S dovolením zahájím toto pojednání nejprve z té lepší
stránky, mám to prostě radši. Patřím k těm šťastným, kteří v oblasti pro ně
nejdůležitější, v rodině a okolí blízkých přátel, spatřují a mají vytvořeno
prostředí důvěry. Důvěra mi v tomto prostředí pomáhá fungovat svobodně, bez
předsudků a fabulací, aneb jednám bez ostychu a přirozeně. Většině z nás se ale
v tomto prostředí nedaří žít sto procent svého života. Ano, naše kroky vedou
každý den do prostředí neznámého, plného cizích lidí a plného předem
nepředvídatelných situací. Možná jen vlastník přehnané důvěřivosti - člověk
naivní, od světů vzdálených čeká okamžité pochopení a vybrané zacházení. Je
tedy na každém z nás, jakou porci důvěry uštědříme člověku nebo
instituci, které potkáme.
Jelikož jsem slíbil pozitivní úvod, pojďte se podívat
na to, co to vlastně důvěra podle oficiálních zdrojů je:
- Důvěra je nezbytným předpokladem života ve společnosti. Lidské
společnosti si vytvořily množství různých institutů, které důvěru podporují,
případně pojišťují. Zároveň však důvěra vždy obsahuje jistou míru nejistoty a
rizika zklamání nebo zneužití - jinak bychom o důvěře nehovořili.
- Důvěra k druhým lidem může být všeobecná, jak tomu bývá u
přátel, ale může být i omezená jen na určité oblasti. Člověk běžně důvěřuje
odborníkovi (lékaři, právníkovi, instalatérovi), i když o jeho charakterových
vlastnostech nemusí mnoho vědět. Důvěra se získává poměrně obtížně, ale dá se
velmi rychle ztratit nepoctivostí, lží a podobně.
- Mezi nejdůležitější prostředky, jimiž společnosti důvěru
podporují, patří slib a přísaha, společenský mrav, právo a peníze. Dodržování
daného slova, slibu a přísahy se ve všech známých společnostech vysoce hodnotí
a jejich porušení se někdy dokonce trestá.
A nyní zavítáme k institucím, k zaměstnavatelům.
Opusťme i onen úvodní pohled na to, jestli je pro nás nějaká konkrétní
společnost důvěryhodná, či nikoliv. Otočíme to. Ano, opět tu jde o nás,
tentokrát však důvěra a nedůvěra míří k nám, kdyby k nám, přímo na nás!
Existuje mnoho společností, ale pro náš případ namícháme dostatečně silný
koktejl vlastností mnoha z nich, tak, abychom si potvrdili, co to znamená, když
se jedinec ocitne v prostředí nedůvěry.
Znáte ten pocit, jak se ráno probudíte a už se Vám
nikam nechce? Ne, to není úplné, nechce se Vám do práce. Nechce se Vám tam,
protože máte strach. Pohlédnete na své dvě dospívající děti, na později
vstávajícího manžela a už je to tu zas. Obava, co zase nový den v práci
přinese. Vy tam ale musíte! Především Váš plat tvoří základ rodinného rozpočtu,
takže ať se vám chce nebo ne. Rychle vypravujete děti do školy, letmo pohled na
hodinky, berete schody po dvou a úprkem na tramvaj. Však minulý týden přišla
Vaše kolegyně o 5 minut později a stálo ji to na osobním ohodnocení celou
pětistovku! Vůbec tomu nerozumíte, protože ještě minulý rok jste měli celé
oddělení klouzavou pracovní dobu. Vaši společnost ale koupilo konsorcium
zahraničních firem, které se nyní snaží aplikovat jednotná pravidla napříč
všemi pobočkami.
A už u vchodu s elektronickými píchačkami to začíná,
první dvě kamery. vždyť minulý týden tady byla jen jedna říkáte si. Copak se
asi děje? Proslýchá se, že kolegyním ze sousedního oddělení se minulý týden
ztratily nějaké peníze. No nevadí, snad ve výtahu, kde jedete sami, si ten účes
upravit bez dozoru kamery stihnete, nebo snad i tady za dozoru? Pravdou je, že
námi konstruovaný podnik má kamery prakticky všude. Až mě napadá, kde snad ne.
Bože snad ne! Stihnete si rychle přečíst informaci z účtárny, že firma z
technických důvodů převede výplaty na vaše účty až o týden později. Říkáte si,
to nám to hezky začíná.
O desáté porada a představte si, co je nového.
Předminulý měsíc jste obdrželi novou strategii přístupu firmy k zákazníkům a k
tomu nové vedení. A nyní? Opět změny ve vedení a... no dokončete za mě větu, no
ano, změny ve strategii. Pět členů Vašeho týmu odchází jinam, čtyři dostali
výpověď a z jiného oddělení k Vám přichází šest nových posil.…
dostupný obsah
