Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Postřehy z praxe - Týmová práce a netýmová pravidla hry

6.10.2010, , Zdroj: Verlag Dashöfer

     „Ach jo, jak to dneska zase bude? Milena to má do práce kousek, tak bude zase první. Kdežto já? Dojíždím do Prahy minimálně hodinu a vždycky na mě zbude to nejhorší místo. Takhle je to posledního půlroku pořád. Už jsem sice vedoucímu navrhovala, že bychom se měli střídat, ale on s tím nechce nic dělat. Milena je mu navíc sympatická a ta by si to určitě nenechala líbit, má totiž pěknou vyřídilku. A kdoví, jestli už se o tom nebavili...“

     Co tím ranním povzdechem měla Radka, naše dnešní figurantka vlastně na mysli? Kde pracuje a čím se to trápí? Pracuje jako zaměstnankyně prodejny, kde nemají vyvolávací systém a klienti chodí přímo k prodejcům. Prodejna je nešťastně dispozičně řešena a ono povzdychnutí se týkalo toho, že prémiová místa bývají kolegy obsazena jako první. Ona, matka od dvou dětí, která má ráno jasný dvouhodinový harmonogram, než vypraví sebe a je do školky, se prostě dříve než 20 minut před otevírací dobou do práce nedostane. A právě tady to pravidelně začíná. Lukrativní místa jsou fuč a ona zase bude sedět vzadu, kam na ní sotva zákazníkovo oko při příchodu dohlédne, odkud sebesilnější signál o navázání očního kontaktu prostě nedoletí.

     Radka i přesto, že sedí opět tam, jak předpokládala, překypuje v dnešním ránu dobrou náladou. Ještě před otevírací dobou doplnila letáky, vždyť je prvního! Tuhle činnost má sice na starosti kolega, ale ten je na dovolené a ostatní se do toho nepohrnou. Měla ze záchrany výzdoby dobrý pocit, den hezky začíná.

     Pomalu se dostáváme k dnešnímu tématu - týmová práce versus prostředí nedůvěry. Zatím náš příběh příliš týmově ani důvěryhodně nevypadá. Vyčkejme na závěr, možná přinese rozluštění nebo alespoň naději.

     Význam spolupráce lidí různých profesí na společném úkolu se objevil v polovině 20. století a slovo „tým“ se stalo téměř módou. Z výzkumů plyne, že správná velikost týmu přirozeně závisí na jeho úkolu, nicméně ze sociálně psychologického hlediska se doporučuje5 až 12 členů, větší týmy je dobré dělit na podtýmy (podskupiny). Tým může a také nemusí mít formálního vedoucího, obojí řešení má své výhody a nevýhody. Na rozdíl od hierarchického modelu spolupráce, kdy je větším úkolem pověřován například předák, mistr nebo velitel a je na něm, aby práci zorganizoval, klade týmový model větší důraz na „horizontální“ vztahy, na jednání, dohody a spolupráci přímo mezi jednotlivými členy. To ovšem vyžaduje, aby všichni členové měli jasno, čeho chtějí dosáhnout, a klade větší nároky na jejich samostatnost a odpovědnost. Také organizace takové spolupráce může být náročnější, ale výsledky jsou obvykle kvalitnější.

     Prostředím nedůvěry jsme se zaobírali v čísle 16/2010, pro dnešní vnímání nám postačí základ, a to, že