Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

§ 88 Přestávka v práci

11.8.2010, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.4.88 § 88 Přestávka v práci

JUDr. Věra Bognárová

HLAVA III
Přestávka v práci a bezpečnostní přestávka

§ 88

  1. (1) Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvému zaměstnanci musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba na oddech a jídlo; tato doba se započítává do pracovní doby. Mladistvému zaměstnanci musí vždy být poskytnuta přestávka na jídlo a oddech podle věty první.
  2. (2) Byla-li přestávka v práci na jídlo a oddech rozdělena, musí alespoň jedna její část činit nejméně 15 minut.
  3. (3) Přestávky v práci na jídlo a oddech se neposkytují na začátku a konci pracovní doby.
  4. (4) Poskytnuté přestávky v práci na jídlo a oddech se nezapočítávají do pracovní doby.

Komentář
Komentář

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění

    • § 78 – vymezení pojmů

    • § 80 – kratší pracovní doba

    • § 99 – projednání s odborovou organizací

    • § 350 odst. 2 – definice pojmu mladistvého

Komentář
Komentář

Pojem a účel přestávky v práci

Doba odpočinku, kterou je zaměstnavatel povinen poskytovat během pracovní doby, se nazývá přestávkou v práci. Účelem je krátkodobý odpočinek zaměstnance během směny, jeho občerstvení a stravování, i výkon fyziologických potřeb. Zaměstnavateli je proto zákonem stanovena povinnost umožnit zaměstnanci tento odpočinek přestávkou v práci po určité době a alespoň v minimálním rozsahu.

Délka přestávky

Zaměstnavatel má povinnost poskytovat přestávku na jídlo a oddech v rozsahu nejméně 30 minut vždy po každých 6 hodinách, u mladistvých nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Je-li směna delší, např. z důvodu konání práce přesčas, která u zaměstnance navazuje na jeho běžnou 8hodinovou pracovní dobu, musí zaměstnavatel opět po dalších 6 hodinách nepřetržité práce od počátku výkonu práce po opětovném nástupu do práce po předchozí přestávce na jídlo a oddech zaměstnanci poskytnout druhou nebo při déletrvající práci i další přestávku na jídlo a oddech, opět v délce nejméně 30 minut.

Žádná z těchto poskytnutých přestávek na jídlo a oddech ani v průběhu výkonu práce přesčas se do pracovní doby nezapočítává, zaměstnanec během ní práci nekoná a mzda či plat za výkon práce přesčas včetně příplatku mu proto za tuto dobu nepřísluší. Jedná se o minimální výměru přestávky v práci, délka přestávky může být stanovena ve vyšším rozsahu, nikoliv však menším. V jedné směně také může být poskytováno přestávek více, přestávky mohou být poskytovány i v kratších termínech. Počet a délka poskytovaných přestávek v práci by měly být stanoveny s ohledem na jejich účel (nutný odpočinek a umožnění stravování). Zaměstnavatel proto musí podle konkrétních podmínek na konkrétním pracovišti zvážit, zda stanovená délka, případně počet přestávek na jídlo a oddech, umožní zaměstnanci nejenom odpočinek, ale i občerstvení či stravování.

Přestávka není pracovní dobou

Přestávka na jídlo a oddech se nezapočítává do pracovní doby, zaměstnanec během ní práci nekoná a není povinen ani vykonávat pokyny zaměstnavatele. Z toho vyplývá, že není povinen se zdržovat na pracovišti. Výjimky mohou v tomto směru existovat pouze na některých odloučených pracovištích, případně na pracovištích, kdy zaměstnanci jsou povinni používat ochranný oděv a během krátkodobého odpočinku by bylo komplikované oděv sundávat anebo opětovně oblékat. Zaměstnanec může pracoviště opustit za účelem občerstvení nebo nákupu či výkonu jiných činností. Jedná se o jeho dobu odpočinku, byť krátkodobou, a zaměstnavatel proto není oprávněn zaměstnanci nařizovat, co může či nemůže v této době činit. To platí s výjimkou dodržování pravidel týkají cích se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Tráví-li zaměstnanec přestávku v práci na pracovišti nebo v areálu zaměstnavatele, je i během přestávky v práci povinen dodržovat pravidla stanovená bezpečnostními předpisy. Zaměstnanec vzhledem k tomu, že během přestávky na jídlo a oddech práci nekoná, nemůže ani porušit povinnosti vyplývající mu z vykonávaného druhu práce.

Pravidla pro poskytování přestávky

Přestávka na jídlo a oddech musí být vždy poskytována v průběhu směny a nikoliv na jejím konci či počátku. Povinnost poskytovat přestávku na jídlo a oddech po 6 hodinách, případně u mladistvých zaměstnanců nejdéle po 4,5 hodině nepřetržitého výkonu práce, je nejzazší termín jejího poskytnutí­. Znamená, že zaměstnavatel nejpozději v této době přestávku v minimálním rozsahu poskytnout musí. Může ji poskytnout samozřejmě i dříve, přičemž musí opět zvážit náročnost vykonávané práce, potřebu krátkodobého odpočinku během směny tak, aby přestávka sloužila skutečně k oddechu a napomohla zaměstnanci ke krátkodobé regeneraci pracovních sil. Zaměstnavatel může poskytovat přestávku jednotlivým pracovištím či provozům diferencovaně tak, aby bylo zajištěno plynulé stravování. Vzhledem k tomu, že přestávka na jídlo a oddech se nezapočítává do pracovní doby, posouvá se tím začátek a konec stanoveného rozvrhu směn. Stanovená přestávka v práci tak znamená, že o ní musí zaměstnavatel rozhodnout, pokud u něj působí odborová organizace, po předchozím projednání s touto odborovou organizací, protože se jedná o opatření týkající se hromadné úpravy pracovní doby.

Rozdělení přestávky

Přestávka v práci na jídlo a oddech může být rozdělena, tedy i minimální část 30 minut může být poskytnuta v několika částech. Zaměstnavatel však i při rozdělení musí dodržet to, že nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce musí délka poskytnuté přestávky celkem činit nejméně 30 minut. U mladistvých zaměstnanců totéž platí nejdéle po 4,5 hodině nepřetržité práce. Jestliže je přestávka na jídlo a oddech rozdělena, musí alespoň jedna její část činit 15 minut. Každá z částí rozdělené přestávky v práci však musí být stanovena alespoň v takovém rozsahu, aby krátkodobý odpočinek zaměstnanci umožnila, protože i při jejím rozdělení musí být zohledněn její základní účel, a to je poskytnutí odpočinku včetně umožnění stravování.

Kratší pracovní doba

Je-li sjednána kratší pracovní doba a délka směny nepřesahuje 6 hodin, u mladistvých 4,5 hodiny, nemá zaměstnavatel povinnost přestávku na jídlo a oddech určit. Jejímu určení ani v těchto kratších směnách nic nebrání, protože zaměstnavatel je oprávněn určit přestávku na jídlo a oddech i v dřívějším termínu. Přitom záleží na druhu vykonávané práce, její náročnosti a složitosti a tím i možné únavě na straně zaměstnance, kterou zaměstnavatel musí zvážit při rozhodování, zda přestávku v práci nařídí i v dřívějším termínu, než mu určuje zákonná úprava.

Odchylný termín přestávky v práci

Zaměstnavatel, který na jednom pracovišti zaměstnává zaměstnance mladistvé spolu se zaměstnanci staršími 18 let a přestávku poskytuje pro všechny zaměstnance ve stejném termínu, musí při rozvržení pracovní doby zajistit její poskytování nejdéle po 4,5 hodině nepřetržité práce, aby dodržel povinnost nařízení přestávky u mladistvých po uplynutí kratší doby. Dřívějšímu poskytnutí přestávky na jídlo a oddech u zaměstnanců starších 18 let nic nebrání. Zaměstnavatel však může poskytovat přestávku v práci i diferencovaně tím, že mladistvým přestávku na jídlo a oddech určí tak, aby byla vyčerpána nejpozději po 4,5 hodině nepřetržité práce a ostatním zaměstnancům tuto přestávku stanoví až po 6 hodinách nepřetržité práce. Možnost tohoto postupu záleží na organizaci práce a na tom, zda je možné zaměstnancům jednoho pracoviště odchylný termín přestávky v práci určit.

Práce, které nemohou být přerušeny

Poskytování přestávek na jídlo a oddech se nevztahuje na práce, které nemohou být přerušeny. I zaměstnanci, který tyto práce vykonává, musí zaměstnavatel zajistit krátkodobý odpočinek i bez přerušení provozu nebo práce a zajistit mu tak přiměřenou dobu na oddech a jídlo. zákoník práce v tomto případě nestanoví minimální délku přiměřené doby; bude záležet na konkrétních podmínkách provozu či vykonávané práce a na možnostech způsobu jejího zajištění. Na rozdíl od přestávky v práci se poskytnutá doba odpočinku započítává do pracovní doby. Jediným rozlišovacím kritériem, podle kterého bude možné posoudit povinnost