Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

ZMĚNY VE ZDAŇOVÁNÍ PŘÍJMŮ ZE ZÁVISLÉ ČINNOSTI

13.8.2009, , Zdroj: Verlag Dashöfer

     Dne 20. července 2009 byly ve Sbírce zákonů vyhlášeny dva zákony, které novelují zákon o daních z příjmů. Jde o zákon č. 216/2009 Sb. a zákona č. 221/2009 Sb., které upravují i oblast zdaňování příjmů ze závislé činnosti.

     Novela č. 216/2009 Sb. přináší mimo jiné i rychlé odpisování hmotného majetku, uplatňování nájemného při finančním leasingu do daňových výdajů v rozmezí 12 až 24 měsíců a změny v oblasti daně z příjmů ze závislé činnosti.

Uvedené změny nabývají účinnosti již pro r. 2009 a jedna změna dokonce i pro r. 2008. 

     Novela č. 221/2009 Sb. je stručnější, navazuje na zavedení slev na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Zákon o daních z příjmů v § 6 odst. 13 stanoví, že při výpočtu základu daně podle věty první se při stanovení částky povinného pojistného nepřihlíží ke slevám nebo k mimořádným slevám na pojistném u zaměstnavatele a ani k jiným částkám, o které si zaměstnavatel snižuje odvody povinného pojistného.

Tato novela nabývá účinnosti 1. srpna 2009. 

     Dále se budeme podrobně věnovat změnám, které v oblasti zdaňování příjmů ze závislé činnosti přinesla novela zákona č. 216/2009 Sb.

Osvobození částek na vzdělávání zaměstnanců

     Podle § 6 odst. 9 písm. a) zákona o daních z příjmů jsou od daně z příjmů fyzických osob - zaměstnanců osvobozena nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na odborný rozvoj zaměstnanců související s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo nepeněžní plnění vynaložená zaměstnavatelem na rekvalifikaci zaměstnanců podle jiného právního předpisu upravujícího zaměstnanost (zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti). Toto osvobození se nevztahuje na příjmy plynoucí zaměstnancům v této souvislosti jako mzda, plat, odměna nebo jako náhrada za ušlý příjem, jakož i na další peněžní plnění poskytovaná v této souvislosti zaměstnancům.

     Odborný rozvoj zaměstnanců zahrnuje podle § 227 zákoníku práce zejména:

  1. zaškolení a zaučení,

  2. odbornou praxi absolventů škol,

  3. prohlubování kvalifikace,

  4. zvyšování kvalifikace.

     Prohlubováním kvalifikace se podle § 230 zákoníku práce rozumí její průběžné doplňování, kterým se nemění její podstata a které umožňuje zaměstnanci výkon sjednané práce; za prohlubování kvalifikace se považuje též její udržování a obnovování. Zvýšením kvalifikace se podle § 231 zákoníku práce rozumí změna hodnoty kvalifikace. Je jím též její získání nebo rozšíření. Zvyšováním kvalifikace je studium, vzdělávání, školení nebo jiná forma přípravy k dosažení vyššího stupně vzdělání, jestliže jsou v souladu s potřebou zaměstnavatele.

     Podle novely zákona jsou od daňové povinnosti osvobozeny na straně zaměstnanců veškeré výdaje vynaložené zaměstnavatelem na jejich odborný rozvoj, tzn. nejen výdaje vynaložené na prohlubování kvalifikace, jak platilo před touto novelou, ale i výdaje vynaložené na zvyšování kvalifikace, které není považováno zaměstnavatelem za výkon práce, ale za překážku v práci. Podmínkou je, že předmětné vzdělávání bude souviset s předmětem činnosti zaměstnavatele (za příjem od daně osvobozený by např. nebylo možno považovat částky spojené se studiem zaměstnance právnické firmy na sportovní škole).

Od novely zákona již není třeba rozlišovat, zda se jedná podle zákoníku práce o prohlubování kvalifikace nebo zvyšování kvalifikace. 

     Obdobně jako doposud od daně nejsou osvobozena peněžní plnění poskytnutá zaměstnanci v souvislosti s jeho odborným rozvojem, tj. nejen charakteru mzdy, platu, odměny, náhrady mzdy, ale též například plnění poskytnutá formou peněžního příspěvku na dopravu do vzdělávacího zařízení, nebude-li se jednat o pracovní cestu v rámci výkonu práce.

     Novela dále v § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 stanoví, že daňovým výdajem zaměstnavatele jsou výdaje vynaložené na provoz vlastních vzdělávacích zařízení nebo výdaje (náklady) spojené s odborným rozvojem zaměstnanců podle jiného právního předpisu a rekvalifikací zaměstnanců podle jiného právního předpisu upravujícího zaměstnanost, pokud souvisejí s předmětem činnosti zaměstnavatele.

     Nově jsou daňovým výdajem zaměstnavatele výdaje na odborný rozvoj zaměstnanců, tzn. i výdaje vynaložené zaměstnavatelem na zvyšování kvalifikace jeho zaměstnance, které není považováno zaměstnavatelem za výkon práce. Podmínkou je, že předmětné vzdělávání bude souviset s předmětem činnosti zaměstnavatele (za daňový výdaj zaměstnavatele by např. nebylo možno považovat výdaje spojené se studiem zaměstnance právnické firmy na sportovní škole). Jde o změnu navazující na novelu § 6 odst. 9 písm. a) zákona, tj. na osvobození nepeněžního plnění zaměstnavatele z titulu úhrady výdajů souvisejících se vzděláváním zaměstnanců.

     Přechodné ustanovení uvádí, že jak ustanovení § 6 odst. 9 písm. a), tak i ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bodu 3 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, lze použít již za zdaňovací období započaté v roce 2009.

Příklad č. 1

Zaměstnavatel hradí zaměstnanci studium na soukromé vysoké škole právnického zaměření za účelem zvyšování kvalifikace zaměstnance, který bude zastupovat klienty firmy při řešení jejich občanskoprávních sporů. Měsíční poplatek za studium hrazený zaměstnavatelem činí 6 100 Kč. Jak se bude postupovat na straně zaměstnance a co bude daňovým výdajem zaměstnavatele?

Na straně zaměstnance budou výdaje spojené se zvýšením kvalifikace, vynaložené zaměstnavatelem, od daně osvobozeny v souladu s § 6 odst. 9 písm. a) zákona o daních z příjmů. Zvyšováním kvalifikace je studium, vzdělávání, školení nebo jiná forma přípravy k dosažení vyššího stupně vzdělání, jestliže jsou v souladu s potřebou zaměstnavatele.

Na straně zaměstnavatele bude zaplacené zvýšení kvalifikace zaměstnance daňovým výdajem v souladu s § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 zákona o daních z příjmů, jde o výdaje vynaložené zaměstnavatelem na zvýšení kvalifikace zaměstnance, tj. na odborný rozvoj zaměstnance podle zákoníku práce, související s předmětem činnosti zaměstnavatele.

Příjmy nerezidentů zdaňované srážkou

     Novela v § 36 odst. 7 zákona stanoví, že zahrnou-li do daňového přiznání poplatníci uvedení v § 2 odst. 3 a § 17 odst. 4, tj. poplatníci fyzické a právnické osoby, daňoví nerezidenti, kteří jsou daňovými rezidenty členského státu Evropské unie nebo dalších států, které tvoří Evropský hospodářský prostor, příjmy uvedené v § 22 odst. 1 písm. c), f) nebo g) bodech 1, 2, 4, 5, 6 nebo 12, započte se sražená daň na jejich celkovou daňovou povinnost vztahující se k příjmům ze zdrojů na území České republiky, za které v České republice podávají daňové přiznání. Pokud nelze sraženou daň nebo její část započítat na tuto jejich celkovou daňovou povinnost proto, že poplatníkovi vznikla daňová povinnost ve výši nula nebo vykázal daňovou ztrátu anebo jeho celková daňová povinnost je nižší než daň sražená, vznikne ve výši daňové povinnosti, kterou nelze započítat, přeplatek. Nezahrne-li poplatník příjmy uvedené v § 22 odst. 1 písm. c), f) nebo g) bodech 1, 2, 4, 5, 6 nebo 12 do daňového přiznání do konce lhůty stanovené zvláštním právním předpisem, použije se obdobně § 38e odst.…