Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

VÝKON JINÉ VÝDĚLEČNÉ ČINNOSTI

9.2.2011, , Zdroj: Verlag Dashöfer

ÚVOD

     Není výjimkou, že řada zaměstnanců (v pracovním poměru nebo v pracovněprávním vztahu na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr) provozuje vedle zaměstnání další výdělečnou činnost. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, nebrání tomu, aby si zaměstnanec během trvání svého zaměstnání „přivydělával“ jinde.

     Co musejí ale zaměstnanci při sjednávání dalších pracovních poměrů, dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a stejně tak při výkonu jakékoliv jiné výdělečné činnosti respektovat, je povinnost vyplývající jim především z ustanovení § 304 zákoníku práce. Pokud by totiž jiná výdělečná činnost zaměstnance byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož je zaměstnán, pak si musí vyžádat u tohoto zaměstnavatele až na výjimky (viz dále) jeho předchozí písemný souhlas.

SPECIÁLNÍ PRÁVNÍ ÚPRAVA

     Pro některé zaměstnance vyplývá ze zákoníku práce, popř. ze zvláštních právních předpisů, omezení mnohem přísnější. Platí to pro zaměstnance uvedené v ustanovení § 303 odst. 1 zákoníku práce (jde kupř. o zaměstnance ve správních úřadech) nebo pro úředníky územních samosprávných celků podle zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

     Prvně jmenovaní nesmějí být členy řídicích nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost a podnikat (bez vazby na konkrétní předmět podnikání) mohou jen s předchozím písemným souhlasem svého zaměstnavatele. Zákaz členství v uvedených orgánech neplatí, pokud do takového orgánu byli vysláni zaměstnavatelem, u něhož jsou zaměstnáni, a v souvislosti s tímto členstvím nepobírají odměnu od příslušné právnické osoby provozující podnikatelskou činnost.

     Co se týče úředníků územních samosprávných celků, ti nesmějí být členy řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby, jejímž předmětem činnosti je podnikání, s výjimkou případu, kdy jsou do takového orgánu vysláni územním samosprávným celkem, jehož jsou zaměstnanci. Úředníkovi, který byl do takového orgánu vyslán územním samosprávným celkem, nenáleží pak odměna za výkon funkce a nesmí být poskytnuta ani po skončení pracovního poměru. Jakoukoliv jinou výdělečnou činnost může navíc úředník vykonávat jen s předchozím písemným souhlasem územního samosprávného celku, u něhož je zaměstnán.

     Speciálně zákoník práce odkazuje v poznámce pod čarou na zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon s účinností od 1. 1. 2007 upravuje některé otázky týkající se tzv. veřejných funkcionářů (těmi jsou např. členové statutárního orgánu, řídicího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby zřízené zákonem, státní příspěvkové organizace nebo příspěvkové organizace územního samosprávného celku), a to mj. omezení některých jejich činností a neslučitelnost výkonu jejich funkce s jinými funkcemi.

CO JE VÝDĚLEČNÁ ČINNOST

     O výkon jiné výdělečné činnosti ve smyslu výše uvedeného ustanovení zákoníku práce půjde, budou-li splněny současně dvě podmínky, a to

  1. konkurenční charakter této činnosti vůči předmětu činnosti zaměstnavatele (zákoníkem práce předpokládaná shoda) a

  2. její výdělečnost, tj. spojitost s poskytováním odměny, resp. získáním majetkového prospěchu.

     Jak již několikráte judikoval Nejvyšší soud, výdělečnou činností se v obecné poloze rozumí „každá právem dovolená činnost, která je vykonávána za účelem získání majetkového prospěchu“. Důležité je v této souvislosti podotknout, že předpokladem uplatnění pravidla o výkonu jiné výdělečné činnosti v zákoníku práce není skutečnost, jestli zaměstnanec touto činností majetkový prospěch nakonec získá, či nikoliv. Slovy Nejvyššího soudu „rozhodující je vůle zaměstnance takovou činností majetkový prospěch získat“, resp. že jde „o činnost, která je s dosažením majetkového prospěchu obvykle spojena a která majetkový prospěch pojmově přináší“. Zaměstnanec tak nemůže při porušení dotčeného pravidla argumentovat na svoji obranu tím, že si vlastně nic nevydělal a že konkurenční charakter této činnosti je s ohledem na tento fakt zanedbatelný.

     Pokud zákon hovoří o výdělečné činnosti, nelze tento pojem chápat v úzkém slova smyslu jen jako vlastní výkon konkrétní činnosti. Ostatně Nejvyšší soud dospěl v jednom ze svých rozhodnutí k závěru, že pod výkon výdělečné činnosti lze podřadit rovněž „další úkony, činnosti, jednání, jež s touto vlastní činností v úzkém slova smyslu nezbytně souvisí“. V daném případu ale dovolací soud nepovažoval za takové nezbytně související úkony, např. samotné obstarání si živnostenského oprávnění zaměstnancem (s odůvodněním, že to je výdělečné činnosti teprve přípravou) nebo jeho účast ve výběrovém řízení, pro jehož účel vypracoval a následně učinil příslušnou nabídku (nemá konkurenční charakter, protože není ještě spojena s poskytnutím odměny). Zaměstnanec by v těchto situacích nepotřeboval sice předchozí souhlas zaměstnavatele, není ale vyloučeno, že takové jednání může být zaměstnavatelem shledáno jako jednání v rozporu s jeho oprávněnými zájmy a tedy jako porušení povinnosti ve smyslu ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce.

     Na samostatnou kapitolu vydá posouzení toho, co je za konkurenční činnost možno považovat v případech, kdy je zaměstnanec společníkem či dokonce členem některého z orgánů jiné právnické osoby, která má v předmětu svého podnikání činnosti alespoň částečně shodné s předmětem podnikání jeho zaměstnavatele. Tyto situace posuzoval Nejvyšší soud již bezpočtukrát a na základě jeho rozhodnutí lze učinit