Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Propouštění zaměstnanců a jeho psychologické důsledky

1.5.2006, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Způsob, jakým firma propouští své zaměstnance, vypovídá o její kultuře.

Úvod

Propouštění, zejména více lidí najednou, je vždy radikální změna. Zasahuje nejen propouštěného a manažera, který ho propouští, ale i ostatní zaměstnance firmy. Propuštění má na ostatní pozitivní vliv, pokud cítí, že si to propouštěný díky svému chování zaslouží. Takové propuštění jim „dává smysl“, často vede k úlevě, semknutí kolektivu a ke zvýšení autority manažera. Bohužel takto jasných případů je poměrně málo. V poslední době se často stává, že jsou lidé propouštěni, protože se svému manažerovi nějakým způsobem znelíbili, nebo protože firma musí propustit více zaměstnanců. To s sebou nese velmi nepříznivé psychologické dopady.

Kultura propouštění

To, jakým způsobem a jak často se v určité firmě propouští, patří k pravidlům, která vytvářejí kulturu firmy. Například v některých firmách je obvyklé, že je-li někdo propuštěn, musí odevzdat klíče a okamžitě odchází (plat, za období, po které je ve firmě ještě zaměstnán, mu pochopitelně jde dál). Je to pravidlo drsné, ale má své výhody. Propuštěný nezůstává ve firmě, „nekalí vodu“, nemůže způsobit svému zaměstnavateli žádnou škodu, ani přesvědčovat ostatní, že byl propuštěn neprávem. Pokud k podobným situacím dochází častěji, zaměstnanci si na to zvyknou a berou to jako „drsné“, ale obvyklé zacházení.

Horší je, pokud jsou pravidla kolem propouštění nejasná. Pak kolem něj zpravidla panuje zmatek a váhavost - to vyvolává nejistotu a často následně i agresi jak u propouštějících, tak u propouštěných. Obzvlášť mladí, nezkušení manažeři často mají veliký problém někoho propustit. Rádi by byli hodní, ale když vidí, že propouštěný se vzpírá a začíná jimi a svým okolím manipulovat, vyvolává to v nich nepříjemné pocity a často pak jednají zbytečně agresivně nebo uhýbavě, čímž ztrácejí autoritu u ostatních.

Umění rozloučit se

Manažerům, kteří musí někoho propustit, se vždy vyplatí jasnost, otevřenost a ráznost (nikoliv agresivita). Rozhodně není dobré v této situaci nějakým způsobem žertovat, manipulovat nebo se chovat zbytečně agresivně. Na jednom školení, kde jsme to v rámci komunikačních dovedností nacvičovali, manažer řekl: „Mám pro tebe dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou. Jak sis mi posledně stěžoval, že jsi uhoněný a že bys potřeboval víc volného času, tak Ti chci říct, že ho budeš mít, kolik budeš chtít. A ta špatná je, že tě za to už nebudeme platit.“

Předpokládám, že to dotyčný myslel v žertu a ve skutečnosti by nic takového neřekl. Přesto je dobré se vyhnout jakémukoliv náznaku zlehčování situace. Sdělení zprávy o propuštění je svým způsobem umění. Je třeba to sdělit velmi jasně a konkrétně, s jednoduchým zdůvodněním, a pak ustát reakci, která bývá často plná emocí - nejčastěji se ze strany propouštěných objevuje ublíženost, pocit hněvu nebo obviňování, následované smlouváním či manipulacemi. Tuto reakci může manažer přijmout s pochopením (je dobré, když si uvědomí, že situace, do které se propouštěný dostal, není jednoduchá), nicméně je důležité, aby potom, co dal propuštěnému prostor k vyjádření pocitů, potvrdil své rozhodnutí.

Potom může ve velmi jednoduché podobě zaznít, co je firma ochotná pro propouštěného učinit - zákonné náležitosti, peníze navíc, dobré reference, přeškolovací kurs, pokud společnost něco takového nabízí. Tato nabídka musí být velmi stručná s tím, že to s ním později ještě v klidu probereme, protože propouštěný je obvykle ve stavu, kdy není schopný si zapamatovat více informací. (V případě hromadné akce může dostat letáček s popisem možností, které má k dispozici.)

Koučoval jsem několik manažerů, kteří měli ukončit pracovní poměr svého zaměstnance, ale při svém prvním propouštění zažili značné trauma. Neuměli to dostatečně důrazně říci, propouštěný s nimi skutečně manipuloval a vyhrožoval jim nebo odmítal odevzdat pracovní pomůcky apod. Když jsme spolu tuto situaci nacvičili, byli obvykle překvapeni, jak snadno to dopadlo a jak dobře situaci zvládli.

„Co když jsem příště na řadě já?“ je častá otázka těch, kteří ve firmě zůstávají.

Pokud se sami ocitnete v podobné situaci, je dobré, když si to vyzkoušíte s někým zkušeným, kdo Vám může