Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Jak otipovat nováčky?

13.7.2011, , Zdroj: Verlag Dashöfer
ZKUŠEBNÍ DOBA JE OD SLOVA ZKOUŠET

     Předpokládejme, že každý běžný firemní nováček by měl projít přijímacím pohovorem. Předpokládejme také, že kvalitně odvedený kompetenční pohovor nám odhaluje stávající úroveň na úrovni vybraných hard i soft skills. A do třetice předpokládejme, že takto sebrané informace jsou ideálním vstupním materiálem a podkladem pro rozvojovou práci, která by měla začít co nejdříve, již ve fázi zkušební lhůty zaměstnance.

Kvalitně nashromážděné informace jsou pokladnicí pro vytvoření rozvojového plánu, pro rozvahu, v jakém směru nově přijatého zaměstnance podpořit, aby uspěl. 

     Pro nadřízeného manažera sice může být dobrodružnější vytvořit si v této oblasti vlastní názor, na druhou stranu běžná praxe ukazuje, že na něco podobného nezbývá v hektickém každodenním pracovním rytmu místo. Jednoduchou, ale zároveň ne vždy samozřejmou prevencí pro podobné situace je proto důsledné předávání informací mezi HR pracovníky a manažery, pod jejichž vedení firemní nováček spadá.

     Některé firmy pojímají období prvních tří měsíců jako dobu hájení nováčků a poskytnutí času na „rozkoukání se“. Pokud ale vyjdeme z označení tohoto období slovy „zkušební lhůta“, je z něj patrný širší význam a úkoly, které tu na obě strany - firmu i nově přijatého zaměstnance - čekají. Jde samozřejmě nejenom o praktické otestování přijatého zaměstnance, ale z druhé strany i o zjištění, zda je firma pro daného jedince tím pravým prostředím, ve kterém si dokáže představit následující měsíce a ideálně i roky svého produktivního života.

S MENTOREM PO BOKU

     V obou těchto procesech by měl mít nováček k dispozici již od počátku zkušební lhůty kontaktní osobu, která je partnerem a rádcem v procesu zabydlování ve firmě, zároveň může mít i úlohu edukativní a rozvojovou. Taková osoba dává nově přijatému zaměstnanci pocit péče, zájmu a individuálního přístupu, což jsou kvality, které - jak dokazují četné výzkumy - výrazně zvyšují vnímanou spokojenost s prací. Podpůrná osoba mentora nebo patrona je zároveň schopna zajistit systematický proces poznávání pracovní pozice, který je efektivnější, než když si nováčka nikdo příliš nevšímá a on je ponechán vlastnímu osudu, případně je nekoncepčně úkolován méně důležitými pracemi, na které zrovna v okolí není nikdo vhodný.

     Pozici mentora pro nově přijatého zaměstnance je důležité obsadit s rozmyslem a strategicky.

Mentor je obvykle jednou z prvních osob, kdo zanechá ve vzpomínkách nově přijatého zaměstnance svůj otisk. Informace, které od něho plynou, vytvářejí dobře známý efekt prvního dojmu

     Přes jeho optiku má následně nový zaměstnanec tendenci interpretovat všechny další události. Pro mentory samotné jde ze strany firmy o projev důvěry a uznání vůči jejich práci, což je vhodný benefit a rozšíření kompetencí především v případě, kdy daného jedince s vyšším ambicemi např. není kam aktuálně posouvat v rámci hierarchického žebříčku.

UČENLIVOST, ZVÍDAVOST, SAMOSTATNOST - TROJICE, KTERÁ NAPOVÍ

     Co u nově přijatých zaměstnanců tedy vlastně pozorovat? Ani lidé v tomto oboru cvičení neuniknou nemilosrdnému omezení lidské pozornosti, která nám umožňuje všimnout si a zapamatovat pouze omezené množství prvků.

Praktické je předem si vymezit a jasně pojmenovat oblasti, na které se budeme při odhadu nováčků a jejich potenciálu zaměřovat. Může jít například o praxí prověřenou triádu učenlivosti, zvídavosti a samostatnosti

     Ta totiž představuje kvalitní podklad pro jakékoli další kompetence a jejich osvojení a dává zaměstnanci možnost adaptivně se vypořádat téměř s jakýmikoliv nároky situace v budoucnu.

     V případě učenlivosti a zvídavosti jde nejenom o jejich samotnou úroveň u zaměstnance, ale zajímavou informací může být i jejich vzájemný poměr. Učenlivost je o schopnosti a ochotě dále se vzdělávat, a to především klasickými formami. Patří sem návyk učení se novým věcem, ochota získávané informace si vysedět a nastudovat, věnovat procesu učení se vůli a úsilí i ve chvílích, kdy se právě nedaří.

     Další složkou k pozorování je, jakým způsobem jedinec zachází s vlastními chybami. Pozná, že udělal chybu a dokáže to přijmout nebo má tendenci atribuovat zodpovědnost za chyby mimo sebe? Pokud o chybě ví,