Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

NA ZKOUŠKU - Institut zkušební doby z pohledu zákoníku práce a judikatury

1.6.2011, , Zdroj: Verlag Dashöfer

     Vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je takové pracovněprávní manželství. Obě strany doufají jen v dobrý vývoj, ale předem nikdy neví, jak to vlastně dopadne. Než se rozhodnou pro závazek, z něhož se ne úplně lehce vystupuje, je rozumné podrobit vztah zkoušce pevnosti. Zatímco v partnerských vztazích se zúčastnění mohou svobodně rozhodnout, jak dlouho budou naplnění svých očekávání testovat, v zaměstnaneckých vztazích stanoví jasná pravidla zákoník práce. Dobu oťukávání připouští nejdéle tříměsíční, bez možnosti dodatečného prodloužení.

     Přes zdánlivě jasnou úpravu se v praxi stále setkáváme s nesprávně či alespoň pro zaměstnavatele nevýhodně sjednanou zkušební dobou. Níže se proto pokusíme blíže vysvětlit dílčí požadavky pro platné sjednání zkušební doby v souladu se zákoníkem práce a judikaturou a upozornit na zažité stereotypy, jichž by se zaměstnavatelé měli vyvarovat či si být alespoň vědomi možných dopadů jednotlivých rozhodnutí na společnost.

ZÁKONNÉ PŘEDPOKLADY

     Zkušební doba musí být sjednána písemně a nejpozději v den sjednaný jako den nástupu do práce, jinak je neplatná. V dřívější rozhodovací praxi Nejvyšší soud České republiky dovozoval, že platné sjednání zkušební doby je možné pouze v pracovní smlouvě (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 1. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1527/2003). V současné době je nicméně tento názor již překonán a písemné ujednání o zkušební době se považuje za platné bez ohledu na to, zda k němu došlo přímo v pracovní smlouvě, jejím dodatku nebo jiné dohodě. Podmínkou však je, aby k jejímu sjednání došlo před vznikem pracovního poměru, tzn. nejpozději v den nástupu do práce před faktickým zahájením činností.

     Zkušební dobu lze sjednat na období nejdéle 3 měsíců, neboť „sjednají-li účastníci zkušební dobu v rozporu s ustanovením § 31 odst. 1 zák. práce [pozn.: nově § 35 odst. 1] delší než tři měsíce, nebo neurčí-li účastníci při sjednání zkušební doby její délku, činí zkušební doba tři měsíce ode dne vzniku pracovního poměru“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 127/2001). Je však nutné mít na paměti princip relativní neplatnosti uplatňovaný v dnešní době v pracovněprávních vztazích. Pokud si strany neplatně sjednají delší zkušební dobu, než je zákonné maximum, třeba i zruší pracovní poměr v této „prodloužené“ zkušební době, avšak dotčená strana se neplatnosti nedovolá soudní cestou ve dvouměsíční lhůtě ode dne, kdy měl být pracovní poměr tímto neplatným úkonem rozvázán, bude pracovní poměr považován za platně skončený.

     Délku zkušební doby není možno dále prodloužit, ani jestliže byla sjednána kratší než tři měsíce. Pokud se smluvní strany na začátku dohodly např. na dvouměsíční zkušební době, nemohou po jejím uplynutí platně dojednat její prodloužení o další měsíc.

     Z našich zkušeností řeší zaměstnavatelé omezení délky zkušební doby tak, že po jejím uplynutí se dohodnou na změně pracovní smlouvy na dobu určitou, např. v délce tří měsíců (a teprve poté případně změní pracovní poměr na dobu neurčitou). Jedná se nicméně o obcházení zákona, na které částečně reaguje i navrhovaná novela zákoníku práce, jak je tato popsána níže.

     Zkušební doba se nicméně v některých případech prodlužuje automaticky ze zákona. Jedná se o dobu překážek na straně zaměstnance (např. dočasnou pracovní neschopnost). Oproti dřívější praxi, kdy platilo, že se „sjednaná zkušební doba neprodlužuje o dobu překážek v práci, jestliže před jejím uplynutím překážky v práci nepřevýšily deset pracovních dnů.“ (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1807/2003), stanoví § 35 odst. 2 zákoníku práce jednoznačně, že se zkušební doba prodlužuje o (celou) dobu trvání překážek. Jestliže zaměstnanec bude z těchto důvodů v zaměstnání chybět, zkušební doba se prodlouží.

JAK DOBŘE FORMULOVAT UJEDNÁNÍ O ZKUŠEBNÍ DOBĚ?

     Je pravda, že období zkušební doby vystavuje obě dvě smluvní strany určité nejistotě o trvání jejich vztahu. Na stranu druhou je dobré si před uzavřením konkrétní dohody o zkušební době ujasnit, zda i přes jistou míru nejistoty není výhodnější zachovat si větší volnost a moci kdykoliv pracovní poměr zrušit. Správné ujednání by tedy mělo odrážet kompromis mezi očekáváními smluvních partnerů, kteří by si měli být vědomi skutečnosti, že i zde se uplatní zásada smluvní volnosti a cokoliv dalšího nad rámec zákonných povinností smluvní strany ujednají, budou tím vázány. Nebude tedy možné dovolávat se v případě sporu platnosti učiněného úkonu na základě splnění podmínek stanovených zákoníkem práce.

ROZVÁZÁNÍ PRACOVNÍHO POMĚRU VE ZKUŠEBNÍ DOBĚ

     Největší výhodou zkušební doby je bezesporu možnost v podstatě s okamžitou účinností a bez uvedení důvodů rozvázat pracovní poměr, a to pro zaměstnavatele i zaměstnance. Zákoník práce totiž stanoví jen minimum povinností, které smluvní strany při rozvázání pracovního poměru v takovém případě omezují.

Zákaz