Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Zaměstnanecké benefity v roce 2008

27.3.2008, , Zdroj: Verlag Dashöfer

     Daňová reforma ovlivnila nejen zdanění příjmů, ale také poskytování zaměstnaneckých výhod neboli benefitů. V následujícím článku Vás seznámíme se změnami, s nimiž je potřeba v této oblasti od roku 2008 počítat.

     Základním rysem zaměstnaneckých výhod vždy bylo, že nepodléhaly odvodům zdravotního ani sociálního pojištění a u zaměstnance nepředstavovaly zdanitelný příjem nebo byly od daně osvobozeny. Je pravdou, že daňové zatížení zejména u osob s vyššími příjmy je v roce 2008 nižší, na druhé straně skutečnost, že výpočet probíhá ze superhrubé mzdy, tedy z daňového základu navýšeného o 35 % pojistného hrazeného zaměstnavatelem, způsobí, že benefity, které nepodléhají odvodům pojistného, budou ve většině případů ještě výhodnější.

1. Změny ve vymezení vyměřovacího základu

     Nejprve se budeme zabývat změnami v pojistných zákonech, které poskytování zaměstnaneckých výhod ovlivní. Zákonodárcům se podařilo (konečně, i když s ročním zpožděním) doladit definici vyměřovacího základu, která je téměř shodná jak pro zdravotní, tak pro sociální pojištění.

     Z příslušných ustanovení (§ 5 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, a § 3 odst. 1 zákona 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění) byla vypuštěna sporná část definice zúčtovaného příjmu, podle níž muselo jít „o plnění, jehož hodnota je na příslušném účtu zaměstnavatele účtována jako náklad nebo úbytek prostředků“. Důsledek pro poskytování zaměstnaneckých výhod je ten, že:

  • zdravotní a sociální pojištění se od roku 2008 odvádí také v případech, kdy zaměstnavatel poskytne zaměstnanci zboží, výrobky nebo služby za ceny nižší než obvyklé (odvodům podléhá u zaměstnance zdaňovaný rozdíl mezi cenou obvyklou a skutečně zaplacenou),

  • součástí vyměřovacího základu na zdravotního a sociálního pojištění je nově také zaměstnanecká výhoda v podobě používání služebního vozidla také pro soukromé účely (do vyměřovacího základu vstupuje ono 1 % pořizovací ceny vozidla vč. DPH, které je zaměstnanci každý měsíc také přidaňováno).

Příklad č. 1

Uvažujme případ, kdy je zaměstnanci poskytnuto k soukromým i služebním účelům vozidlo, které zaměstnavatel pořídil za 400 000 Kč vč. DPH. Měsíčně se zaměstnanci dodaňuje 1 % z této částky, tedy 4 000 Kč. Změna v pojistných zákonech pro rok 2008 způsobí, že:

  • zaměstnavatel měsíčně odvede navíc na zdravotním a sociálním pojištění 1 400 Kč (výpočet 35 % ze 4 000 Kč),

  • zaměstnanci bude měsíčně sraženo na zdravotním a sociálním pojištění navíc 500 Kč (výpočet 12,5 % ze 4 000 Kč) a

  • na dani odvede zaměstnanec měsíčně navíc 810 Kč (tj. 15 % ze 4 000 Kč + superhrubého navýšení o pojistné hrazené zaměstnavatelem, tj. z 5 400 Kč).

     I z příkladu je patrné, že měsíční snížení čisté mzdy u zaměstnance (o 1 310 Kč, což není ani jedna plná nádrž benzínu) v porovnání s rokem 2007 je sice poměrně významné, ale přesto bude poskytnutí vozidla k soukromým a služebním účelům i v roce 2008 stále patřit mezi zaměstnanecké výhody.

Výjimky ve vyměřovacím základu

     I když pojistné zákony obsahují určité výjimky, které se nezahrnují do vyměřovacího základu, od roku 2007 jich je tak málo, že praktické využití při poskytnutí zaměstnaneckých výhod je téměř nulové. Ani změny v těchto výjimkách od roku 2008 nejsou významné:

  • nově pojistnému na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení nepodléhá odměna při skončení funkčního období náležející podle zvláštních právních předpisů členům zastupitelstev obcí, krajů, a hlavního města Prahy,

  • upravena byla výjimka pro bývalé zaměstnance, kdy odvodům pojistného nově nepodléhá plnění poskytnuté poživateli starobního nebo plného invalidního důchodu po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání.

     Z výčtu je zřejmé, že žádné ze změněných ustanovení nemá vliv na poskytování zaměstnaneckých výhod, neboť jejich rysem by mělo být zejména „udržet si zaměstnance“ a nikoliv odměny odcházejícím anebo bývalým zaměstnancům.

Maximální vyměřovací základ

     Oblast benefitů pochopitelně ovlivní stanovení maximálního vyměřovacího základu pro odvod pojistného. Ten byl stanoven pro rok 2008 (shodně pro sociální i zdravotní pojištění) na 1 034 880 korun a je zřejmé, že pokud zaměstnanec takových ročních příjmů dosáhne (ať již peněžních nebo nepeněžních), tak vše, co obdrží navíc, pro něho bude vlastně benefitem, neboť se z toho již pojistné nebude hradit.

2. Změny v osvobozených příjmech ze závislé činnosti

     Z toho, co jsme si uvedli, je patrné, že i v roce 2008 musíme hledat inspiraci pro zaměstnanecké výhody zejména v plněních, která se u zaměstnance nezdaňují, resp. jsou osvobozena od daně z příjmů ze závislé činnosti. A v tomto směru zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, provedl změn pro rok 2008 v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (ZDP), opravdu hodně.

Doškolování zaměstnanců

     Do konce roku 2007 bylo osvobození zaměstnanců, kterým zaměstnavatel hradil vzdělávání související s předmětem podnikání zaměstnavatele, postaveno na poměrně neurčitém pojmu doškolování. Bez existence jakékoliv definice byl tento pojem interpretován zejména negativně, tj. že se nesmí jednat o zvýšení kvalifikace.

     Z tohoto pohledu tedy pro rok 2008 až tak významná změna nenastala. Nicméně zákonodárci připravili mnohem jednoznačnější vymezení, postavené na pojmech blíže specifikovaných v pracovním právu. Osvobozeným příjmem zaměstnance jsou podle nového vymezení částky vynaložené zaměstnavatelem na úhradu výdajů spojených s odborným rozvojem zaměstnanců a rekvalifikací, související s předmětem jeho činnosti, s výjimkou částek vynaložených na zvýšení kvalifikace. Tak jako v minulosti se osvobození nevztahuje na příjmy plynoucí zaměstnancům v této souvislosti jako mzda, plat, odměna nebo jako náhrada za ušlý příjem.

Záludnost vymezení spočívá v tom, že musíme opravdu dokonale znát vymezení všech použitých pojmů. Např. § 108 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, říká, že rekvalifikací se rozumí získání nové kvalifikace a zvýšení, rozšíření nebo prohloubení dosavadní kvalifikace, včetně jejího udržování nebo obnovování. Za rekvalifikaci se považuje i získání kvalifikace pro pracovní uplatnění fyzické osoby, která dosud žádnou kvalifikaci nezískala. Pokud se ale blíže podíváme na vymezení pojmu zvýšení kvalifikace do § 231 odst. 1 zákoníku práce, zjistíme, že zvýšením kvalifikace se rozumí změna její hodnoty a také její získání nebo rozšíření.

     Jinými slovy většina případů rekvalifikace v roce 2008 způsobí zdanitelný příjem zaměstnance, neboť pouze rekvalifikace, která je prohloubením kvalifikace dosavadní, anebo její pouhé obnovování a udržování, nebude považována za zvýšení kvalifikace.

     Mnohem větší změny se udály na straně zaměstnavatele. Zatímco pro rok 2007 ještě příslušné ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP za daňový náklad považovalo také výdaje na vzdělávání a rekvalifikaci pracovníků zabezpečovanou jinými subjekty, pro rok 2008 zde najdeme úpravu pro zaměstnavatele zcela obdobnou té pro zaměstnance. Tj. daňovými jsou výdaje (náklady) na provoz vlastních vzdělávacích zařízení nebo výdaje (náklady) spojené s odborným rozvojem zaměstnanců a rekvalifikací zaměstnanců zabezpečované jinými subjekty, ale s výjimkou výdajů (nákladů) vynaložených na zvýšení kvalifikace.

     Závěr k hrazeným výdajům na vzdělávání pro rok 2008 může být následující:

  • jestliže jde u zaměstnance o osvobozený příjem, pak zaměstnavateli vzniká daňově účinný náklad, a naopak

  • jestliže jde u zaměstnance o příjem neosvobozený, pak to pro zaměstnavatele znamená náklad nedaňový.

Realizace práva zaměstnanců

     Častou zaměstnaneckou výhodou bude v roce 2008 taková, která vznikne realizací práva zaměstnanců dohodnutého v kolektivní smlouvě, ve vnitřním předpise zaměstnavatele anebo přímo s konkrétními zaměstnanci v jejich pracovní či jiné obdobné smlouvě. Jde o možnost daňového nákladu zaměstnavatele podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP. Toto ustanovení existuje v ZDP již déle, v současné podobě od roku 2007. Dosud ale nebylo až tak využíváno, protože obsahuje dovětek: „pokud ZDP nebo jiný právní předpis nestanoví jinak“.

Příklad č. 2

I přesto, pokud si společnost se zaměstnancem sjedná v roce 2008 v pracovní smlouvě povinnost zaměstnavatele hradit zaměstnanci vysokoškolské studium, nepůjde o daňový náklad zaměstnavatele a ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP není možné aplikovat. To proto, že ZDP říká v případě zvyšování kvalifikace…