Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

VLASTNÍ NEBO CIZÍ? - O externích konzultantech a zkušenostech vlastních zaměstnanců

27.6.2012, , Zdroj: Verlag Dashöfer

„Přece nebudu někomu platit za den práce tolik, kolik si naši zaměstnanci vydělají za měsíc!“, zní častá námitka manažerů, kteří se rozhodují, zda začnou spolupracovat s externími agenturami, školiteli, konzultanty, kouči nebo poradci. Obava a otázka je to celkem pochopitelná, protože takovéto služby skutečně stojí spoustu peněz (někdy i mnohem více, než si vydělá průměrný zaměstnanec za celý měsíc) a vyhodit je zbůhdarma nikdo nechce.

     Při jednání se svými klienty často odpověď na tuto otázku hledáme. Přitom často narážíme na někdy logické a racionální, někdy iracionální obavy z toho, zda najmout někoho „zvenčí“ má smysl. Pojďme se proto zamyslet nad několika otázkami, které hrají při rozhodování roli, a ukažme si, jaká kritéria pro rozhodování použít. Samozřejmě hovoříme o tématech z oblasti tzv. měkkých dovedností, o nutnosti angažovat certifikovaného odborníka například na zákonné školení v oblasti bezpečnosti práce jistě nikdo nepochybuje.

Obava č. 1: „Angažováním externího poradce manažer de facto potvrzuje, že na svou práci nestačí. Proč by měl školit jeho zaměstnance někdo jiný, řídit by je přece měl umět sám.“

     Tato obava spadá mezi ony iracionální. Být manažerem obnáší desítky a stovky různých činností a je prakticky nemožné obsáhnout úplně všechny. Rozvoj podřízených zahrnuje mnoho oblastí, od odborných přes komunikaci až po motivaci. Zvládnout je všechny vlastními silami dokáže málokdo. I když bude třeba obchodní ředitel bývalým špičkovým prodejcem, ještě to nemusí nutně znamenat, že dokáže své zkušenosti také přenést na své lidi. A v tom může být pomoc externisty nenahraditelná. Hledání lidí, s nimiž mohu spolupracovat a kteří mi pomáhají naplňovat mé manažerské role, je výrazem síly, nikoli slabosti.

Obava č. 2: „Lidé zvenčí neznají specifika naší firmy, a proto budou jejich rady příliš obecné.“

     Rovněž iracionální obava. Jak vyplývá už z výše uvedeného, rolí externího poradce je doplňovat činnosti manažerů. Pohled někoho, kdo není účastníkem žádných vnitrofiremních vztahových vazeb a příslušníkem různých skupin, může být velmi inspirativní. Externista také netrpí provozní slepotou. Pamatuji si na situaci, kdy jsem při školení upozornil majitele firmy na skutečnost, že na titulní straně svého webu mají upoutávku na akci, která už před týdnem skončila. Přitom s onou stránkou pracovaly desítky zaměstnanců každý den, ale nikdo si toho nevšiml. Že takováto drobná opomenutí vytvářejí v očích zákazníků zbytečně negativní obraz, asi není nutné nijak zdůrazňovat.

Obava č. 3: „Co když služby externího konzultanta nebudou mít žádný přínos a jen zbytečně vyhodím peníze?“

     Tato obava je zcela namístě. Stejně jako se vyrojily stovky „finančních poradců“ s ambicí starat se o klientovy peníze, jejichž finanční gramotnost stačí tak maximálně k zaplacení složenky na poště, nabízejí své služby desítky poradců, konzultantů, rádců, trenérů, školitelů či v hard core verzi dokonce guruů, kteří toho o oboru, v němž radí, vědí pramálo a netěší se ani tak na výsledky své práce jako na akt vystavování tučné faktury.

     Abyste tomuto nebezpečí předešli, věnujte výběru externího konzultanta - v jakémkoli oboru - opravdu velkou pozornost. Co to znamená konkrétně?

  1. Vždy chtějte mluvit přímo s konzultantem, který bude školit. Zejména v případě, že je projekt uskutečněn přes agenturu, se často stává, že jednáte pouze s projektovým manažerem a svého poradce uvidíte až v