Od vstupu České republiky do Evropské unie k datu 1. 5.
2004 se naši občané při svém pohybu v rámci Společenství začali řídit
Nařízeními Rady (EHS) č. 1408/71 a 574/72. Uplynulým vývojem byla tato nařízení
postupně překonána a s účinností od 1. 5. 2010 byla nahrazena Nařízením
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního
zabezpečení včetně prováděcího nařízení č. 987/2009. Tato Nařízení představují
základní a závazné normy, které jsou postaveny nad národní právní předpisy
jednotlivých států. V současné době postupují podle těchto Nařízení nejen státy
Evropské unie, ale jsou aplikována i vůči občanům a institucím z Norska,
Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska.
Podle
§ 2 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoVZP“) se zaměstnáním rozumí výkon
činností podle
§ 5 písm. a) za předpokladu, že
zaměstnanci plynou příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků, zdaňované
podle
§ 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“). Za těchto podmínek je zaměstnaná osoba
účastna zdravotního pojištění, to znamená, že je z pohledu zdravotního
pojištění považována za zaměstnance, přičemž pracovněprávní vztah může být
uzavřen podle českých, příp. cizích právních předpisů.
Zakládá-li pracovněprávní vztah osoby bez trvalého
pobytu na území ČR účast na zdravotním pojištění, považuje se tato osoba za
zaměstnance. Za této situace se zaměstnanec stává pojištěncem veřejného
zdravotního pojištění v ČR a na jeho zaměstnavatele se vztahují stanovené
zákonné povinnosti, zejména pak oznamování veškerých změn a povinnost odvádět
za tohoto zaměstnance pojistné v souladu s platnou právní úpravou. Pokud si
zaměstnanec sám nezvolil zdravotní pojišťovnu, plní zaměstnavatel oznamovací
povinnost u místně příslušných úřadoven VZP ČR. Každý zahraniční zaměstnanec
obdrží bezplatně od zvolené zdravotní pojišťovny průkaz pojištěnce, a to
prostřednictvím zaměstnavatele, který odpovídá za správnost údajů na tomto
průkazu.
Podmínky započitatelnosti jednotlivých příjmů do
vyměřovacího základu se posuzují zejména ve smyslu ustanovení
§ 3 odst. 1 a 2 zákona č. 592/1992
Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „ZoPVZP“). Jsou-li zúčtovány příjmy v cizí měně, přepočítává se
vyměřovací základ pro odvod pojistného z cizí měny na českou měnu podle kurzu
platného k poslednímu dni kalendářního měsíce, za který se pojistné platí. I v
případě pracovněprávního vztahu, uzavřeného podle cizích právních předpisů,
musí být z hlediska dosaženého příjmu respektován u zaměstnance například
minimální vyměřovací základ, maximum se v roce 2013 „neřeší“.
Jedná se o osoby ze států Evropské unie, případně z
Norska, Islandu, Lichtenštejnska nebo ze Švýcarska, zaměstnané v České
republice. Je-li zaměstnání těchto osob u českého zaměstnavatele jejich jediným
zaměstnáním, pak podléhají všem systémům sociálního zabezpečení, a tedy i
zdravotnímu pojištění, v České republice.
Skončením zaměstnání nezaniká v některých případech
účast této osoby v českém systému, a to například v souvislosti s nemocí
zaměstnance. Z pohledu českých právních předpisů o nemocenském pojištění je z
hlediska nároku na nemocenské dávky z českého systému sociálního zabezpečení
rozhodující vznik sociální události - onemocnění. Při pobírání nemocenských
dávek v souvislosti se skončením zaměstnání se vychází z těchto
principů:
nárok na pobírání dávek vznikl před ukončením
zaměstnání.
Jsou-li splněny podmínky pro nárok na dávku nemocenského
pojištění podle českých právních předpisů, poskytne se tato dávka za celou dobu
nemoci (sociální události). Nárok na tuto dávku přechází i od doby po skončení
zaměstnání, maximálně však do výše celkového nároku.
- pobírání dávek po skončení zaměstnání.
V situacích, kdy bývalému českému pojištěnci s bydlištěm v
některém z výše uvedených států vznikne v ochranné lhůtě z pojištění v ČR nárok
na peněžité dávky v nemoci a mateřství, přizná příslušná česká instituce tyto
dávky za předpokladu, že budou splněny i ostatní stanovené podmínky. Tento
postup platí za předpokladu, že dotyčná osoba nezahájila ve státě bydliště
výdělečnou činnost zakládající účast na pojištění a ani nezačala pobírat dávky
v nezaměstnanosti.
V případě souběžných výkonů výdělečné činnosti v České
republice a v některé z dalších zemí platí speciální pravidla.
Účastni českého systému veřejného zdravotního pojištění
jsou i zaměstnanci z tzv. „třetích“ zemí, tedy ze zemí, na které se nevztahují
výše uvedená koordinační nařízení. V těchto případech jsou zdravotně pojištěny
osoby pracující na základě pracovního…
dostupný obsah
