S účinností od 1. 1. 2007 je neplatné rozvázání
pracovního poměru ze strany zaměstnavatele řešeno v ustanovení
§ 69 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve
znění pozdějších předpisů. Jestliže dal zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou
výpověď nebo pokud s ním neplatně zrušil pracovní poměr okamžitě nebo ve
zkušební době a zaměstnanec písemně bez zbytečného odkladu zaměstnavateli
oznámí, že s tímto rozhodnutím zaměstnavatele nesouhlasí a trvá na tom, aby ho
dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je
povinen poskytnout zaměstnanci náhradu mzdy nebo platu. Tato náhrada mzdy
přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil
zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu
zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení
pracovního poměru.
Pokud zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr neplatně,
avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále
zaměstnával, platí, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne písemně
jinak, že jeho pracovní poměr skončil dohodou,
byla-li dána neplatná výpověď, uplynutím výpovědní doby,
byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební
době, dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit. V těchto případech
má zaměstnanec právo na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za
dobu výpovědní doby.
Z pohledu zdravotního pojištění není tato náhrada mzdy
(i jako příjem zúčtovaný po skončení zaměstnání, zakládajícího účast na
nemocenském pojištění) ani po datu 1. 1. 2007 vyjmenována mezi plněními, ze
kterých se pojistné na zdravotní pojištění neodvádí. Z tohoto důvodu
podléhá zúčtovaná náhrada mzdy platbě pojistného.
Náhrada mzdy, kterou je zaměstnavatel povinen při
neplatnosti rozvázání pracovního poměru zaměstnanci uhradit podle zákoníku
práce nebo na základě rozhodnutí soudu, se do vyměřovacího základu (bývalého)
zaměstnance započítává v tom měsíci, ve kterém byla zaměstnanci
zúčtována. V této souvislosti je však zapotřebí mít na zřeteli, že
vyměřovacím základem je hrubá částka tohoto zaměstnancova příjmu. Pokud totiž
má být podle rozhodnutí soudu zúčtována a vyplacena v příslušném kalendářním
měsíci zaměstnanci (i bývalému) určitá částka, jedná se zpravidla o čistý
příjem, snížený o zákonné odvody. Za této situace musí tedy zaměstnavatel
nejprve vypočítat z položky čistého příjmu hrubý příjem a z něho pak 13,5%
sazbou stanovit výši pojistného na zdravotní pojištění. Pro účely výpočtu
hrubého příjmu lze použít například podkladových materiálů z úřadu práce nebo
finančního úřadu.
Jestliže soud po přezkoumání celého případu rozhodl o
nepřetržitém trvání pracovního poměru, kdy současně nepřetržitě trvala i účast
na nemocenském pojištění, je tato osoba se zpětnou platností považována za
zaměstnance po celé období trvání účasti na nemocenském pojištění. Obzvláště v
těchto případech je však nutné respektovat povinnost odvodu pojistného
alespoň z minimálního vyměřovacího základu, kdy úhrn zúčtovaných příjmů
musí činit s účinností od 1. 1. 2007 v rozhodném období (kalendářním měsíci)
nejméně 8 000 Kč. Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na
poměrnou část podle počtu kalendářních dnů například tehdy, netrvalo-li
zaměstnání po celé rozhodné období nebo bylo-li zaměstnanci poskytnuto pracovní
volno pro důležité osobní překážky v práci - úplný výčet všech důvodů je
zakotven v ustanovení
§ 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů, v přímé vazbě na ustanovení
§ 191 nového zákoníku
práce.
Minimální vyměřovací základ neplatí pro
osobu:
za kterou platí pojistné i stát - tyto jsou…