Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Z AKTUÁLNÍCH SOUDNÍCH ROZHODNUTÍ - Použití cizího práva při rozvázání pracovního poměru výpovědí

14.1.2010, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 21 Cdo 4196/2007
Datum rozhodnutí: 8. 12. 2008

Právní problematika: volba cizího práva a výhrada tzv. veřejného pořádku; vztah kogentních a imperativních norem zákoníku práce; možnost použití jiné než české právní úpravy týkající se rozvázání pracovního poměru výpovědí

Ustanovení právních předpisů: čl. 3 odst. 3, čl. 6 a čl. 7 Úmluvy o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy ze dne 19. 6. 1980 (viz sdělení č. 64/2006 Sb.m.s.), § 16 a § 36 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, a § 50 až § 52 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

Právní věta:

Není možné zaměňovat kogentní normy s normami imperativními, jak je má na mysli Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Římská úmluva). Kdyby měla mít všechna kogentní ustanovení zákoníku práce povahu norem imperativních, znamenalo by to, že by bylo zapovězeno zvolit ten právní řád, jehož ustanovení by upravovala danou problematiku odchylně. Nelze se proto ani ztotožnit s názorem, že ustanovení zákoníku práce o tom, že zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen ze zákonem vymezených výpovědních důvodů, jsou automaticky imperativními normami, jejichž aplikaci nelze vyloučit.

Komentář:

Jak vyplývá z úvodních ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním, jeho účelem je stanovit, kterým právním řádem se řídí občanskoprávní, rodinné, pracovní a jiné podobné vztahy s mezinárodním prvkem. Pracovním právem se tento zákon zabývá v ustanovení § 16 a vychází z toho, že „poměry z pracovní smlouvy se řídí - pokud se účastníci nedohodnou na něčem jiném - právem místa, kde pracovník vykonává práci. Koná-li však pracovník práci v jednom státě na základě pracovního poměru s organizací, která má sídlo v jiném státě, je rozhodné právo sídla organizace, leč by šlo o osobu, která má bydliště ve státě, kde se práce vykonávala“. Speciální pravidlo je pak upraveno pro zaměstnance dopravních podniků.

Použití cizích právních předpisů je omezeno tzv. výhradou veřejného pořádku, kterou zákon zmiňuje ve svém ustanovení § 36. Nemůže se tak stát v případě, pokud by se účinky tohoto použití příčily takovým zásadám společenského a státního zřízení České republiky a jejího právního řádu, na nichž je nutno bez výhrady trvat.

V projednávaném případě byl mezi zaměstnavatelem (coby právnickou osobou založenou podle práva Spojených států amerických) a zaměstnancem (občanem Chorvatska) uzavřen pracovní poměr s tím, že práce bude vykonávána na území České republiky, v místě organizační složky zaměstnavatele. V té souvislosti bylo mezi účastníky dohodnuto, že se jejich pracovněprávní vztah bude řídit právem Spojených států amerických. Současně bylo sjednáno, že pracovní smlouvu „může vypovědět kterákoli ze smluvních stran s výpovědní lhůtou čtyř týdnů, nebo zaměstnavatel vyplacením platu namísto výpovědní lhůty nebo spojením výpovědi a platu namísto výpovědní lhůty“. Zaměstnavatel využil