Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Zaměstnávání studentů z pohledu zákoníku práce

7.3.2013, , Zdroj: Verlag Dashöfer

     Studenti, učni, mladiství, ženy, matky, poživatelé starobních a invalidních důchodů. Některé skupiny zaměstnanců vykazují z pohledu zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), ale i dalších pracovněprávních předpisů specifika, která by zaměstnavatelé ve svém vlastním zájmu měli mít při zaměstnávání těchto osob vždy na paměti. A protože se zástupci alespoň některých z těchto kategorií se při své činnosti setká jistě většina zaměstnavatelů, připravili jsme pro Vás sérii článků zaměřených na tuto problematiku. První skupinou, jíž se budeme podrobně věnovat, jsou studenti.

     Motivací zaměstnavatelů k zaměstnávání studentů bývá často jejich zájem o práci na dohody a kratší úvazky, které mohou být pro zaměstnavatele výhodnější než zaměstnávání na tzv. plný úvazek a mohou umožnit obsazení pozic, které zaměstnavatel není schopen, resp. nemá zájem vytížit v rozsahu týdenní pracovní doby. Mnohdy je to však také ochota studentů vykonávat práci (včetně prací vyžadujících určitý stupeň kvalifikace) za nižší mzdy, než jaké by požadovali zaměstnanci, kteří již vysokoškolského vzdělání dosáhli, posílená také daňovým zvýhodněním studentů. Naopak v personální oblasti bývá faktorem možnost tzv. si vychovat své budoucí kmenové zaměstnance, kteří se mohou rekrutovat právě z řad studentů.

     Výše uvedené, ve spojení se snahou studentů o přivýdělek při studiu či získání praktické zkušenosti z oboru, jemuž se v budoucnu chtějí věnovat, přispívají k tomu, že zaměstnávání studentů může být výhodné pro obě strany. Aby však zaměstnávání studentů nepřineslo zaměstnavateli více škody než užitku, je nutné pamatovat na plnění níže uvedených povinností a dodržování limitů poskytovaných výhod.

KOHO JE MOŽNÉ V PRACOVNĚPRÁVNÍCH VZTAZÍCH POVAŽOVAT ZA STUDENTA?

     Předně je zapotřebí si ujasnit, koho je v pracovněprávních vztazích vůbec možné za studenta považovat. Vzhledem k nabývání způsobilosti k pracovněprávním úkonům a zákonnému omezení, že den nástupu do práce nesmí předcházet dni, kdy je ukončena povinná školní docházka, tak z kategorie studentů vyloučíme zejména žáky základních škol a dále i osoby před dosažením 15 let věku.

     Složitější však může být určení konce požívání statutu studenta. S ohledem na skutečnost, že status studenta je v pracovněprávních vztazích významný zejména v oblasti daňové a odvodové, můžeme si v tomto případě vypomoci definicí nezaopatřeného dítěte, kterým je podle zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSSP“), dítě do 26. roku věku, jestliže se soustavně připravuje na budoucí povolání, a to mimo jiné studiem na vysoké škole (v bakalářském, magisterském i doktorském studijním programu) či střední škole (a to včetně konzervatoří či vyšších odborných škol). Za studenty by však dle ZSSP nebyli považováni zaměstnanci studující na střední škole formou dálkového, distančního, večerního nebo kombinovaného studia.

     Je vhodné si uvědomit, že soustavnou přípravou na budoucí povolání studiem na střední škole je pak dle ZSSP při pokračování ve studiu také doba školních prázdnin, období od složení maturitní zkoušky či absolutoria do konce příslušného školního roku a s některými omezeními (tj. např. s výjimkou výkonu výdělečné činnosti či nároku na podporu v nezaměstnanosti po dobu alespoň jednoho kalendářního měsíce) dokonce i doba školních prázdnin navazujících na skončení středoškolského studia.

     U studia na vysoké škole je pak do doby trvání statusu studenta zahrnuta také doba od skončení studia na střední škole do dne zápisu ke studiu na vysoké škole, kalendářní měsíc, v němž došlo k řádnému ukončení studia na vysoké škole a (s některými omezeními) také kalendářní měsíc následující, jakož i období od ukončení studia na vysoké škole do zápisu k navazujícímu vysokoškolskému studiu (v tomto případě však nejdéle po dobu 3 měsíců).

ZPŮSOBILOST STUDENTA K VÝKONU PRÁCE

     Studenti mají v pracovněprávních vztazích i před dosažením zletilosti způsobilost k právním úkonům. Výjimkou je však např. možnost uzavřít tzv. dohodu o odpovědnosti (tedy dohodu o odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat) či za ztrátu svěřených věcí.

     Zvlášť pro mladistvé zaměstnance pak zákoník práce stanoví povinnost zaměstnavatele zajistit, aby byli tito zaměstnanci vyšetřeni lékařem závodní preventivní péče, a to před vznikem pracovního poměru (resp. převedením na jinou práci) a dále pravidelně dle potřeby, nejméně však jedenkrát ročně. Na rozdíl od zletilých zaměstnanců pak zákoník práce ani neumožňuje, aby náklady na vstupní zdravotní prohlídku nesl (v případě, že nedojde ke vzniku pracovního poměru ani v důsledku dohody smluvních stran) sám mladistvý zaměstnanec.

     Od dubna 2013 (tj. po skončení přechodného období) měli být zaměstnavatelé dle zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, povinni na vstupní zdravotní prohlídky vysílat také pracovníky na dohody. V minulých dnech prezident podepsal novelu tohoto zákona, ze které vyplývá, že vstupní lékařské prohlídky se budou u pracovního poměru vyžadovat vždy a u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr jen u prací zařazených do kategorie II rizikové a vyšší (podle členění podle vyhlášky č. 432/2003 Sb.,) nebo v případech, kdy je součástí práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny zvláštními právními předpisy (tj. např. u řidičů). U prací administrativních a prací zařazených do kategorie I a II neriziková, u nichž nejsou stanoveny zvláštní podmínky zdravotní způsobilosti, se vstupní lékařská prohlídka u dohod o