Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

§ 300 ZP Množství práce a pracovní tempo

21.10.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.13.300
§ 300 ZP Množství práce a pracovní tempo

JUDr. Věra Bognárová

Úplné znění

Ustanovení související

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

    • § 22 – kolektivní smlouva

    • § 34 odst. 1 písm. a) – druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat

    • § 34b odst. 1 – povinnost zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby

    • § 38 odst. 1 písm. a) a b) – povinnost zaměstnavatele práci přidělovat a zaměstnance konat dohodnuté práce

    • § 88 – přestávka na jídlo a oddech

    • § 101 až 108 – bezpečnost a ochrana zdraví při práci

    • § 109 odst. 2 – poskytování mzdy

    • § 109 odst. 3 – poskytování platu

    • § 287 odst. 2 písm. b) – projednání s odborovou organizací

    • § 305 – vnitřní předpis

    • § 317 – výkon práce mimo pracoviště zaměstnavatele

    • § 349 – právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

  • Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů

  • Vyhláška č. 180/2015 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím matkám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání

Komentář
Komentář

Důvody stanovení

Zaměstnanec má povinnost konat dohodnuté práce ve stanovené nebo sjednané týdenní pracovní době. Na druhou stranu má zaměstnavatel povinnost zaměstnanci tuto práci v rozsahu stanovené týdenní nebo sjednané kratší pracovní doby přidělovat. Jaké množství práce ale musí zaměstnanec vykonávat? Pracovní doba zaměstnance by měla být využita k tomu, aby zaměstnanec stále práci konal. Práce by však měla mít přiměřené tempo. Neměly by tak obecně vznikat prodlevy, a to ani na straně zaměstnance, který by neměl co na práci, ale nemůže docházet ani k tomu, aby byl zaměstnanec přetěžován a práce mu byla přidělována ve větším množství, než ji může v pracovní době stihnout.

Před výkonem práce musí být proto stanoven „objem” (množství) práce, kterou má zaměstnanec vykonat. Důležité je to nejen pro zaměstnavatele, který najímá zaměstnance pro výkon práce, která z jeho pohledu musí být efektivní a musí přinášet zisk. I pro zaměstnance je objem práce významnou veličinou, protože objem práce musí být adekvátní nejen délce pracovní doby, ale také fyzickým možnostem zaměstnance, pracovním podmínkám, technologickým postupům, možnou rychlostí pracovního tempa atd. Rychlost pracovního tempa je ovlivňována nejen individuálními schopnostmi konkrétního zaměstnance, ale obecně pro všechny zaměstnance i pravidly a povinnostmi, které vyplývají z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Určování množství práce a pracovního tempa se netýká všech prací, protože u některých prací se vyžaduje činnost průběžná, závisící na konkrétní potřebě, která není měřitelná výsledkem, např. kustodi, hlídači či ochranky obecně, řidiči veřejných dopravních prostředků apod. O tom, zda je potřebné určit množství požadované práce a pracovní tempo, rozhoduje zaměstnavatel. Nemusí se to týkat všech prací, ale pouze těch, u kterých je potřebné tento objem stanovit. Množství požadované práce a pracovní tempo může zaměstnavatel také určit normou spotřeby práce.

Je-li určeno množství práce či pracovní tempo, příp. norma spotřeby práce, vztahuje se toto určení i na výkon práce mimo pracoviště zaměstnavatele, tzv. home office. V samotném požadavku na objem práce není mezi výkonem práce na pracovišti a mimo pracoviště zaměstnavatele žádný rozdíl, a proto pravidla musí být dodržena i pro tuto variantu.

Podmínky a způsob stanovení

Pokud zaměstnavatel množství požadované práce a pracovní tempo stanoví, musí dodržet níže uvedené podmínky:

1. Zaměstnavatel je povinen při určení množství požadované práce a pracovního tempa vzít v úvahu:

  • fyziologické a neuropsychické možnosti zaměstnance,

  • předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,

  • čas na přirozené potřeby, jídlo a oddech.

Všechny tyto podmínky jsou rovnocenné, zaměstnavatel je všechny musí při stanovení množství práce zohlednit, a to v tom rozsahu, ve kterém jsou ve vztahu k výkonu jednotlivé práce vyžadovány. Pouze čas na přirozené potřeby, jídlo a oddech je možné do určité míry považovat, s výjimkou bezpečnostních přestávek, za veličinu shodnou pro všechny zaměstnance. Fyziologické a neuropsychické možnosti zaměstnance je možné posuzovat za použití „průměrného zaměstnance”. Fyziologické a neuropsychické možnosti zaměstnance se posuzují ve vztahu k výkonu konkrétní práce a k požadovaným činnostem vzhledem k jejich náročnosti, nutnosti soustředění, samostatného rozhodování nebo naopak opakovanosti a monotónnosti požadovaného tempa nebo potřeby rychlé reakce apod. Zaměstnavatel musí při určení vycházet také z délky pracovní doby a z jeho povinnosti poskytovat přestávky na jídlo a oddech podle § 88 ZP, případně z povinnosti poskytovat bezpečnostní přestávky. Přihlédnout zaměstnavatel musí k takové délce přestávky na jídlo a oddech, která je reálně u zaměstnavatele podle § 88 ZP poskytována na základě ujednání v kolektivní smlouvě nebo stanovení ve vnitřním předpisu.

Zvláštní pozornost je potřebné věnovat pracím, při kterých je zaměstnavatel povinen poskytovat bezpečnostní přestávku. Ty se poskytují při výkonu konkrétně uvedených prací, např. u řidičů, anebo obecně u vyjmenovaného způsobu výkonu prací podle § 33 nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Práce spojené s monotonií, jakož i práce ve vnuceném pracovním tempu, musí být k omezení jejich nepříznivého vlivu na zdraví přerušovány bezpečnostními přestávkami v trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách od započetí výkonu práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců. Prací spojenou s monotonií se rozumí práce, při níž je charakteristické opakování stejných pohybových nebo úkolových úkonů s omezenou možností zásahu zaměstnance do jejich průběhu.

Monotonie se člení na:

  1. pohybovou, kterou se rozumí taková činnost, při které se opakují jednoduché pohybové manuální úkony stejného typu,
  2. úkolovou, kterou se rozumí taková činnost, při které se vyskytuje nízký počet a malá proměnlivost úkolů.

Prací ve vnuceném pracovním tempu se rozumí práce, při níž si