Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Rovné zacházení a zákaz diskriminace v příkladech

19.1.2012, Zdroj: Verlag Dashöfer

Princip rovného zacházení a zákaz diskriminace by měl být obecnou a samozřejmou zásadou zákoníku práce a pracovněprávních vztahů. Jaká je skutečnost?

Realita pracovněprávních vztahů v České republice je složitější než 8 diskriminačních důvodů vyjmenovaných v antidiskriminačním zákoně. Řada zaměstnanců je, ať již z hlediska pracovních podmínek, odměňování apod. diskriminována z jiných důvodů, než je etnický původ, náboženské vyznání, národnost či světový názor, ale například z důvodu nedostatku sympatií mezi vedoucím zaměstnancem a jeho podřízeným, například proto, že zaměstnanec se oprávněně domáhá svého práva na správné platové či mzdové zařazení, projeví vlastní odborný názor, kritizuje nesmyslné pracovní úkoly apod. Tato běžná diskriminační jednání jsou však pod „rozlišovací úrovní“ antidiskriminačního zákona a v této souvislosti i zákoníku práce. Na této skutečnosti v běžné praxi nic nemění ani ustanovení § 14 odst. 1 zákoníku práce, který stanoví, že výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

Příklad č. 1 - Zvláštní odměna stanovená v mzdovém výměru

Zaměstnavatel vydal mzdový výměr (vnitřní mzdový předpis), v němž stanovil, že zaměstnanci mají právo na zvláštní odměnu za to, že během kalendářního měsíce odpracují všechny zaměstnavatelem stanovené směny – s výjimkou překážek v práci na straně zaměstnavatele. Jinými slovy, na odměnu by měl mít právo zaměstnanec, který během kalendářního měsíce nebyl v pracovní neschopnosti, nečerpal dovolenou a neměl ani jinou osobní překážku v práci. Vznikly pochybnosti, zda v uvedeném případě nedochází k diskriminaci z důvodu zdravotního postižení.

Uvedený případ lze uzavřít tak, že nikoliv. Naopak, pokud by všichni zaměstnanci byli odměňováni stejně, byli by znevýhodněni ti zaměstnanci, kteří skutečně odpracují všechny stanovené směny a nepochybně tak přispějí k prosperitě firmy více, než zaměstnanci, kteří sice měli omluvitelný důvod své nepřítomnosti, avšak k prosperitě firmy přispěli v tomto období méně.

Příklad č. 2 - Za stejnou práci stejná odměna

Zaměstnavatel zaměstnává dva řidiče, kteří se střídají při dovozu materiálu na stavbu a odvozu odpadu. První z řidičů je za svoji práci odměňován řádově o několik tisíc korun měsíčně více než druhý.

Inspektorát práce na základě podaného podnětu zjistil, že zaměstnavatel porušil princip rovného zacházení, pokud jde o poskytování stejné mzdy nebo platu a jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty za stejnou práci a za práci stejné hodnoty podle § 13 odst. 2 písm. c) zákoníku práce. Zaměstnavatel nebyl schopen zdůvodnit rozdíl v poskytování mzdy. Podle veřejně dostupné Zprávy o činnosti státního úřadu inspekce práce se poznamenává, že nejčastěji se zaměstnavatelé dopouštějí nerovného zacházení právě v oblasti odměňování, kdy za stejnou