Představte si krysu, která bojuje o svůj život se
stoupající vodou, a síly jí pomalu ubývají. Nedaleko ní je ve vodě kus souše,
kde by si mohla odpočinout a zachránit se, ale ona si ho ani nevšimne. Raději
bude na místě šlapat vodu, dokud se neutopí. Jedná se o jednu z variací na téma
laboratorní výzkum fenoménu známého jako naučená bezmoc. Ta není
samozřejmě záležitost, která se týká pouze živočišné říše. Naučená bezmoc se
může rozvinout u lidí, pokud jsou opakovaně vystaveni podmínkám, které nemohou
v žádném směru ovlivnit a ztratili nad nimi kontrolu. Jak název napovídá, jde o
záležitost získanou procesem opakování a učení se v situacích, kdy se naše
snaha o aktivní změnu minula cílem, případně podmínky ještě zhoršila.
U člověka, jako tvora vysoce učenlivého, se pak vytvoří
strategie, při které potlačuje svoje zdravé impulsy ke změně nebo
alespoň k pokusu o ni. V experimentech se zvířaty, které tento fenomén
prozkoumávaly, se ukázalo, že pokud zvířata (nejčastěji psi a krysy) pochopila,
že jejich strategie, jak uniknout bolestivým elektrošokům nefungují, se
přestala v určitou chvíli snažit a odevzdaně se podvolila. I když později v
průběhu experimentu dostala zvířata novou šanci, jak se z bolestivé situace
zachránit, nebyla schopna si nové adaptabilní chování osvojit a často se
dokonce zdálo, že si nové možnosti ani nevšimla.
V současné době, kdy jsou různé změny na pracovišti
směrem k horšímu každodenní reralitou, vyplouvá strategie naučené bezmoci
masivně napovrch. Pastí v tomto ohledu je, stejně jako u zmiňovaných
experimentů, že lidé s tímto nastavením nejsou schopni být aktivní a uskutečnit
změnu k lepšímu, ani když k tomu mají jednoznačnou šanci. Je paradoxní, že
častým argumentem, proč nic nepodnikat a nedělat, je šetření vlastní
energie. Setkáte se tu s argumenty typu: Ono by to stejně asi
nefungovalo. Něco podobného už se tady zkoušelo mockrát. Proč bych se měl
zrovna já angažovat? Ve skutečnosti ale takový jedinec mnohem víc energie
spotřebuje na to, aby sám před sebou skrýval a potlačoval svoje přirozené
impulsy ke změně nevyhovující situace. Tento typ chování má řadu nuancí a
můžeme si ho vypěstovat již během dětství nebo v dospělosti, ve spojitosti s
konkrétním prostředím nebo jako celistvou osobní životní filosofii.
Další fenomén, který se uplatňuje ve způsobu, jak se
vyrovnáváme se zhoršujícími se podmínkami, dostal své jméno podle zkušeností v
kulinářské oblasti - a sice efekt vařené žáby. Pokud chcete uvařit si
žáby bez zbytečných komplikací, je nutné dodržet jednu hlavní zásadu. Žábu
ponořit do studené vody a postupně vodu ohřívat. Je zajímavé, že při tomto
procesu žába nemá tendenci z hrnce vyskakovat a bez protestů se nechá uvařit,
zatímco když se ji snažíte hodit do horké vody, projeví se u ní zdravý pud
sebezáchovy a bude se snažit hrnec urychleně opustit.
Ukazuje se, že tuto kulinářskou poučku je možné zdařile
aplikovat i na profesní sféru, pokud si místo žab dosadíme zaměstnance.
Když je jedinec vystaven náhlému zhoršení svých životních a pracovních
podmínek, bude mít tendenci se vehementně bránit, na rozdíl od situace, kdy se
jeho podmínky budou zhoršovat v malých krůčcích a kontinuálně. Tímto způsobem
může zaměstnanec dojít až na hranici osobního varu, aniž by si pořádně
všiml a srovnal, jak velkému zhoršení situace vlastně musí čelit. Důvody,
proč se jen málo lidí snaží udělat i v silně neuspokojivé situaci radikálnější
změny, jsou různé. Jedním z těch důležitých je hra na jistotu, kdy se po
vzoru lepší vrabec v hrsti než holub na střeše jedinec nebude ani příliš
pokoušet zjistit, zda by se mu někde jinde nedařilo lépe. Čím více finančních a
jiných závazků, tím větší jsou subjektivně vnímaná závaží při osobním
rozletu.
Dalším fenoménem, který se při řešení nevyhovující
pracovní situace uplatňuje, je ekonomický pojem sunk cost effect
neboli efekt utopených nákladů. Ten si půjčila i psychologie, protože velmi
dobře vysvětluje, proč zůstat u toho, do čeho jsme již vložili tolik času,
energie, osobního úsilí i nadějí. Není vůbec lehké přiznat si, že jsme
investovali na nevhodném místě. Naučená bezmoc spojená s pracovištěm se tedy
nejčastěji týká vnějších podmínek a vnímané možnosti/nemožnosti tyto podmínky
ovlivnit a zlepšit.
I když jsou ale Vaše pracovní podmínky objektivně
dobré, neznamená to, že jste před tímto fenoménem zcela v bezpečí. Zážitek
opakované bezmoci mohou v práci zprostředkovat všichni lidé, na kterých jsme
nějakým způsobem závislí. V experimentu v rámci své třídy například dokázala
přednášející profesorka vytvořit u svých studentů efekt naučené bezmoci během
pětiminutového cvičení (viz learned helplessness na youtube.com).
Určitý typ manažera si dokáže naučenou bezmoc u svých
podřízených vypěstovat…