Zákoník práce ohledně domáckého zaměstnance pouze
uvádí, že nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých
podmínek pro něj vykonává sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám
rozvrhuje, a dále stanoví výjimky z platnosti zákoníku práce. Určení místa nebo
míst výkonu práce je součástí pracovní smlouvy nebo některé z dohod o pracích
konaných mimo pracovní poměr. V praxi můžeme rozlišit zhruba dvě skupiny
pracoviště domáckého zaměstnance:
pracoviště v terénu - u různých subjektů (např.
shromažďování statických či výzkumných zjišťování, zastupování firmy u
zákazníků apod.), ale například i v přírodě (měření či sledování přírodních
parametrů či faktorů apod.);
pracoviště na určitém místě - doma, na chatě, na chalupě,
u příbuzných, v penzionu, v hotelu.
V prvním případě zaměstnavatel může těžko obsáhnout
všechna pracoviště a zabezpečit svou dispozicí momentální pracoviště
zaměstnance, v druhém případě nemá bez souhlasu domáckého zaměstnance volný
přístup na jeho pracoviště. Pro pracoviště domáckého zaměstnance neplatí právní
předpisy stanovící požadavky na pracoviště a pracovní prostředí. Zaměstnavatel
nemá oprávnění provádět kontrolu pracoviště domáckého zaměstnance, ledaže by s
tím domácký zaměstnanec souhlasil, a nemůže zde tedy ani plnit např. každoroční
prověrky BOZP na pracovištích a zařízeních.
Zdánlivě se jeví, že pracovní podmínky a uspořádání
pracoviště domáckého zaměstnance jsou zcela mimo dosah a dispozici
zaměstnavatele, ale není tomu tak. Domácká práce sice není vykonávána na
pracovišti zaměstnavatele, ale je vykonávána podle dohodnutých podmínek a právě
v těchto podmínkách je prostor, aby zaměstnavatel mohl ovlivnit i ty
záležitosti, které nejsou regulovány nebo na ně neplatí pracovněprávními
předpisy.
Zaměstnavatel může na základě dohody se zaměstnancem podmínit výkon
domácké práce zajištěním určitých požadavků na pracoviště a pracovní prostředí
samotným domáckým zaměstnancem.
Povinnosti na úseku BOZP (§ 106,
§ 108 odst. 4 zákoníku
práce) jsou v zásadě shodné s povinnostmi běžných zaměstnanců pracujících na
pracovištích zaměstnavatele. Specifikum toho, že domácký zaměstnanec
nepracuje na pracovištích zaměstnavatele, však přeci jenom modifikuje určité
oblasti, například:
právo a povinnost podílet se na vytváření bezpečného a zdraví
neohrožujícího pracovního prostředí (ust.
§ 106 odst. 2 ZP), a to
zejména uplatňováním stanovených a zaměstnavatelem přijatých opatření a svou
účastí na řešení otázek BOZP. Vzhledem k tomu, že pracovištěm domáckého
zaměstnance může být soukromý prostor bytový či nebytový, je tato povinnost u
něho značně zesílena, neboť bez souhlasu zaměstnance nemá zaměstnavatel do
těchto míst přístup. Vytváření bezpečného a zdraví neohrožujícího
pracovního prostředí je pak úkolem samotného domáckého zaměstnance. Měl by
přitom uplatňovat stanovená a přijatá opatření zaměstnavatelem pro konkrétní
pracovní činnosti či pracovní postupy s ohledem na specifikum domácké práce.
Problémy a otázky BOZP by měl řešit domácký zaměstnanec se zaměstnavatelem
(odborně způsobilou osobou zaměstnavatele); v zájmu předcházení úrazům a
nemocím je to v zájmu obou stran.
povinnost dbát o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o
bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho
jednání, případně opomenutí při práci (ust.
§ 106 odst. 4 ZP). V
případě domáckých zaměstnanců může být okruh osob, jichž se může dotýkat
jednání či opomenutí při práci, poměrně široký; manžel/ka, partner/ka, děti,
rodiče, jiní příbuzní, přátelé, sousedé atd. V praxi je proto třeba dát důraz
např. na to, aby domácký zaměstnanec určitým způsobem ukládal materiál a
přípravky, výrobky, zajišťoval pracovní zařízení proti náhodnému použití,
zabezpečoval a ukládal nástroje stanoveným způsobem apod.
I při výkonu práce na jiném zaměstnavatelově
pracoviště, zaměstnanec zpravidla používá pracovní stroje, nářadí, zařízení a
jiné předměty. Režim těchto věcí je odlišný podle toho, zda se jedná o věci
ve vlastnictví:
zaměstnavatele - v takovém případě zaměstnavatel podle
§ 4 zák. č.
309/2006 Sb. odpovídá za to, že stroje, nářadí, zařízení a jiné předměty jsou
pro práci, při které budou používány, vhodné, musí být vybaveny ochrannými
zařízeními, odpovídat ergnomickým požadavkům a být pravidelně řádně udržovány,
kontrolovány a revidovány (§ 4 zák. č. 309/2006 Sb.);
domáckého zaměstnance - na stroje, nářadí, zařízení a jiné
předměty používané při práci se nevztahuje
§ 4 zákona
č. 309/2006 Sb.
Je zájmem zaměstnavatele, aby v případě uvedeném pod
písm. b) alespoň prostřednictvím dohodnutých podmínek výkonu práce domáckého
zaměstnance zajistil minimální požadavky na pracovní stroje, nářadí, zařízení a
jiné používané předměty z hlediska BOZP. Za opotřebení vlastního nářadí,
zařízení nebo jiných předmětů potřebných k výkonu práce domáckého zaměstnance
náleží náhrada (ust.
§ 190 zákoníku práce) zpravidla stanovená
paušální částkou.
Při výkonu práce zaměstnance jinde než na pracovišti
zaměstnavatele neplatí řada ustanovení pracovněprávních předpisů regulujících
požadavky, např. na pracoviště zaměstnavatele a na pracovní prostředí, na
stroje, zařízení nástroje apod.
Odpovědnost zaměstnavatele za BOZP domáckého zaměstnance však přesto
zákoníkem práce snížena není.
I u domáckého zaměstnance je zaměstnavatel povinen
vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky
vhodnou organizací BOZP a přijímáním opatření k předcházení úrazům, ale např. i
zajišťováním závodní preventivní péče, zřizováním,…