Nemocenské se poskytuje od prvního dne pracovní
neschopnosti až do ukončení pracovní neschopnosti, nebo do uznání invalidity či
částečné invalidity - nejdéle však po dobu jednoho roku. Této době
říkáme doba podpůrčí.
Počítá se od prvního dne pracovní neschopnosti, a to i
v případě, že zaměstnanec toho dne část směny již odpracoval, a tudíž
nemocenské pobíral jen po zbylou část směny, a také od prvního dne i v případě,
že zaměstnanec např. onemocněl v době své neplacené dovolené a po tuto dobu mu
nárok na nemocenské nevznikl. Podstatné totiž je, že mu vznikla a byla
vystavena pracovní neschopnost. Obdobně k takovým situacím může dojít u
případů, kdy pracovní neschopnost vznikla za okolností, kdy nárok na nemocenské
je vyloučen (alkohol, rvačka), či během doby vazby.
Nepříjemnou, ale nezbytnou povinností je sledování
podpůrčí doby tak, aby nemocenské bylo poskytováno nejdéle po tuto dobu a
nedošlo k jejímu překročení. Proto je nutné provádět tzv. zápočet
předchozích období pracovní neschopnosti, spadající do doby jednoho roku
před vznikem nové pracovní neschopnosti, a tyto doby z podpůrčí doby vyloučit.
Tyto doby se vylučují v rozsahu, který stanovil zákon o nemocenském pojištění,
tj. při nové pracovní neschopnosti se započítávají do podpůrčí doby již zmíněná
předchozí období pracovní neschopnosti, pokud spadají do doby jednoho roku před
vznikem nové pracovní neschopnosti, a naopak se tato období nezapočtou:
jestliže zaměstnání trvalo aspoň 6 měsíců od skončení poslední
pracovní neschopnosti pro nemoc, nebo
jestliže nová pracovní neschopnost byla způsobena pracovním
úrazem. Pracovnímu úrazu se klade na roveň nemoc z povolání podle předpisů o
důchodovém pojištění.
PŘÍKLAD Č. 1
Zaměstnanec ukončil dlouhodobý pracovní poměr dne 30. 6. 2007.
Ochranná lhůta trvala 42 kalendářních dnů a uplynula 11. 8. 2007. Tento den
zaměstnanec onemocněl a doručil do organizace pracovní neschopnost.
Dávky nemocenského pojištění náleží, jestliže podmínky byly
splněny v době pojištění nebo sice až po jeho skončení, avšak v ochranné lhůtě.
Protože podmínky pro přiznání nemocenského byly v uvedeném případě splněny v
ochranné lhůtě, byť v posledním dnu jejího trvání, získá zaměstnanec nárok na
nemocenské.
Pro splnění podmínky trvání zaměstnání aspoň šest
měsíců od skončení poslední pracovní neschopnosti se nevyžaduje, aby se jednalo
o nepřetržité zaměstnání v jedné stejné organizaci, ale započítává se celková
doba zaměstnání ve všech organizacích. Je také nerozhodné, zda zaměstnanec
fakticky pracoval. Důležité je, že mu trvalo zaměstnání, zakládající účast na
nemocenském pojištění.
Při výkladu k podpůrčí době je třeba ještě připomenout
ty případy, kdy zaměstnanec vykonává souběžně práci v několika zaměstnáních
zakládajících účast na nemocenském pojištění a kdy mu sice dávky
nemocenského pojištění náleží z každého takového zaměstnání a nárok na tyto
dávky se rovněž v každém zaměstnání posuzuje samostatně, ale podpůrčí
doba, tj. doba, po kterou se poskytuje nemocenské, se musí sledovat ve
všech souběžně vykonávaných zaměstnáních.
PŘÍKLAD Č. 2
Zaměstnanec pracuje ve firmě AB řadu let. V roce 2006 vyčerpal v
pracovní neschopnosti pro infarkt od 1. 8. 2006 do 20. 12. 2006 celkem 142
kalendářních dnů. Pak se jeho zdravotní stav natolik upravil, že si od 6. 2.
2007 ještě k hlavnímu zaměstnání sjednal dohodu o pracovní činnosti u
organizace CD. Dne 26. 3. 2007 byl hospitalizován pro další infarkt, a proto mu
od tohoto dne byly vystaveny dvě pracovní neschopnosti pro…
dostupný obsah
