Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Změna je život. Ale jaký?

4.8.2013, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Není to tak dávno, co jsem listoval časopisem, který jsem našel v čekárně u lékaře. Byl jako stvořen pro tyto chvíle, kdy se nečte, ale prohlíží. A jak tak listuji stránkami, dostal jsem se k rubrice Proměna. I tentokrát spočívala v zaznamenání stavu před změnou a po ní, v tomto případě jedné ženy ve středním věku.

     Předpokladem všech proměn lidí, účesů, oblečení, bytů, zahrad, je, že na konci je výsledný stav lepší. Ponechme teď stranou, že je to mnohdy více vkusem autora změny než ctěním osobnosti proměňovaného. Podstatné je, že se tím podporuje naše optimistické přesvědčení, že změna je možná a přináší zlepšení.

     Když jsem přemýšlel nad tímto poselstvím o naději, vztáhnul jsem ho na sebe. Jak se vyrovnávám s neustálými proměnami kolem sebe i v sobě? A co jsem si při tom uvědomil?

  • - ... že to pro mě s pozitivitou změn neplatí univerzálně. Jsou změny, které vítám - třeba i při pohledu na srovnání některých fotek z dětství, puberty a dospělosti. Jiné, například příliv technických novinek, mě občas uvádějí do stresu.
  • - ... že je pro mne důležité mít jasno v tom, co chci a co považuji za důležité. Jinak budu pod stále větším tlakem doporučení okolí, co změnit u sebe i kolem sebe, a budu se v tom ztrácet. Podobně jako paní z časopisu si ponechá buď „jen“ zážitek doložený fotografií, nebo se pustí do větších změn.
  • - ... že s přibývajícím věkem oceňuji více stabilitu a že si musím dát pozor, abych nepropadl pohodlnosti.
  • - ... že jedna změna vyvolá další změny.
  • - ... že některé změny přicházejí bez ohledu na to, zda je chci či nikoli. A já mám jen velmi omezené možnosti s tím něco udělat. Ale nějaké přece, třeba je v danou chvíli