Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Manažerské a personální rozhovory - Zpětná vazba

19.5.2010, , Zdroj: Verlag Dashöfer

     Následující seriál bude zaměřen na vedení různých druhů formalizovaných rozhovorů. Zpětná vazba stojí mezi nimi tak trochu stranou, protože může, ale nemusí být součástí nějakého formalizovaného rozhovoru. V tomto článku se budu zabývat pravidly poskytování zpětné vazby mezi lidmi, kde nutně nemusí být jeden nadřízený a druhý podřízený.

     Ve své poradenské praxi se setkávám s lidmi, kteří nemají žádné zábrany sdělovat, co si myslí, což někdy způsobí, že říkají věci příliš „natvrdo“, snad bezohledně, ale také s lidmi, kteří mají problém říkat „ne“, a už vůbec se jim nechce říct pravdu o tom, jak chování druhého vnímají. Protože oba způsoby mohou někdy vést ke komplikacím, ráda bych teď probrala doporučení, která se ke zpětné vazbě vážou.

     Chceme-li druhému poskytnout zpětnou vazbu a nejsme-li v roli jeho nadřízeného, měli bychom v první řadě zjistit, zda je zpětná vazba vyžádaná. V ideálním případě nás druhá strana ke zpětné vazbě sama vybídne. Pokud se tak nestane, měli bychom se zeptat, jestli druhý zpětnou vazbu chce slyšet. Budeme-li upřímní: málokdo na otázku, zda ji chce slyšet, odpoví, že ne.

     Ještě než zpětnou vazbu poskytneme, je dobré si promyslet, co chceme říct. Tato zásada platí, zejména patříme-li mezi „střelce“. Je nutné, aby zpětná vazba byla pravdivá, ale přesto můžeme použít diplomatické formulace a zachovat následující pravidla:

  1. zpětnou vazbu poskytujeme mezi čtyřma očima.

  2. hovoříme ve 2. osobě (ne: „nikomu by se nelíbilo..., mělo by se...“, ale: „když jsi udělal tohle..., příště bych byl rád, kdybys...“).

  3. je lepší formulovat směrem do budoucna a vysvětlit, jak má chování vypadat, nemluvit o tom, co bylo špatně („až příště budeme připravovat podobný projekt, byla bych ráda, kdybyste...“).

  4. Popisujte chování druhého, případně uveďte, jak na Vás působilo („když jsi při řeči ke mně otočený zády, nerozumím, co říkáš, mám pocit, že se mnou o tom nechceš mluvit“).

  5. Buďte citliví, vyhněte se formulacím, které se druhého mohou dotknout (vynechte jakékoliv vulgarismy i výrazy, které se dají vyložit různým způsobem, zamyslete se nad tím, jak byste se cítili vy, kdyby s Vámi někdo takto mluvil).

  6. Ověřujte si, že Vám druhý rozumí.

  7. naslouchejte a buďte otevření názoru druhého, ale to neznamená, že musíte změnit své stanovisko.

  8. pamatujte, že zpětná vazba neznamená automaticky kritiku, zpětnou