Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

ZE ZÁPISNÍKU KOUČE - Je dobrá práce samozřejmost?

30.5.2012, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Když jsem se nedávno na školení manažerských dovedností zeptala účastníků z nejmenované firmy, jak často chválí svoje podřízené, pokud dělají dobře svoji práci, setkala jsem se s udivenými pohledy. „Proč bychom je měli chválit, to, že dělají dobře svoji práci, je přece samozřejmost, za to jsou placeni,“ mínil jeden. „Chválit lidi je nebezpečné,“ tvrdil druhý, „když je pochválíte, začnou si o sobě moc myslet.“ „S pochvalou se musí opatrně,“ sdělil třetí, „abychom zaměstnance nepřechválili.“

     Takový postoj je bohužel mezi českými vedoucími pracovníky poměrně rozšířený. Asi nepřekvapí, že titíž účastníci kurzu si nemohli vzpomenout, když jsem se jich zeptala, kdy někdo naposledy pochválil je. Jak je to tedy s tou „škodlivostí“ pochvaly?

     Podle psychologické teorie posilování je naše chování vždy ovlivněno tím, co po něm následuje, tedy zpětnou vazbou, kterou na své chování dostaneme. Pokud po nějakém chování nebo výkonu následuje něco, co vnímáme jako odměnu, předchozí chování je tím posíleno - příště se tak budeme chovat zase nebo svůj výkon ještě zvýšíme. Pokud následuje něco, co vnímáme jako trest, funguje princip „negativního posilování“ - příště se takovému chování spíše vyhneme.

     Co jako manažeři chceme a očekáváme od svých lidí? Přece to, že budou dělat dobře svoji práci. Pokud to dělají, je to žádoucí chování, které chceme posilovat. Jestliže po dobrém výkonu nenásleduje žádná reakce, pracovník nedostane žádnou pozitivní zpětnou vazbu, jak si to asi v duchu interpretuje? Možná si říká: „Mojí snahy a úsilí si tady nikdo nepovšimne. Takže se na to příště vykašlu a budu se snažit méně.“ Motivace i výkonnost takového člověka dlouhodobě klesá.

     Někteří manažeři se domnívají, že jedinou formou odměny za dobrou práci jsou peníze. A protože jejich rozpočet na odměňování je omezený, nebo ho nemohou ovlivnit, jsou přesvědčeni, že vlastně svoje lidi nemůžou nijak motivovat. Přitom existuje řada možností nefinanční odměny, které mají vysoký motivační účinek. V prvé řadě je to právě pochvala, vyjádření uznání, poděkování za dobrou práci. Pokud manažer své lidi nechválí, rezignuje na velmi důležitý motivační nástroj.

     Kdyby byla dobrá práce taková samozřejmost, tak by přece dobře pracovali všichni. Ale ono to tak není! Jak často slýchám od svých klientů stížnosti na špatné výkony a nedostatečné výsledky jejich podřízených. Dobrá práce a 100% plnění úkolů je určitě cíl, kterého bychom ve svém útvaru či firmě chtěli dosáhnout, ale musíme lidi motivovat, a pokud se tak někteří už chovají, jejich chování udržovat a posilovat. Jedním z principů motivování druhých je, že jedna motivace nevydrží navždy, je třeba ji stále obnovovat. Přístup ve stylu „Už jsem mu přece jednou řekl, že jsem s jeho prací spokojený, takže to přece platí až do odvolání,“ bohužel nefunguje. Nebudeme asi podřízeného chválit za každý jednotlivý pracovní úkon, ale pochvala či poděkování při dokončení důležitého úkolu, na konci pracovního dne nebo týdne, je určitě na místě.

     Proč tedy tak málo chválíme nebo dokonce považujeme pochvalu za zbytečnou? Často proto, že chválit neumíme, cítíme se při tom nesví. Umět druhého člověka dobře a účinně pochválit je jedna