Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Délka pracovní doby

8.8.2013, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.4.9.1
Délka pracovní doby

JUDr. Věra Bognárová

Zákoník práce v § 79 a 79a stanoví maximální možnou délku týdenní pracovní doby bez práce přesčas, a to různě v závislosti na zvoleném pracovním režimu, druhu vykonávané práce nebo věku zaměstnanců. Délka pracovní doby stanovená zákoníkem práce nemůže být prodlužována, a to ani kolektivní smlouvou, ani vnitřním předpisem, vyloučeno je i její prodloužení v dohodě se zaměstnancem. Jedná se o maximální možnou délku. Délka stanovené týdenní pracovní doby činí 40 hodin týdně, ačkoliv to zákoník práce výslovně neuvádí, jedná se o pracovní dobu v jednosměnných pracovních režimech. Délka stanovené týdenní pracovní doby u zaměstnanců pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu a zaměstnanců s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem činí 37,5 hodiny týdně. V dvousměnném pracovním režimu činí maximální délka 38,75 hodiny týdně.

Zkrácení pracovní doby bez snížení mzdy

Pracovní doba nemusí dosahovat shora uvedené maximální limity. Zaměstnavatel může pracovní dobu zkrátit, avšak zaměstnanci nesmí být při zkrácení pracovní doby snížena mzda (§ 79 odst. 3 ZP). Minimální délka takto zkrácené pracovní doby stanovena není, může být proto pod maximální hranicí stanovenou zákoníkem práce snížena bez limitu. Zkrácení pracovní doby je však možné výhradně u zaměstnavatelů podnikatelského typu, protože zaměstnavatelé uvedení v § 109 odst. 3 ZP (stát, územní samosprávný celek, státní fond, státní příspěvková organizace, školská právnická osoba zřízená podle školského zákona) takto zkrátit stanovenou týdenní pracovní dobu nemohou a její délka je podle pracovního režimu stanovena přímo zákoníkem práce v § 79. Zkrátit pracovní dobu bez snížení mzdy lze pouze kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem, který je vydáván podle § 305 ZP.

Kratší pracovní doba

Od zkrácené pracovní doby bez snížení mzdy podle § 79 odst. 3 ZP je nutné odlišit kratší pracovní dobu. Byla-li sjednána kratší pracovní doba, přísluší zaměstnanci mzda nebo plat, které odpovídají této kratší pracovní době. Kratší pracovní dobu lze sjednat výhradně v individuální dohodě se zaměstnancem, nikoliv v kolektivní smlouvě. K dohodě může dojít v pracovní smlouvě nebo v jakékoliv jiné dohodě sjednané se zaměstnancem, a to u všech zaměstnavatelů, tedy i u zaměstnavatelů uvedených v § 109 odst. 3 ZP. Zákoník práce, pokud to vzhledem ke zvolené koncepci možného odchýlení od jeho ustanovení výslovně nezakazuje (§ 4b ZP), oprávnění zaměstnavatele sjednávat odchylky od obecného rozvržení pracovní doby výslovně neuvádí. Každý zaměstnavatel však i bez výslovného zmocnění může s konkrétním zaměstnancem dohodnout jak kratší pracovní dobu, tak i jinou úpravu pracovní doby. Zaměstnanec na sjednání této úpravy právo nemá, tedy nemá právo na sjednání kratší pracovní doby nebo jiné úpravy pracovní doby, která by mu vyhovovala. Zaměstnanec může zaměstnavatele požádat o kratší pracovní dobu, sjednání kratší pracovní doby však může navrhnout i zaměstnavatel, zejména v případech, kdy výkon konkrétního druhu práce nevyžaduje celou délku stanovené týdenní pracovní doby. Dohoda o kratší pracovní době bez ohledu na to, která ze smluvních stran pracovního poměru ji navrhuje, je sjednána pouze tehdy, shodnou-li se na tom jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec. Ani jeden z nich nemusí s kratší pracovní dobou souhlasit a nedojde-li k dohodě, je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby a zaměstnanec je na druhou stranu povinen práci v tomto rozsahu vykonávat. Pro sjednání kratší pracovní doby nejsou stanovena žádná omezení s výjimkou, že ani při dohodnuté kratší pracovní době či jiné úpravě pracovní doby nesmí délka směny přesáhnout 12 hodin. Kratší pracovní doba nemusí být rozvržena na všechny pracovní dny v týdnu a zaměstnanci přísluší mzda nebo plat, které odpovídají této kratší pracovní době.

Zcela shodné pravidlo platí i pro případ sjednávání jakýchkoliv jiných odchylek od stanoveného rozvržení pracovní doby u zaměstnavatele. I bez výslovného zmocnění daného zákoníkem práce může každý zaměstnavatel na žádost zaměstnance nebo z vlastního podnětu sjednat dohodu o odchylném rozvržení pracovní doby, např. o jiném rozvrhu směn, o jiném počátku a konci pracovní doby, o výkonu práce pouze v ranní směně apod. Právo na jinou úpravu pracovní doby zaměstnanec nemá, zaměstnavateli však zákonná úprava nebrání v tom, odchylky sjednat, záleží výhradně na jeho vůli a také na provozních možnostech tohoto odchylného