Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Technické zhodnocení dlouhodobého majetku ve vybraných účetních jednotkách

19.4.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.2.10
Technické zhodnocení dlouhodobého majetku ve vybraných účetních jednotkách

Ing. Miroslav Brabec

I když je technické zhodnocení dlouhodobého majetku „doménou” spíše podnikatelských subjektů, neznamená to, že se s ním vybrané účetní jednotky (§ 1 odst. 3 ZoÚ) ve své praxi nesetkávají. A jelikož jde o problematiku, která působí potíže prakticky od svého vzniku, považujeme za nutné připomenout v této souvislosti několik zásadních bodů.

Technické zhodnocení nehmotného majetku

Technické zhodnocení se samozřejmě vyskytuje i v souvislosti s nehmotným majetkem, tento komentář je ale zaměřen spíše na hmotný majetek, kde přichází v úvahu daleko větší množina případů a s ní, bohužel, i daleko více možných chyb. K technickému zhodnocení nehmotného majetku uvádíme pouze hlavní body řešení v příslušných účetních předpisech:

  1. § 11 odst. 2 vyhlášky č. 410/2009 Sb. – za dlouhodobý nehmotný majetek se považuje technické zhodnocení tohoto majetku, jehož ocenění převyšuje částku 60 000 Kč za předpokladu doby použitelnosti delší než jeden rok,
  2. § 11 odst. 5 vyhlášky č. 410/2009 Sb. – dlouhodobým nehmotným majetkem se stává technické zhodnocení okamžikem uvedení do stavu způsobilého k užívání,
  3. § 11 odst. 7 vyhlášky č. 410/2009 Sb. – pokud jsou splněny podmínky uvedené v předchozích bodech a) a b), potom je možné technické zhodnocení vykázat v účetní závěrce v příslušné položce majetku. Pokud tyto podmínky nejsou splněny, potom je nutné účtovat technické zhodnocení na vrub nákladů,
  4. § 55 odst. 4 vyhlášky č. 410/2009 Sb. obsahuje vysvětlení, co se technickým zhodnocením (dlouhodobého nehmotného i hmotného majetku) rozumí,
  5. odstavec 5.2. Českého účetního standardu č. 710 popisuje v úvahu připadající účetní postupy v případě technického zhodnocení dlouhodobého nehmotného majetku.

Technické zhodnocení dlouhodobého hmotného majetku

Technické zhodnocení dlouhodobého hmotného majetku se prakticky od svého vzniku vyskytuje v pěti základních podobách:

  • nástavby [ § 2 odst. 5 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb. ] změny dokončených staveb, jimiž se stavby zvyšují (např. nástavba patra na stávající budovu),

  • přístavby [ § 2 odst. 5 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb. ] změny dokončených staveb, jimiž se stavby půdorysně rozšiřují a které jsou vzájemně propojeny s dosavadní stavbou,

  • stavební úpravy [ § 2 odst. 5 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb. ] změny dokončených staveb, při nichž je zachováno vnější půdorysné i výškové ohraničení stavby (např. přestavby, vestavby, podstatné změny vnitřního zařízení, podstatné změny vzhledu stavby – např. zateplení pláště stavby),

  • rekonstrukce – zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů,

  • modernizace – rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku.

Opravy a údržby

Abychom výše uvedené případy zkompletovali, je třeba ještě uvést definici opravy, popř. údržby, což jsou aktivity, které naopak technickým zhodnocením nejsou a v porovnání s ním (hlavně opravy) dělají jak ve finančním, tak v daňovém účetnictví největší problémy.

Základní definice opravy pro účetní účely je prakticky ve všech účetních předpisech stejná, pro vybrané účetní jednotky je uvedena v § 55 odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 410/2009 Sb. „opravou se odstraňují účinky částečného fyzického opotřebení nebo poškození za účelem uvedení do předchozího nebo provozuschopného stavu”. K vysvětlení provozuschopného stavu účetní předpisy ještě dodávají, že se jím rozumí „provedení opravy i s použitím jiných než původních materiálů, dílů, součástí nebo technologií, pokud tím nedojde k technickému zhodnocení”.

Definice údržby již tak obsáhlá není, což je vcelku logické, protože pravděpodobnost záměny s technickým zhodnocením je zde o hodně nižší než v případě opravy „rozumí se jí soustavná činnost, kterou se zpomaluje fyzické opotřebení a předchází poruchám a odstraňují se drobnější závady”.

Z výše uvedených dvou definic opravy a údržby lze odvodit jeden základní rozdíl mezi nimi – opravou se řeší následné fyzické opotřebení resp. poškození majetku (už k němu došlo), údržbou se rozumí soustavná činnost, kterou se fyzické opotřebení zpomaluje, předchází se poruchám a odstraňují se drobnější závady. To znamená, že ji můžeme považovat za prevenci vzniku vady na majetku.

V souvislosti s termínem „oprava” je třeba ještě zmínit občas používaný termín „generální oprava”, i když objekt, který by vyžadoval generální opravu, se u vybraných účetních jednotek zřejmě nebude příliš často vyskytovat (většinou jde o technologické celky). Poslední předpis, který se o generálních opravách zmiňoval, byla vyhláška Ministerstva financí č. 76/1966 Sb., v současné době právní úprava generálních oprav neexistuje. Takže při rozhodování, zda v konkrétním případě jde o opravu nebo technické zhodnocení, je nutné vycházet výhradně z faktického a věcně nezastřeného posouzení charakteru prací a v žádném případě není možné se spokojit s pouhým uvedením termínu „generální oprava” např. v objednávce, na faktuře nebo ve smlouvě.

Nyní máme k dispozici vše, co obsahují účetní předpisy a pouze s jejich znalostí se pokusíme v následujícím příkladu správně určit, zda se jedná o technické zhodnocení, opravu, nebo údržbu.

1. Výměna dřevěných oken za plastová – stejný rozměr, stejné tepelné vlastnosti.

2. Sanace vlhkého zdiva.

3. Koupě a montáž elektroměru s větším počtem jističů.

4. Instalace žaluzií.

5. Nástavba dalšího podlaží, včetně souvisejících prací fasádních, malířských a natěračských.

6. Oprava fasády.

7. Výměna plechové střechy za krytinu Bramac.

8. Reklamní polep dodávkového automobilu.

9. Obnova celého plotu (celým plotem se rozumí liniová část mezi dvěma koncovými body).

10. Pravidelná čtvrtletní prohlídka stavu technologické linky.

Než si správně zařadíme v příkladu předkládané případy, musíme mít stále na paměti § 14 odst. 9, vyhlášky č. 410/2009 Sb., který pro účetní účely považuje za technické zhodnocení dlouhodobého hmotného majetku pouze takové, jehož ocenění převyšuje částku 40 000 Kč. To je dosti podstatný rozdíl v přístupu např. ve srovnání s účetnictvím podnikatelských subjektů, které si tuto hranici stanovují v návaznosti na jimi definovanou významnost. Zvýraznění slov v předchozí větě (účetní účely) má svoje opodstatnění, protože v případě vymezení technického zhodnocení u hmotného majetku pro daňové účely je již finanční hranice stanovena (s účinností od roku 2021 činí 80 000 Kč – viz § 33 odst. 1 ZDP).

Řešení:

Ad 1) Oprava.

Upozornění! Platí pouze v případě, že zůstanou zachovány