Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

MLČET NEBO MLUVIT?

14.4.2009, , Zdroj: Verlag Dashöfer

     Asi každý z Vás udělal podobnou zkušenost. Měli jste problém a nevěděli jste si rady. Někomu jste se svěřili a okamžitě se Vám ulevilo. Je dokonce možné, že se Vám dobrá řešení začala objevovat v hlavě už v průběhu rozhovoru. Právem říká lidová moudrost, že sdílená bolest je poloviční bolest. V tomto krátkém příspěvku se zamyslíme nad tím, proč tomu tak je a co z toho vyplývá pro vztahy na pracovišti.

Pralidé a mamuti

     Vraťme se na chvíli zpět, až do doby ledové. Řekněme, že pračlověk Kvedlačka se ztratil v zasněžené tundře. To bylo ovšem velmi nebezpečné. Sám těžko uloví mamuta, sám se obtížně ochrání před dravci a najde bezpečné místo, kde by přenocoval. Chudák Kvedlačka se celý třese. Pak se ale objeví kamarád pračlověk Sluníčko. Kvedlačka se přestane kvedlat. Ví, že je zachráněn. Uklidní se a začíná mu to lépe myslet. Společně se Sluníčkem pak najdou svůj kmen. Jsou v bezpečí.

     Prapravnuk Kvedlačky jménem Kvedlačka Ohodněmladší k přežití kamarády tolik nepotřebuje. Brokolici a ovesné vločky snadno koupí v obchodě. Jeho jeskyně je ústředně vytápěná a zásobená tekoucí vodou. Takový luxus! Přesto se necítí úplně dobře, když je sám. To platí zvláště za situace, kdy má nějaký větší problém. S velikou úlevou se při nejbližší vhodné příležitosti svěří Sluníčkovi Ohodněmladšímu. A pak prožívá podobné pocity jako jeho zachráněný předek.

Řeč, její přednosti a nevýhody

     Přiřadit určité zvuky určitým věcem, skutečnostem nebo i abstraktním pojmům, to je skutečně velká vymoženost. Ukažme si to na příkladu. Řekněme, že paní Rusalkovitá popisuje kamarádce přednosti svého manžela. Není třeba manžela vytáhnout ze zaměstnání, aby jí předvedla jaký je milý. Paní Rusalkovitá to popíše výstižnými slovy. Tento skvělý prostředek komunikace, jakým je lidská řeč, je velká výhoda, o níž se zvířatům ani nesní. Když o něčem hovoříme, musíme při tom zapojit výlučně lidskou a rozumnější část svého mozku.

     Řekněme, že paní Rusalkovitá je zaplavena radostí nebo hněvem. To zvířata znají také. Když ale paní Rusalkovitá o svých pocitech hovoří, zapojuje část mozku, kterou zvířata nemají. Získává tak větší nadhled, odstup a schopnost se správně rozhodovat.

     Jenže věc má jeden háček. Někdy jdou totiž lidé tak daleko, že zaměňují slova a skutečnost, kterou tato slova reprezentují. I když dokážeme slovy dokonale popsat třeba židli, nedokážeme se na slovní popis židle posadit. Co z toho pro nás vyplývá prakticky? Třeba to, abychom brali s nadhledem slova, která o nás někdo řekne. Nehovoří totiž o nás, ale o své představě o