Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Přijímání zaměstnance a povinnosti zaměstnavatele ve zdravotním pojištění

29.7.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2021.15.04
Přijímání zaměstnance a povinnosti zaměstnavatele ve zdravotním pojištění

Ing. Antonín Daněk

Jednou ze základních povinností zaměstnavatele je odvádět pojistné za zaměstnance ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které je zaměstnanec pojištěn. Proto dotaz na příslušnost zaměstnance ke zdravotní pojišťovně by měl být ze strany zaměstnavatele (personalisty, resp. mzdové účetní) formulován jako jeden z prvních, zpravidla je tato informace součástí údajů uváděných v dotazníku. V této souvislosti není na škodu zaměstnance upozornit, že pokud by se v průběhu zaměstnání rozhodl změnit zdravotní pojišťovnu (standardně k 1. 1. nebo k 1. 7. kalendářního roku), nejedná se v tomto případě o jeho soukromou záležitost, nýbrž do osmi dnů je povinen oznámit tuto změnu i svému zaměstnavateli. Aby se zamezilo případným nesrovnalostem či nedorozuměním, je zaměstnavatel povinen písemně potvrdit zaměstnanci přijetí jeho sdělení ve věcech výše uvedených, jak vyplývá z ustanovení § 12 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZP”).

OZNAMOVACÍ POVINNOST ZAMĚSTNAVATELE

Přihlášením zaměstnance dává zaměstnavatel zdravotní pojišťovně na vědomí, že se za něj od příslušného data stává plátcem pojistného. K tomuto účelu slouží na tiskopisu Hromadné oznámení zaměstnavatele kód „P”, používaný typicky u zaměstnanců s trvalým pobytem na území České republiky. Za den nástupu zaměstnance do zaměstnání se u pracovního poměru (včetně pracovního poměru sjednaného podle cizích právních předpisů) považuje den, ve kterém zaměstnanec nastoupil do práce.

Dodržení tohoto postupu je totiž důležité nejen pro zaměstnavatele, ale i pro samotného zaměstnance. Pokud by nastala situace, kdy by zaměstnavatel tuto svoji povinnost nesplnil, tedy by zaměstnance u zdravotní pojišťovny nepřihlásil (zapomněl by), mohlo by se u pojištěnce objevit časové období, které by se z hlediska řešení jeho pojistného vztahu jevilo jako nekryté a zdravotní pojišťovna by se pak v dané věci obracela nikoli na zaměstnavatele, ale přímo na pojištěnce.

NÁSTUP V DEN PRACOVNÍHO KLIDU

V souladu s ustanovením § 34 odst. 1 písm. c) a § 36 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP”), se v případě pracovního poměru považuje za den nástupu zaměstnance do zaměstnání den, který je takto uveden v pracovní smlouvě. Jelikož lze jako den nástupu do práce sjednat i den pracovního klidu, považuje se pro účely zdravotního pojištění za den nástupu zaměstnance do zaměstnání den vzniku pracovního poměru uvedený v pracovní smlouvě. To znamená, že například v případě sjednání pracovního poměru od 1. 5. 2021 vzniká účast na zdravotním pojištění tímto dnem a k tomuto datu přihlašuje zaměstnavatel zaměstnance u zdravotní pojišťovny – bez ohledu na to, který den zaměstnanec skutečně začne pracovat.

POUŽÍVÁNÍ VÍCE KÓDŮ SOUČASNĚ

Přijímá-li zaměstnavatel zaměstnance s nárokem na zařazení do „státní kategorie”, oznamuje zdravotní pojišťovně nejen nástup zaměstnance do zaměstnání, ale i skutečnost, že za tohoto zaměstnance je současně plátcem pojistného i stát. Např. se jedná o nástup studenta během studia na brigádu v období prázdnin, anebo i do trvalejšího zaměstnání (kódy „P” a „G”), nebo zaměstnání poživatele důchodu (kódy „P” a „D”), případně zaměstnání ženy na rodičovské dovolené (kódy „P” a „M”).

K nástupu zaměstnance vedeného na úřadě práce jako uchazeče o zaměstnání použije zaměstnavatel v tzv. nekolidujícím zaměstnání (tj. s příjmem do poloviny minimální mzdy) současně kódy „P” a „I”. Pokud však dojde k vyřazení zaměstnance z evidence uchazeče o zaměstnání, přičemž zaměstnání nadále trvá, doporučuji zaměstnavateli, aby si třeba formou čestného prohlášení zaměstnance ošetřil, že mu zaměstnanec tuto skutečnost do osmi dnů sdělí. Totiž, pokud by se jednalo o jediné zaměstnání, pak by pro zaměstnavatele (mimo výjimek) nastupovala povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, jak je dále popsáno. Podotýkám, že v rámci tzv. nekolidujícího zaměstnání již nelze sjednávat dohody o provedení práce.

MINIMÁLNÍ VYMĚŘOVACÍ ZÁKLAD

Za „normálních” okolností odvádí zaměstnavatel v roce 2021 pojistné na zdravotní pojištění za své zaměstnance nejméně z vyměřovacího základu 15 200 Kč, tedy alespoň z minimální mzdy, pokud zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc. Tato podmínka platí pro zaměstnance, na kterého se povinnost placení pojistného alespoň ze zákonného minima vztahuje.

Naproti tomu však existuje poměrně početná skupina osob–zaměstnanců, u nichž naopak minimum nemusí být dodrženo a vyměřovacím základem je skutečně dosažený příjem. Proto si musí zaměstnavatel v této souvislosti ověřit, zda přijímaný zaměstnanec nepatří mezi osoby vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPZP”). Nejčastěji se bude jednat o osoby, za které je plátcem pojistného i stát (poživatelé důchodu, ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené, příjemci rodičovského příspěvku, studenti apod.). Aby zaměstnavatel skutečně nemusel u těchto osob dodržet minimální vyměřovací základ, musí mít ve své mzdové evidenci založen příslušný doklad, který jej bude k takovému postupu opravňovat – například se bude jednat o rozhodnutí o přiznání důchodu, potvrzení o studiu či pobírání rodičovského příspěvku, čestné prohlášení osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku, potvrzení o odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu jiným zaměstnavatelem a další. Je pravdou, že správně prováděný odvod pojistného ze skutečné výše příjmu nižšího než minimální mzda (tedy bez dopočtu) je z finančního hlediska výhodný jak pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance, a také je předmětem zájmu kontrolních orgánů zdravotní pojišťovny.

PŘÍJEM NIŽŠÍ NEŽ MINIMÁLNÍ VYMĚŘOVACÍ ZÁKLAD

Může nastat situace, že nově přijímaný pracovník bude mít příjem nižší, než je aktuální výše minimálního vyměřovacího základu–minimální mzdy. Například bude sjednán pracovní poměr na zkrácený pracovní úvazek nebo půjde o práci podle některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, přičemž se bude jednat o jediné zaměstnání. Pokud:

  • je příjem zaměstnance nižší než minimální mzda a

  • tento zaměstnanec nepatří ve zdravotním pojištění mezi osoby, na které se nevztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu dle § 3 odst. 8 ZPZP (tedy minimum je ve zdravotním pojištění zapotřebí dodržet),

musí být v příslušném kalendářním měsíci zabezpečen odvod pojistného v souladu se zákonem.

To zajistí některá z těchto variant:

  • pokud se jedná o jediné zaměstnání, provede zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného ve smyslu ustanovení § 3 odst. 10 ZPZP,

  • zaměstnavatel disponuje potvrzením od jiného zaměstnavatele, že za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu,

  • pokud takové potvrzení není, dokládá se výše příjmu u jiného zaměstnavatele podléhající odvodu pojistného tak, aby úhrnný vyměřovací základ dosáhl za příslušný měsíc alespoň částky minimální mzdy (nutná spolupráce zaměstnavatelů),

  • zaměstnavatel odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu za