Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

S ÚSMĚVEM I VÁŽNĚ - Pomocník

22.2.2013, , Zdroj: Verlag Dashöfer

     Tonda a Pepa opravují septik. Tonda je uvnitř septiku a volá na Pepu: „Pepo! Podej mi kladivo. A teď klíč osmičku.“

Tonda se zanoří až na dno septiku a volá nahoru: „Pepo francouzák!“

Po úspěšné opravě Tonda zadělaný od špíny až ke krku k Pepovi oblečenému ve věčně čistých montérkách mazácky prohodí: „Vidíš, kdyby ses líp učil, nemusel jsi jen podávat nářadí!“

     V oblasti „řízení lidských zdrojů“, v personalistice, chcete-li, to někdy může vypadat podobně. Při rozhodování o tom, kdo bude zařazen do rozvojových a vzdělávacích programů, se často přihlíží jen k projevenému zájmu, k tomu, že se někdo chce rozvíjet dál. Jako odměnu za zájem o vlastní rozvoj se pak smí ráchat v septiku. Ten, kdo se nerozvíjí, „jen podává nářadí“ a zůstává čistý. Vždyť přece mimo jiné stále platí, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Často nebývá ani většího rozdíl ve mzdě Tondů a Pepů...

     V psychologii existuje pojem (spojený se jménem Martina E. P. Seligmana) „naučená bezmocnost“. Když uděláme opakovanou zkušenost s tím, že nemůžeme svým jednáním ovlivnit situaci, vede to k pocitu, že jsme bezmocní, neschopní využít své znalosti a dovednosti tak, abychom dosáhli svých záměrů. Rezignujeme na vlastní růst, ztrácíme aktivitu a jen reagujeme na to, co přijde. Někteří rodiče svou přehnanou péčí pěstují ve svých potomcích toto nastavení už od útlého dětství. Na rodičovskou péči mohou později navazovat další ochranářské autority -