, protože velmi dobře vysvětluje, proč zůstat u toho, do čeho jsme již vložili tolik času, energie, osobního úsilí i nadějí. Není vůbec lehké přiznat si, že jsme investovali na nevhodném místě. Naučená bezmoc spojená s pracovištěm se tedy nejčastěji týká vnějších podmínek a vnímané možnosti/nemožnosti tyto podmínky ovlivnit a zlepšit.

     I když jsou ale Vaše pracovní podmínky objektivně dobré, neznamená to, že jste před tímto fenoménem zcela v bezpečí. Zážitek opakované bezmoci mohou v práci zprostředkovat všichni lidé, na kterých jsme nějakým způsobem závislí. V experimentu v rámci své třídy například dokázala přednášející profesorka vytvořit u svých studentů efekt naučené bezmoci během pětiminutového cvičení (viz learned helplessness na youtube.com).

LÍHEŇ BEZMOCNÝCH

     Určitý typ manažera si dokáže naučenou bezmoc u svých podřízených vypěstovat