V životě právnických i fyzických osob nastávají
situace, kdy z nejrůznějších důvodů bohatnou (tvorba zisku, dary, výhry apod.),
tedy se stávají solventními, rovněž však přicházejí i situace, kdy chudnou
(různá podnikatelská rizika, neuvážené investice, život nad poměry), stávají
se insolventními. Pojem insolvence lze obecně chápat jako neschopnost
dlužníka dostát svým peněžitým závazkům, jinak řečeno platební neschopnost.
Zatímco o bohaté je vždy zájem a mnozí se cítí být povoláni k tomu, aby jim
poradili či pomohli s jejich bohatstvím nebo od něho, ti insolventní to mají
podstatně těžší. Jsou vystaveni nejrůznějším tlakům nejen ze strany věřitelů
oprávněně žádajících úhradu svých pohledávek, ale i dravců snažících se
profitovat na jejich nelehké situaci.
Ochrana věřitelů, ale i insolventních osob se
uskutečňuje prostřednictvím insolvenčního práva, zejména pak prostřednictvím
zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen insolvenčního zákona, IZ nebo zákon). Již z
názvu insolvenčního zákona je patrno, že jím jsou sledovány dva základní
cíle:
definice situací, za kterých se dlužník ocitá v úpadku,
stanovení způsobů řešení úpadku.
Zákon v případě úpadku dlužníka však nepracuje pouze s
kategorií platební neschopnost, jak bylo uvedeno výše, nýbrž pod pojem
insolvence zahrnuje též předlužení. Platební neschopnost dlužníka je
charakterizována tak, že dlužník má:
více věřitelů (tedy více než 2),
peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti,
své peněžité závazky není schopen plnit.
O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více
věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení
hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku,
případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem
okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v
provozu podniku pokračovat.
Konečně pak zákon pamatuje též na stav, kdy úpadek může
reálně hrozit. O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem
okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit
podstatnou část svých peněžitých závazků.
Aby mohla být poskytnuta dostatečná ochrana dlužníkům a
současně vytvořena možnost co možná nejvyššího uspokojení pohledávek věřitelů,
zákon člení samotné insolvenční řízení na dvě etapy. S každou z etap
jsou spojeny zákonem předvídané účinky. První etapou je doba od zahájení
insolvenčního řízení do rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku dlužníka,
druhou pak je doba od úpadku do skončení insolvenčního řízení.
Zákon spojuje se zahájením insolvenčního řízení tyto
účinky:
Pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou
být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou.
Právo na uspokojení ze zajištění, které se týká majetku ve
vlastnictví dlužníka nebo majetku náležejícího do majetkové podstaty, lze
uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem. To platí i pro
zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrženo po
zahájení insolvenčního řízení.
Výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve
vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty,
lze nařídit, nelze jej však provést.
Další účinky stanovené zákonem.
Uvedené účinky přetrvávají po celé insolvenční řízení.
Za obzvláště významné je nutné považovat účinky uvedené pod body 1. a 3., tedy
že pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny
žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou, dále pak to, že výkon rozhodnutí či
exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný
majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však
provést. V prvním případě to znamená, že věřitel, který má vůči dlužníku
žalobou zahájeno řízení u obecného soudu, musí zažalovanou pohledávku přihlásit
do insolvenčního řízení. Dále, s ohledem na skutečnost, že exekuci nebo výkon
rozhodnutí zásadně nařizuje soud, nikoli exekutor, je patrno, že ihned po
zahájení insolvenčního řízení je jakékoliv krácení majetku dlužníka provedené
podle pokynu exekutora přímým porušením insolvenčního zákona.
Zákon konečně uvádí, že od okamžiku zahájení
insolvenčního řízení mohou věřitelé do insolvenčního řízení přihlásit své
pohledávky vůči dlužníku.
S rozhodnutím o úpadku je mimo přetrvávající účinky
spojené se zahájením insolvenčního řízení…