S m ě r n i c e ř e d i t e l e š k o l y č. ...../2005
k ochraně autorských práv
I. Úvod
Tuto
směrnici vydává ředitel školy jako pomocný materiál pro učitele a další
pracovníky školy.
II.
Základní pojmy
Duševní vlastnictví
Tento
pojem užívá zejména Úmluva o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví
(WIPO) z roku 1967, která jím rozumí práva k literárním, uměleckým a vědeckým
dílům, k výkonům výkonných umělců, ke zvukovým záznamům a rozhlasovému
vysílání. Dále sem řadí práva k vynálezům ze všech oblastí lidské činnosti, k vědeckým
objevům, k průmyslových vzorům a modelům, k továrním, obchodním známkám a
známkám služeb, k obchodním firmám a obchodním názvům, práva na ochranu proti
nekalé soutěži, jakož i všechna ostatní práva vztahující se k duševní činnosti
v oblasti průmyslové, vědecké, literární a umělecké. V České republice, a to
jak v odborné literatuře, tak i v obecné komunikaci v oblasti, se užívá tento
pojem až po roce 1990 zejména v oblasti průmyslových práv, do té doby se
jednotně používalo pro předměty duševního vlastnictví pojmu nehmotné statky.
Duševní
vlastnictví ovlivňuje celou společnost, na výsledcích kulturního a technického
rozvoje závisí i úroveň vzdělání a dalšího rozvoje společnosti jako celku. Právě
z tohoto hlediska je další vzdělávání a celkové zvyšování úrovně lidských
zdrojů jedním ze základních předpokladů dalšího vývoje společnosti. Podstatným
faktorem pro tento vývoj, a tak i oblast duševního vlastnictví, je rovněž možnost
globální komunikace, v klasické i elektronické podobě, včetně digitální, zpřístupnění
a výměny kulturních a technických informací a hodnot, a to i prostřednictvím
komunikačních prostředků, jakými jsou bezdrátové či satelitní vysílání nebo
zejména počítačová síť Internet a existence fenoménu tzv. informační společnosti.
Výsledky duševní tvůrčí činnosti jsou obecně a téměř bez jakýchkoli omezení přístupné,
a proto nabývá právní regulace vztahů v této oblasti stále většího významu. Pro
oblast právní ochrany ve sféře duševního vlastnictví je tak zcela podstatným a
nezastupitelným elementem snaha směřující k vytvoření systému ochrany výsledků
duševní tvůrčí činnosti a motivace daných jedinců či skupin v pokračování v
této činnosti, jakož i snaha o přiměřenou a vyváženou regulaci vztahů
vznikajících v procesu tvorby a užití autorských děl.
Autorské
právo
Základem
pro obecnou úpravu autorského práva je občanský zákoník - zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. z.), zvláštním zákonem a
základním právním předpisem je pak autorský zákon - zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o
změně některých zákonů (dále též jen AZ). Pokud v textu dále není u
jednotlivých ustanovení uveden jiný právní předpis, jde o ustanovení AZ.
III. Předměty
ochrany
Autorský
zákon upravuje práva autora k jeho dílu (právo autorské), práva související s právem autorským, jimiž jsou
práva výkonného umělce k jím vytvořenému uměleckému výkonu, práva
výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu, právo výrobce zvukově obrazového
záznamu k jeho záznamu, práva rozhlasového nebo televizního vysílatele
k jeho původnímu vysílání, právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému
dílu, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv, právo nakladatele
na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny jím vydaného díla pro
osobní potřebu. Jako zvláštní právo (právo sui generis) je pak upraveno právo
pořizovatele k jím pořízené databázi. Součástí platné právní úpravy je ochrana uvedených práv a též kolektivní správa práv autorských
a práv souvisejících s autorským právem.
Příklad: Multimediální CD-ROM pro výuku obsahuje učební texty, ilustrace, fotografie,
ukázky z hudebních a audiovizuálních děl, ukázky z televizních a
rozhlasových vysílání. Bude tak v konkrétním případě obsahovat téměř všechny předměty
ochrany autorského zákona - jednak autorská díla (učební texty, ilustrace,
fotografie, hudební díla, audiovizuální díla), jednak zvukové nebo zvukově
obrazové záznamy výkonů výkonných umělců (např. hudebníků), jimiž budou
provedena hudební díla či které budou složkou díla audiovizuálního a které
budou předmětem práv těchto výkonných umělců a práv výrobců takových záznamů, v
případě užití rozhlasového či televizního vysílání pak předmětem práv
rozhlasových a televizních vysílatelů. Pokud bude multimediální dílo databází,
bude ještě předmětem práv pořizovatele databáze k jím pořízené databázi.
IV. Věcná
a místní působnost AZ
Autorské
právo je založeno na zásadě teritoriality; působnost zákona se vztahuje
pouze na díla autorů a umělecké výkony výkonných umělců, kteří jsou státními občany
České republiky, ať byly vytvořeny, nebo zveřejněny (poprvé oprávněně zpřístupněny
veřejnosti) kdekoli. V prvé řadě je rozhodující státní příslušnost, ve vztahu k
cizincům se ochrana poskytuje postupně - v případě, že tak stanoví
mezinárodní předpisy, dílo bylo v České republice zveřejněno (poprvé
oprávněně zpřístupněno veřejnosti) nebo jde o nositele práva s bydlištěm/sídlem
v České republice.
Pokud
by tedy bylo na území České republiky užito dílo zahraničního autora či jiného
předmětu ochrany zahraničního nositele práv, pak by bylo nutné v konkrétním případě
postupovat podle ustanovení AZ. V případě užití v zahraničí by však nebylo možné
aplikovat český autorský zákon, nýbrž by bylo nutné postupovat podle
vnitrostátní úpravy v tom kterém státě (zásada teritoriality).
Příklad: Vydá-li
na území České republiky česká společnost hudební CD s nahrávkou americké
nahrávací společnosti se skladbami amerických autorů v provedení britských
interpretů, aniž by k takovému užití vydavatel získal potřebné licence, bude se
porušení posuzovat podle českého autorského práva a dotčení nositelé práv se
mohou k ochraně obrátit na české soudy. Vydá-li takové CD česká společnost na
území Spolkové republiky Německo, bude se porušení posuzovat podle německého
autorského práva, přičemž k rozhodování budou příslušné české soudy
(rozhodující je sídlo porušitele).
V. Dílo
Autorské
dílo
Předmětem
ochrany autorského práva obecně je podle § 2 odst. 1 dílo literární a jiné
dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti
autora /výjimečně ke vzniku ochrany stačí pouze původnost (§ 2 odst. 2), jako
je tomu u počítačového programu, databází a fotografií/, které je vyjádřeno
v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, včetně podoby elektronické,
trvale nebo dočasně, v tvůrčí formě literární, vědecké nebo umělecké,
nezávisle na rozsahu díla, jeho účelu či významu a které není vyloučeno z
autorskoprávní ochrany zákonem (srov. § 3). Pojmový znak tvůrčí činnosti ve
smyslu § 2 odst. 1 je naplněn tehdy, pokud je duševní výtvor jako
výsledek tvůrčí fantazie individuálním projevem osobnosti autora. K
tomu, aby byl splněn pojmový znak vyjádření díla v jakékoli objektivně
vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, je nepodstatné, zda jde o vyjádření trvalé nebo jen dočasné, v hmotné či nehmotné podobě. Nevyžaduje se hmotné
vyjádření ani to, aby byla podoba vnímatelná (přímo či nepřímo) všemi členy veřejnosti.
Podoba může být vnímatelná pouze omezenému okruhu členů veřejnosti, a to
aniž by muselo dojít k faktickému vnímání. Zásadně tak stačí pro
splnění uvedeného pojmového znaku pouhá způsobilost vnímatelnosti; o
tuto způsobilost však nejde např. tehdy, je-li dílo vnímatelné pouze autorem samým (tj. myšlenka pouze v jeho hlavě, aniž by ji vyjádřil navenek).
Autorskými
díly jsou např. díla slovesná, divadelní, výtvarná, kartografická, hudební,
audiovizuální, díla architektonická, díla užitého umění. Výčet druhů děl,
jak jej uvádí AZ, je jen příkladný, autorským dílem může být i jakýkoli
jiný druh díla, bude-li splňovat pojmové znaky autorského díla, i když
ho autorský zákon výslovně neuvádí. Možnost zejména vzniku nových druhů
děl lze očekávat s dalším rozvojem techniky. Autorský zákon výslovně
definuje pouze ta díla, která mají zvláštní právní režim, jako jsou např.
databáze či audiovizuální dílo, v ostatních případech jednotlivé druhy děl
nevymezuje.
Příklad: Autorským dílem bývá např. učebnicový odborný výklad, ilustrace, hudební dílo s
textem nebo bez textu, počítačový program, film, mapa, divadelní hra, dílo
architektonické, obrazové logo, www (webová) stránka, fotografie.
Autorským
dílem jsou také díla vzniklá tvůrčím zpracováním jiného díla, včetně překladu díla do jiného jazyka, aniž by tím bylo dotčeno právo autora zpracovaného
nebo přeloženého díla.
Zpracování
je samostatným dílem autorským, je-li jedinečné. Je odvozeno od díla
zpracovaného. Zpracovateli ke zpracování vzniká nové původní autorské právo,
aniž by však bylo dotčeno právo autora díla zpracovaného, autorská práva
zpracovatele i autora díla zpracovaného tak existují souběžně vedle sebe.
Autorské
dílo je zásadně možné zpracovat (popř. jinak upravit) jen se
souhlasem autora, nejde-li o dílo volné, neboť z povahy autorského práva
vyplývá, že se vztahuje nejen na dílo v původní podobě, ale též na dílo
v podobě zpracované, tedy i přeložené. Svolení autora původního díla je
třeba zejména k užití zpracovaného díla, odvozeného od díla původního, užití
díla odvozeného je současně užitím díla původního.
Příklad: Filmový
literární scénář je zpracováním původní literární předlohy (např. románu), film
je pak zpracováním filmového scénáře, a tak i literární předlohy. Producent
musí získat souhlas jak od autora filmu, tak i od autora literárního scénáře a
autora původní literární předlohy.
Stejně
tak jsou autorským dílem, a to souborným, díla vzniklá tvůrčím uspořádáním nebo
výběrem nezávislých děl či prvků. O dílo souborné - pravou, tedy
autorskou databázi (srov. § 2 odst. 5) jde tehdy, je-li způsobem výběru nebo
uspořádáním obsahu jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti uspořadatele; pojem
databáze v nejširším slova smyslu zahrnuje jak databáze autorské a
kvaziautorské, tedy původní, tak i databáze, které jsou předmětem zvláštního
práva pořizovatele databáze, které upravuje § 88.
Příklad: Dílem
souborným bývají sborníky, jako je časopis, encyklopedie, antologie, pásma,
výstavy nebo jiné databáze podle § 88, pokud je výběr či uspořádání jedinečným
nebo původním výsledkem tvůrčí činnosti uspořadatele.
V
souvislosti s dílem souborným lze uvažovat dvojí druh autorských děl (pokud
nejsou zařazeny jen neautorské prvky), a to jednak jednotlivá díla zařazená
do souborného díla (nezávisle na tom, jestli byla tato díla vytvořena pro
soubor nebo již existovala), a pak dílo souborné jako takové coby
jedinečný (popř. původní) výsledek tvůrčí činnosti autora výběru či uspořádání
jednotlivých děl nebo jiných prvků. Za základní pojmový znak souborného díla je
považována tvůrčí činnost uspořadatele, který je definován v § 5 odst.
2, spočívající ve výběru nebo uspořádání jednotlivých děl, jejímž výsledkem je
dílo souborné coby další nové autorské dílo. Autorské právo k dílu soubornému
náleží uspořadateli díla. Do souboru lze zařadit jednotlivá díla, resp.
užít dílo v takovém souboru, jen se souhlasem autorů děl, která jsou
do souboru zařazena; k těmto dílům zůstává autorské právo nedotčeno a autoři
jednotlivých děl do souboru zařazených mají právo s těmito díly mimo soubor
dále samostatně nakládat. Jak vyplývá z pojmových znaků díla souborného, mohou
být do díla souborného zařazeny též, nebo pouze jiné prvky než autorská díla,
tedy výsledky činností, které nenaplňují pojmové znaky autorského díla podle §
2 odst. 1 či odst. 2 a) nebo které autorskoprávní ochrany nepožívají v důsledku
zákonné úpravy. Pokud nejsou splněny zvláštní znaky díla souborného (v případě
absence jedinečnosti či původnosti způsobu výběru nebo uspořádání obsahu, tedy
chybí-li právo k databázi), ač jsou splněny pojmové znaky obecné, může jít o
jiný druh kolektivní autorské tvorby, jíž je spoluautorství, nebo o
pouhé spojení děl či jiných prvků (např. u písničky spojení hudby a
textu, u knihy spojení literárního díla a ilustrací).
Příklad: Ochrana,
ať již autorskoprávní, či sui generis, se vztahuje jak na databáze v
elektronické podobě, tak i databáze neelektronické (např. katalogy, slovníky,
encyklopedie). Ochrana se vztahuje též na materiály potřebné pro fungování
databází, jako jsou slovníkové systémy (tzv. thezaury) nebo rejstříkové
(indexové) systémy. Do pojmu databáze, konkrétně mezi elektronické databáze, se
řadí v souladu s evropskou úpravou též např. CD-ROM. Databáze ale nezahrnuje počítačové
programy použité pro (při) vytvoření a pro fungování databáze přístupné
elektronickými prostředky.
Dílo
je chráněno jako celek, autorské právo se vztahuje na dílo dokončené, jeho
jednotlivé vývojové fáze a části, včetně názvu a jmen postav, jsou-li díly a
nebo jsou-li za díla považovány. Části díla jsou chráněny jednak jako součást
tohoto celku (tzv. vnitřní ochrana), jednak mimo dílo jako celek jsou
autorským právem chráněny takové části díla, které splňují samy o sobě pojmové
znaky autorského díla (tzv. vnější ochrana).
Příklad: Vnější
ochrany požívají např. názvy Jak svět přichází o básníky, Jak básníci přicházejí
o iluze,Jak voní tymián apod. Jednoslovné názvy děl či jména postav zásadně
vnější ochrany nepožívají (např. Temno, Terminal, Carmen).
Předmětem
práva autorského nejsou výtvory, pokud
jsou z ochrany vyloučeny ve veřejném zájmu (srov. § 3) nebo pokud jsou nezpůsobilé
být autorským dílem (tzv. negativní vymezení), a to v důsledku
absence autorskoprávní individuality (jako jsou denní zpráva nebo jiný údaj sám
o sobě), či proto, že sama o sobě nemůže být chráněna vědecká či umělecká forma
(tedy myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematické
vzorce apod.) či determinace objektivními či subjektivními faktory tak, že pro
autorskou tvůrčí činnost nezbývá prostor a k témuž výsledku mohou nezávisle na
sobě dospět různé osoby.
Příklad: Předpověď
počasí, princip hry (např. Člověče, nezlob se, Pexeso) ani základní herní
princip televizního pořadu (např. Neváhej a toč, Prima kuchařka),
Pythagorova věta, algoritmy jako takové, vyučovací metody (např. metody výuky
jazyků), holý námět (např. tematika letců za druhé světové války, stavební
styly (např. baroko, secese); konkrétní tvůrčí umělecké či vědecké tvůrčí
zpracování však již autorským dílem většinou bude (srov. např. filmy Tmavomodrý
svět a Pearl Harbour).
Na
rozdíl od uvedených výtvorů nezpůsobilých být dílem autorským již ze své
podstaty, které pojmově nemohou být předmětem autorskoprávní ochrany, zákon vylučuje
z ochrany ve veřejném zájmu v ustanovení § 3 výtvory, které jsou způsobilé
být autorským dílem a které by tak bez této výluky předmětem ochrany byly, ale
kterým ve veřejném zájmu zákon tuto autorskoprávní ochranu neposkytuje. Jde o díla
úřední - srov. § 3 písm. a), výtvory tradiční lidové kultury za
zákonem stanovených podmínek - srov. § 3 písm. b), politický projev a
řeč přednesenou při úředním jednání za zákonem stanovených podmínek - srov. § 3 písm. c).
Příklad: Dílem úředním
jsou např. právní předpisy, státní hymna, státní znak, městský znak; výtvory
tradiční lidové kultury jsou tzv. díla folklorní. Politickým projevem je pak
např. novoroční projev prezidenta, řečí přednesenou při úředním jednání je např.
obžaloba přednesená státním zástupcem.
Autorský
zákon vymezuje jednak výsledky tvůrčí činnosti autora, které autorskými díly
jsou, a tedy splňují pojmové znaky autorského díla, jednak výsledky činnosti,
které autorskými díly v tomto smyslu nejsou, avšak které za ně považuje
(kvazidíla), a to počítačový program, databáze a fotografie, jsou-li
původní v tom smyslu, že jsou autorovým vlastním duševním
výtvorem. Pokud výtvory nesplňují pojmový znak jedinečnosti, popř. ani původnosti,
nejsou autorskými díly ani za ně nejsou považovány, pak nemohou být ani předmětem
autorskoprávní ochrany.
Příklad: U pravých
autorských děl, která jsou individuálním výsledkem tvůrčí činnosti autora,
nemohou existovat dvě naprosto shodná díla - pokud by k tomu došlo,
nešlo by buď o díla vůbec (chyběl by znak jedinečnosti), anebo dílem by bylo
pouze jedno a druhé by bylo plagiátem - otrockou napodobeninou; v případě
kvaziautorských děl to možné je, pokud jde o díla původní coby nezávislý
výsledek vlastní tvůrčí duševní činnosti autora. Vznikne-li však takové dílo
jako závislé, půjde i v tomto případě o plagiát (absence znaku vlastní duševní činnosti).
Autorský zákon nechrání např. rutinní počítačové programy, fotografie z
fotoautomatu.
Autorský
zákon chrání počítačový program, pokud je jedinečný, či alespoň původní,
bez ohledu na formu jeho vyjádření, včetně přípravných koncepčních materiálů, a
to jako dílo literární. Jestliže není počítačový program ani původní, není
chráněn autorským zákonem. Literární díla nepožívají zvláštní ochrany, jsou
chráněna, a tak i počítačový program, jako všechna autorská díla. Od pojmu počítačový
program je vhodné odlišovat pojem software, neboť nejde o synonyma. Pojem
software je širší, kromě počítačového programu obsahuje zejména též
dokumentaci. Autorský zákon nechrání myšlenky a principy, na nichž je založen
jakýkoli prvek počítačového programu, včetně těch, které jsou podkladem jeho
propojení s programem jiným; nejsou tedy chráněny např. algoritmy jako takové,
ani programovací jazyky.
Autorské
dílo coby nehmotný statek je třeba odlišovat od hmotného
předmětu, v němž je vyjádřeno a který je jako věc hmotná předmětem práva
vlastnického či jiných věcných práv (srov. § 119 o. z.). Podle § 9 odst. 3 ten,
kdo nabude vlastnické právo k věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno,
nenabývá oprávnění k výkonu práva dílo užít, není-li dohodnuto či nevyplývá-li
ze zákona jinak. Vlastník hmotného nosiče díla má pouze vlastnické právo k
tomuto nosiči a nabývá práva k užití díla v rozsahu stanoveném smlouvou. Zničením
věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, autorské právo k dílu nezaniká.
Příklad: Koupí
knihy (tedy rozmnoženiny např. slovesného díla s fotografiemi) nezískává
vlastník knihy ve smyslu hmotné věci práva k užití např. předčítáním z knihy
pro veřejnost, či naskenováním fotografií z knihy a jejich umístěním na www
stránku, stejně tak pokud si koupí hudební CD, nemůže písničky z něj přehrávat
např. na diskotékách.
VI. Autor
Autor je fyzická osoba, která vlastní tvůrčí činností
vytvořila dílo vyhovující pojmovým znakům uvedeným v § 2 odst. 1, příp. 2
(srov. § 5). Osoba právnická schopnost tvůrčí činnosti pojmově postrádá, a může
tak být pouze odvozeným subjektem práva autorského, a to i v případě, že u díla
zaměstnaneckého, či díla vytvořeného na objednávku ze zákona získá právo výkonu
autorských majetkových práv.
Příklad: Autorem
nemůže být zvíře (např. opice) či přístroj (např. fotoautomat, překladač).
Pokud si např. u reklamní agentury, která je právnickou osobou, objedná klient
vytvoření návrhu billboardu, není autorem takového návrhu billboardu agentura,
nýbrž fyzická osoba - autor (grafik, výtvarník, fotograf), který takový návrh
billboardu vlastní tvůrčí činností vytvořil (ať již v pracovním poměru, či mimo
něj).
Dílo nemusí být vytvořeno pouze jedinou osobou, nýbrž
může vzniknout též společnou tvůrčí činností dvou či více autorů. Pokud touto
společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů vznikne do doby dokončení díla
dílo jako dílo jediné, jde o dílo spoluautorů, k němuž spoluautorům
přísluší autorské právo společně a nerozdílně. Základními pojmovými znaky
spoluautorství tedy je společná tvůrčí činnost nejméně dvou fyzických osob,
vynaložená do doby dokončení díla, aniž by musela být současná, jejímž
výsledkem je dílo jediné a nedílné, způsobilé k užití pouze jako celek. Jak je
výslovně uvedeno v ustanovení § 8 odst. 1, není na újmu vzniku díla spoluautorů,
lze-li výsledky tvůrčí činnosti jednotlivých spoluautorů do díla odlišit, nesmí
však být způsobilé samostatného užití. Pokud by byl výsledek tvůrčí činnosti
autora/autorů vynaložen až po dokončení díla, není dílem spoluautorů, mohlo by
jít buď o zpracování, nebo o samostatné autorské dílo (resp. o spojení dvou
samostatných autorských děl). Spoluautorství je možné pouze ve stejném oboru
autorské činnosti.
Spoluautorem
nemůže být osoba, jejíž přínos pro
dílo spočívá pouze v poskytnutí pomoci nebo rady technické, administrativní
nebo odborné povahy nebo poskytnutí dokumentačního nebo technického materiálu či
dání podnětu ke vzniku díla. Autorské právo k dílu přísluší všem spoluautorům
společně a nerozdílně. O nakládání s dílem spoluautorů rozhodují spoluautoři
jednomyslně. Ochrany práv se může jednotlivý spoluautor domáhat i samostatně. Z
právních úkonů týkajících se díla spoluautorů jsou oprávněni a povinni všichni
spoluautoři společně a nerozdílně. Od děl spoluautorů je třeba s ohledem na
jiný právní režim odlišovat díla souborná a díla, která jsou spojena pro společné
užití; pro díla spojená zákon zvláštní úpravu neobsahuje, neboť spojením
nevzniká samostatné nové dílo. Ke spojení děl může dojít pouze se souhlasem
autorů děl takto spojených a právo autora každého z takových děl nakládat se svým dílem mimo konkrétní spojení je nedotčeno.
Příklad: Spoluautorství je časté u učebnic a jiných vědeckých (odborných děl), počítačových
programů, nejde-li o soubor či spojení příspěvků. V praxi dochází často k
nesprávné záměně jednotlivých forem kolektivní autorské tvorby, taková záměna však
vede k omylu v důsledcích v rozsahu a způsobu ochrany, zejména pokud jde o možnost
nakládání s příspěvkem mimo dílo; klasifikace kolektivní tvorby nezáleží na
subjektivní vůli autorů, jde o objektivní otázku. Spoluautorství není možné např.
mezi autorem díla slovesného a díla výtvarného, taková díla však lze se
souhlasem autora zařadit do díla souborného či je možné je užít ve spojení
(ilustrovaná kniha - spojení slovesného díla a výtvarných děl, opera - spojení slovesného díla a
díla hudebního). Postavení spoluautorů nezískávají např. odborní poradci z různých
oborů (historie, vojenství, lékařství, práva) v případě filmu či románů, pokud
autorovi poskytují pouze faktografické odborné informace a nepodílejí se na
konkrétním tvůrčím zpracování (scénáře/románu). Spoluautorem není ani
konzultant diplomové práce, který má být diplomantovi nápomocen pouze radou,
odbornými názory či konzultací, aniž by se podílel na tvorbě diplomové práce
samé. Postavení spoluautora vědeckého díla nemá ani vědec, který (samostatně či
v kolektivu) učiní objev či uskuteční pokus, pokud se nebude podílet na sepsání
takového díla (tedy na literárním ztvárnění objevu/pokusu) a poskytne pro něj pouze
závěry jako takové (údaje).
Autorské
dílo často vzniká též ke splnění povinností vyplývajících z pracovního poměru (zaměstnanecké
dílo). V takovém případě je autorem též fyzická osoba - zaměstnanec, ale
zaměstnavatel bude mít k takovému dílu, nedohodne-li se se zaměstnancem jinak,
velmi silný právní vztah - majetková autorská práva vykonává po celou dobu
trvání majetkových práv zaměstnavatel (svým jménem a na svůj účet), a je tak
oprávněn bez dalšího jak dílo sám jakýmkoli způsobem užít, tak i udělit jinému
oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci). Výnosy z užití, jakož i z
poskytování licencí náleží zaměstnavateli. Částečně jsou ve prospěch zaměstnavatele
prolomena též výlučná osobnostní autorská práva.
Příklad: Zaměstnaneckými
díly jsou často počítačové programy, kartografická díla, díla redaktorů či
fotografů zejména v periodickém tisku, díla grafiků, výtvarníků v reklamních
agenturách, vědecká díla vědeckých pracovníků.
Počítačové
programy, databáze, kartografická díla, která
nejsou kolektivními díly, jakož i všechna kolektivní díla se považují za zaměstnanecká
díla i tehdy, byla-li autorem vytvořena na objednávku (srov. § 58 a § 59 odst.
2). U ostatních děl vytvořených na objednávku objednatel majetková práva
nevykonává, ale je oprávněn dílo užít pro účely, pro které bylo dílo objednáno
a které vyplývají ze smlouvy (dílo na objednávku podle § 61 odst.
1), popř. v jiném rozsahu, pokud tak stanoví smlouva. Není-li sjednáno jinak,
autor může dílo vytvořené na objednávku užít a poskytnout licenci jinému,
není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy objednatele.
Kolektivní
dílo je pak autorské dílo, na jehož tvorbě se podílí
více autorů, které je vytvářeno z podnětu a pod vedením fyzické nebo právnické
osoby a uváděno na veřejnost pod jejím jménem, přičemž příspěvky zahrnuté do
takového díla nejsou schopny samostatného užití.
Vznik
práva autorského
Autor
má ke svému dílu výlučné právo autorské. Autor je originálním subjektem práva
autorského k autorskému dílu. Autorské právo, jakož i autorskoprávní ochrana
autorovi vzniká okamžikem vyjádření díla v jakékoli objektivně vnímatelné
podobě (srov. § 9 odst. 1), jíž se rozumí podoba smyslově vnímatelná.
Autorskoprávní
ochrana je ochranou ryze neformální. Podmínkou vzniku autorského
práva (i trvání tohoto práva) tak není vydání ani jiné zveřejnění díla, ani
vyjádření díla v hmotné podobě, dočasně či trvale, ani splnění jakýchkoli
formálních náležitostí - např. registrace, zápis do rejstříku autorských děl,
zaplacení poplatků, či uvedení tzv. copyrightové výhrady (někdy též
copyrightové doložky) autorského práva obsahující symbol (C), jméno subjektu
autorského práva a rok zveřejnění díla.
Příklad: Autor učebního
textu si napíše přednášku tzv. do šuplíku, nebo ji přednese doma či přednese
své dílo poprvé na přednášce; tímto okamžikem mu vzniká autorské právo
v plném rozsahu (v posledně uvedeném případu dojde současně ke zveřejnění
jeho díla). Pokud by si však takovou přednášku přednášel pouze v duchu pro
sebe, pak autorské právo ani ochrana ještě nevzniká, stejně tak pokud výtvarník
v hlavě vidí budoucí obraz či skladateli v hlavě zní budoucí skladba.
Obsah
práva autorského
Autorské
právo je výlučným právem absolutní povahy a jako takové působí proti všem.
Autorský zákon je postaven na koncepci převážně dualistické (kvazidualistické),
kdy subjektivní právo autorské obsahuje výlučná práva osobnostní (morální) a
výlučná práva majetková, a na koncepci nepřevoditelnosti autorského práva.
Výlučná
práva osobnostní
Práva
osobnostní, někdy též nazývaná
morální, pojmově spjatá s osobou autora, jsou nepřevoditelná, nelze se jich
vzdát a zanikají smrtí autora. Osobnostními právy jsou podle § 11 právo
rozhodnout o zveřejnění díla (tj. o prvním zpřístupnění díla veřejnosti), právo
osobovat si autorství, včetně práva na autorské označení, a právo na
nedotknutelnost díla, zahrnující i právo na autorský dohled, a právo na to, aby
je-li dílo užito jinou osobou, nebylo užito způsobem snižujícím hodnotu díla.
Zveřejnění je první oprávněné zpřístupnění veřejnosti,
které lze realizovat různými způsoby - veřejným přednesením, předvedením,
vystavením, vydáním). Dílo může být zveřejněno též prostřednictvím počítačové
sítě Internet. Dílo je zveřejněno, pokud jsou splněny všechny zákonné podmínky,
musí tedy jít o prvé veřejné oprávněné zpřístupnění díla (nestačí pouhé rozmnožení
díla, pokud by dílo nebylo následně dáno k dispozici veřejnosti). Dílo může být
zveřejněno pouze jednou.
Příklad: Autor
zásadně rozhoduje o tom, zda, kdy a jakým způsobem bude jeho dílo zpřístupněno
veřejnosti, zda pod jeho pravým jménem či anonymně nebo pod pseudonymem, stejně
tak, zda a v jakém rozsahu může jiná osoba činit jakékoli změny do jeho díla.
Jiná osoba nesmí užívat dílo způsobem snižujícím jeho hodnotu. Pouze autor má
právo osobovat si autorství k svému dílu, a pokud by tak činila jiná
osoba, může se takovému jednání bránit.
V
ustanovení § 11 odst. 5 je upravena tzv. postmortální ochrana díla,
podle které si po smrti autora nikdo nesmí osobovat jeho autorství k dílu, dílo
nesmí být užito způsobem snižujícím jeho hodnotu a musí být uveden autor díla při
každém jeho užití, nejde-li o dílo anonymní. Ochrany se může domáhat kterákoli
z osob autorovi blízkých ve smyslu § 116 o. z. (tedy příbuzný v řadě přímé,
sourozenec a manžel; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za
osoby navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně
pociťovala jako újmu vlastní), a to i po uplynutí doby trvání majetkových práv
autorských, jakož i právnická osoba sdružující autory nebo příslušný kolektivní
správce. Osobnostní práva autorská je třeba odlišovat od všeobecného
osobnostního práva (práva na ochranu osobnosti) upraveného ustanovením § 11 až
16 o. z.
Výlučná
práva majetková
Majetková
práva mají ekonomický (hospodářský) význam.
Majetkovými právy jsou právo autorské dílo užít a udělit jiné
osobě smlouvou oprávnění k výkonu tohoto práva (tzv. licenci) (právo
dílo užít a nechat užít) upravená v § 12 odst. 1 a jiná majetková práva,
a to právo na odměnu při opětném prodeji originálu díla uměleckého,
právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu a
právo na odměnu za pronájem. Zákon řadí mezi práva majetková též právo
autora na přístup k dílu. Katalog jednotlivých majetkových práv, resp.
práva dílo užít je upraven zvláštním předpisem.
Majetková
práva jsou předmětem dědictví. Pokud dědictví nenabude žádný dědic,
nestane se dílo před uplynutím doby trvání majetkových práv autorských volným a
majetková práva v souladu s obecnou úpravou nabude stát jako odúmrť. Oprávnění
k výkonu práva dílo užít, označované zákonem v ustanovení § 46 odst. 1 jako licence,
uděluje autor podle § 12 odst. 1 smlouvou, a to smlouvou licenční.
VII. Užití
díla
Za užití díla ve smyslu autorskoprávním se v nauce považuje jednání, jímž
se zprostředkuje smyslové vnímání díla, včetně rozmnožování. Rozlišuje se mezi
užitím děl pro vlastní osobní potřebu a mezi užitím veřejným, o které jde vždy,
přesahuje-li užití meze užití soukromého, tj. rámec osobního soukromí. Množství
jednotlivých způsobů užití děl je velmi široké, některé z nich jsou uvedeny v §
13 a násl. Náleží sem zejména rozmnožování, rozšiřování, pronájem, půjčování,
vystavování a sdělování veřejnosti.
Příklad: Vydání učebnice zahrnuje rozmnožování a rozšiřování rozmnoženin učebnice
v hmotné podobě. Pokud bude takovou učebnici poskytovat knihovna k dočasné
potřebě, nikoli za účelem hospodářského nebo obchodního prospěchu, pak půjde o
půjčování. Jestliže bude učebnice zpřístupňována též prostřednictvím Internetu,
půjde i o sdělování rozmnoženin díla v nehmotné podobě veřejnosti. O sdělování
veřejnosti půjde např. též v případě divadelní hry nebo koncertu, na němž budou
provozována hudební díla s textem nebo bez textu v provedení výkonnými umělci
(zpěváky, jinými interprety), i v případě, kdy by byl takový koncert vysílán
televizí (televizní vysílání).
Autorská
díla jsou v současné době rozmnožována a rozšiřována
nejen v klasické (např. tiskové) podobě, nýbrž jsou zpřístupňována veřejnosti
též v elektronické formě, analogové či digitální, a to i způsobem, že kdokoli může
mít k dílu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby zejména počítačovou
nebo jinou obdobnou sítí - tj. včetně Internetu. Ke každému ze způsobů užití je zásadně vyžadován souhlas autora, popř. toho, kdo vykonává
autorská práva k dílu, tj. buď autora, nebo jiného nositele autorského práva
k dílu (dědice či odvozeného nositele). Zákon zásadně ve svém ustanovení §
12 odst. 1 vyžaduje k udělení oprávnění k výkonu práva dílo užít (licence) jiné
osobě formu smlouvy, a to smlouvy licenční s tím, že bez takového oprávnění může
jiná osoba dílo užít pouze v případech stanovených zákonem.
Příklad: V případě
zpřístupňování autorských děl prostřednictvím Internetu jsou autorská díla
chráněna stejným způsobem a ve stejném rozsahu jako v případě klasických
způsobů. To, že je jakékoli autorské dílo k dispozici na Internetu, v žádném případě
neznamená, že je bez dalšího poskytnuto veřejnosti k volnému použití - Internet
ani jiná počítačová síť nemá z hlediska autorského zákona jakýkoli vliv ani na
vznik, ani na rozsah či obsah autorskoprávní ochrany autorských děl, neboť jsou
pouze technickým prostředkem sloužícím k využití autorských děl. Např. pokud
vyučující v zájmu zvýšení standardu výuky zpřístupní veřejnosti na www
stránkách školy učební text, který je autorským dílem, pak nezávisle na tom,
zda jde o tzv. e-learning, či nikoli, je tento text v plném rozsahu chráněn
autorským zákonem, žáci či jiní zájemci mají bez souhlasu vyučujícího - autora
(jednajícího pravděpodobně většinou nikoli jménem svým, ale v zastoupení školy -
zaměstnavatele) pouze právo užít jej pro svou vlastní osobní potřebu (tedy např.
ke studiu) nebo v případech, kdy tak výslovně stanoví zákon (např. citace).
Volné
užití a zákonné licence
Volné
užití díla buď není vůbec užitím v autorskoprávním
smyslu, jako je tomu v případě užití pro osobní potřebu, anebo je volným užitím
jinak nechráněného díla. V případě zákonných licencí zákon v zásadě nahrazuje
svolení autora (licenci) za stanovených podmínek, takže v některých případech
není dotčeno právo autora na odměnu, která je tzv. náhradní odměnou, u některých
zákonných licencí je nedotčeno právo na uvedení jména autora a díla. Omezení
práva autorského se vztahují na díla zveřejněná, v některých případech na díla
vydaná. Zásadně nejsou dotčena osobnostní práva autorská včetně práva na zveřejnění
díla a práva na nedotknutelnost díla podle § 11. Zásada volného užití díla pro
osobní potřebu neplatí pro zhotovení rozmnoženiny počítačového programu či
elektronické databáze a rozmnoženiny či napodobeniny architektonického díla
stavbou, které jsou s ohledem na povahu uvedených děl užitím ve smyslu zákona,
neboť pořízení i třeba jedné rozmnoženiny takových děl, a to i pro vlastní
osobní potřebu, by bylo vážným, neospravedlnitelným zásahem do autorského
práva. Osobní potřeba je chápána v nejužším smyslu vlastního osobního soukromí
fyzické osoby. Osobní potřebou v autorskoprávním smyslu není vnitřní potřeba
právnické osoby.
Příklad: Užitím
podle AZ není přeložení či jiné zpracování díla pro vlastní osobní potřebu,
spojení s dílem jiným pro vlastní osobní potřebu či zařazení do souboru pro
vlastní osobní potřebu; pokud by však takový překlad či jiné zpracování bylo zpřístupňováno
veřejnosti, nešlo by již o toto oprávněné užití (např. v případě spontánních překladů
knihy Harry Potter, které byly příznivci zpřístupňovány prostřednictvím
Internetu ihned po vydání původní anglickéverze knihy a před vydáním legálního
překladu) . Bez souhlasu autora tak není ani možné, aby si např. škola pořídila
záznam televizního vysílání na videokazetách a následně ho zpřístupňovala žákům
či jiným osobám ve společenské místnosti, stejně tak není možné, aby kdokoli
bez souhlasu autora zpřístupňoval jeho dílo prostřednictvím Internetu na své www
stránce - tj. např. pro svou osobní potřebu si může stáhnout písničku z
internetu, ale nesmí ji bez souhlasu autora zpřístupňovat dále (jako tomu je u
P2P sítí - Napster, Gnutella), v případě počítačových programů však není oprávněn
si pořídit ani rozmnoženinu pro svou osobní potřebu.
Podle
§ 30 odst. 2 písm. a) do práva autorského nezasahuje ten, kdo pro svou
osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla; rozmnoženina
nebo napodobenina díla výtvarného musí být jako taková zřetelně označena. Právo
na volné zhotovení rozmnoženiny (napodobeniny, záznamu) díla pro svou osobní
potřebu je vázáno na podmínku, že si rozmnoženinu (napodobeninu, záznam)
zhotoví sám ten, jehož vlastní osobní potřebě má sloužit (oproti tomu srov. §
30 odst. 3 v případě tiskových rozmnoženin).
V
případě pořízení rozmnoženiny či např. zpracování díla fyzickou osobou
sice pro vlastní osobní potřebu, ale pro účely podnikání či jiné výdělečné činnosti
nepůjde již o užití volné ve smyslu § 30 odst. 1 první věta, či podle § 30
odst. 2 nebo 3. Rozmnoženina zhotovená pro osobní potřebu nesmí být použita k
jinému účelu nezávisle na tom, zda by tak bylo činěno úplatně či bezúplatně.
Nelze tak poskytnout rozmnoženinu pořízenou pro vlastní osobní potřebu ani k
dalšímu rozmnožování pro realizaci osobní potřeby další osoby, i kdyby osoby jí
blízké; takové jednání by již bylo neoprávněným zásahem do práva autorského.
Příklad: Vypálení
hudebního CD nebo DVD s filmem není porušením autorského práva, pokud tak činím
pouze pro sebe (tedy vlastní osobní potřebu), nikoli však již např. pro spolužáky.
Stejně tak není porušením autorského práva, pokud si pořídím tiskovou rozmnoženinu
(např. článku) faxem nebo si ji nechám pořídit ve školní knihovně na kopírce,
volným užitím již však není, pokud pořídím kopie článku pro všechny spolužáky.
Ani pro vlastní osobní potřebu si však nesmím pořídit rozmnoženinu počítačového
programu nebo elektronické databáze. Vypálené CD, které si pořídím pro sebe,
nemohu následně ani jinému prodat či darovat.
Zákonnými
bezúplatnými licencemi jsou citace,
katalogová licence, licence k užití autorského díla umístěného na veřejném
prostranství, úřední a zpravodajská licence, licence k užití autorského díla v
rámci občanských, náboženských obřadů a školních představení a k užití
autorského díla školního, knihovnická licence, licence k užití autorského díla
souborného, licence k užití autorských děl pro potřeby zdravotně postižených.
Zákonné licence nelze až na výjimky smluvně vyloučit. Volná užití i zákonné
licence nesmějí být podle tzv. třístupňového testu vykládány způsobem, který by
narušoval běžný výkon práv autorských a který by byl neospravedlnitelně na újmu
oprávněným zájmům autora.
Z
bezúplatných zákonných licencí je třeba podrobněji zmínit zejména citace upravené
v § 31, podle kterého do práva autorského nezasahuje ten, kdo
a) cituje ve svém díle v odůvodněné
míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů,
b) zařadí do svého
samostatného díla vědeckého, kritického, odborného nebo do díla určeného k vyučovacím
účelům, pro objasnění jeho obsahu, drobná celá zveřejněná díla,
c) užije zveřejněné dílo v přednášce
výlučně k účelům vědeckým nebo vyučovacím či k jiným vzdělávacím účelům;
vždy
je však nutno uvést jméno autora, nejde-li o dílo anonymní, nebo jméno osoby,
pod jejímž jménem se dílo uvádí na veřejnost, a dále název díla a pramen.
(Nestačí tedy pouhé uvedení pramenu v seznamu literatury.).
AZ
ve svém § 29 odst. 2 stanoví, že v rozsahu odůvodněném účelem oprávněného zhotovení
rozmnoženiny podle ustanovení § 31 písm. a) a b) může být takto zhotovená
rozmnoženina také nevýdělečně rozšiřována bez zvláštního souhlasu autora díla,
z něhož je citováno, což odpovídá úpravě tzv. informační směrnice, která připouští
možnost citací coby zákonných licencí pouze pro účely kritiky, recenzí a dále k
vyučovacím a vědeckým účelům, to však pouze pro nekomerční užití. S ohledem na
účel citací lze mít za to, že nekomerční či nevýdělečnou povahu je třeba
vztahovat k užití citace, nikoli díla, do kterého je citováno. Tzv. malé citace
podle § 31 písm. a) jsou výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů; podmínkou
jejich aplikace je existence vlastního díla a odůvodněnost míry, v níž se
cituje - směrnice současně hovoří o poctivých zvyklostech. Malé citace nejsou
omezeny kategorií či druhem děl, do nichž může být citováno, to neplatí pro
tzv. velké citace ve smyslu § 31 písm. b), kdy je zařazení drobných celých zveřejněných
děl zákonem dovoleno pouze do samostatného díla vědeckého, kritického,
odborného nebo díla určeného k vyučovacím účelům. Podmínkou aplikace velkých
citací je tedy především existence takového díla, které musí mít samostatnou
povahu, splnění povahy děl citovaných coby drobných celých zveřejněných děl a
splnění účelu velkých citací, jímž je objasnění obsahu zákonem vymezeného
samostatného díla, do nějž je citováno. Pro aplikaci citací (malých i velkých)
je podmínkou existence vlastního díla, do kterého se cituje, majícího svůj
autorskoprávní obsah, který je k dílům, z nichž se cituje, ve funkčním vztahu,
a citace tak jsou v konkrétním rozsahu odůvodněné. Při citaci platí nutnost zřetelného
a zjevného odlišení citovaného místa od obsahu díla, do kterého se cituje.
Příklad: Nelze
tedy pod rouškou zákonné úpravy citací pouze vybrat či uspořádat citace bez
existence vlastního díla; takové případy jsou posuzovány jako neoprávněné vytvoření
díla souborného (např. zpěvníky, čítanky), k němuž je nutné získat (pokud nejde
o volná díla) licenci smluvní. Totéž platí i o souboru děl či úryvků z děl,
které jsou pouze oglosovány, aniž by glosy či poznámky měly samonosný
charakter. O citaci nejde ani v případě užití hudebních či audiovizuálních děl
nebo výtvarných děl např. v multimediálních encyklopediích; i v těchto případech
je nutné získat licenci smluvní. Pokud nějaká osoba převezme z díla jiného
autora části jeho díla, aniž by ji označila jako citace, a vydává je za své,
popř. otrocky napodobí dílo jiného autora a vydává je za své, jde o plagiát;
takovému jednání se může autor bránit zejména podle § 40 a násl., neboť nejde
pouze o porušení norem etických, ale o porušení práva autorského. Pokud jiná
osoba vydává za svůj nápad jiné osoby, který však není vyjádřen tvůrčí formou
uměleckou ani vědeckou, a není tak autorským dílem, nelze takové jednání
postihovat na základě AZ, ale lzeuvažovat ochranu právem proti jednání nekalé
soutěže.
Podmínkou
citace podle § 31 písm. c) je splnění vědeckého nebo vzdělávacího účelu přednášky
(zákon uvádí účely vyučovací) a samostatná povaha přednášky, která však nemusí
být autorským dílem. Licence se též vztahuje pouze na díla zveřejněná. O
uvedenou zákonnou licenci nejde v případě pouhého přednesu díla.
VIII.
Licenční a podlicenční smlouva, výkon majetkových autorských práv
AZ
upravuje licenční smlouvu jako jednotný a jediný smluvní typ (srov. § 46
až 56). Licenční smlouvou oprávněná osoba poskytuje - zpravidla za úplatu -
jiné osobě oprávnění k užití díla (oprávnění k výkonu práva dílo užít), tedy
licenci. Pokud neobsahuje smlouva jiné ujednání, je nabyvatel licenci nejen
oprávněn, ale i povinen využít (licence zavazující). Dohodou stran však
lze licenci sjednat jako opravňující. Autor může poskytnout licenci jako výhradní, nebo jako nevýhradní. Nebude-li sjednáno jinak a nepůjde-li
o licenční smlouvu nakladatelskou, půjde o licenci nevýhradní. U nevýhradní
licence může autor udělit oprávnění jakémukoli dalšímu subjektu a taktéž sám může
dílo užít, u výhradní licence je autor povinen se zdržet udělování svolení k užití
díla jiným osobám a současně i užití díla (výhradnost úplná), popř. -
je-li tak sjednáno - musí se zdržet pouze udělování svolení, avšak sám dílo užít
může (výhradnost omezená). Udělí-li autor přes existenci výhradní
licence další licenci, bude tato další licence neplatná (absolutní povaha účinků
licenční smlouvy). Bude-li naopak po nevýhradní licenci sjednána licence
výhradní, budou obě smlouvy platné; nabyvatel pozdější licence, tedy licence
výhradní bude povinen strpět předchozí licenci nevýhradní.
Autor
může udělit licenci buď omezeně na jednotlivý způsob, či jednotlivé způsoby
užití nebo licenci neomezenou - ke všem způsobům užití. Avšak
i když je smlouva sjednána na všechny způsoby užití, jsou pojmově vyloučeny
ty způsoby užití, u nichž je povinná kolektivní správa. Autor též nemůže
přímo (individuálně) sjednat odměnu v případech, kdy právo na odměnu je
povinně kolektivně spravované.
Pokud
jde o formu licenční smlouvy, koresponduje s občanskoprávní zásadou
bezformálnosti; až na výjimky se nevyžaduje písemná forma. Písemná forma je k platnosti licenční smlouvy nutná, pokud jde o výhradní
licenci a dále u licencí kolektivních a hromadných udělovaných
kolektivními správci.
Licenční
smlouva je smlouvou zásadně úplatnou, ale lze ji sjednat i jako bezúplatnou;
určitou odchylkou v tomto ohledu je ustanovení § 49 odst. 3, které zakotvuje
autorovo právo na přiměřenou odměnu v souvislosti s pronájmem originálu nebo
rozmnoženiny díla, kdy však nejde o licenční odměnu, ale jiné majetkové právo;
sama licence k pronájmu může být udělena bezúplatně. Tohoto práva se autor nemůže
vzdát a nemůže je ani vykonávat individuálně, jde o právo povinně kolektivně
spravované.
Pokud
není sjednáno jinak, může licenci využít pouze nabyvatel; k poskytnutí
podlicence se vyžaduje souhlas autora, stejně tak je třeba souhlasu autora i
pro případ cese (postoupení) licence, pokud půjde o prodej podniku či jeho části,
souhlas se nevyžaduje, ledaže by si tak autor výslovně vymínil v licenční
smlouvě.
Nakladatelská
smlouva licenční
Licenční
smlouva nakladatelská je licenční smlouva,
kterou autor poskytuje nabyvateli licence k rozmnožování a rozšiřování díla
slovesného, hudebně dramatického nebo hudebního, výtvarného, díla
fotografického či díla vyjádřeného způsobem podobným fotografii, pokud nejde o
užití díla v provedení výkonnými umělci. Nakladatelskou licenci lze poskytnout
také buď jako výhradní, nebo jako nevýhradní, ale v případě, kdy dohoda o
charakteru licence chybí, platí na rozdíl od obecné úpravy licenční smlouvy, že
jde o licenci výhradní, nejde-li o rozmnožování a rozšiřování díla
v periodické publikaci. S ohledem na ustanovení § 46 odst. 4 je nutná
písemná forma, jinak by taková smlouva byla neplatná. U licence nakladatelské
se tedy zvláštní dohoda vyžaduje naopak tam, kde má být licence nevýhradní. V případě,
kdy nebude nakladatelská smlouva sjednána písemně, bude pro posouzení platnosti
smlouvy z hlediska formy rozhodující vůle stran. Pokud chtěly strany sjednat
smlouvu jako výhradní, bude neplatná pro nedostatek formy, pokud bylo vůlí
stran sjednat smlouvu jako nevýhradní, neplatnost z tohoto důvodu nebude možné dovodit.
Dalším
zvláštním ustanovením nakladatelské smlouvy, jímž se odlišuje od obecné úpravy
licenční smlouvy, je právo na autorskou korekturu, které má dispozitivní
charakter, a některé zvláštní důvody zániku smlouvy.
Podlicenční
smlouva
Podlicenční
smlouvou nabyvatel licence poskytuje oprávnění k výkonu
práva užít dílo (podlicenci, běžně označovanou jako sublicence) další osobě,
aniž by přitom došlo ke změně smluvních stran; ustanovení o licenční smlouvě se
na ni vztahují obdobně. Nabyvatel licence může udělit podlicenci pouze se
souhlasem autora. Od postavení osoby, která na základě smlouvy získá oprávnění
k výkonu práva dílo užít (licenci/podlicenci), je třeba odlišovat osobu, která
na základě zákona získá oprávnění k výkonu majetkových práv (vykonavatel
majetkových práv). Takovéto postavení má, jak již bylo zmíněno, zaměstnavatel,
pokud nemá se zaměstnancem jinou dohodu a jde o dílo, které zaměstnanec vytvořil
ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovního poměru, a dále
objednatel, pokud dílem na objednávku je kolektivní dílo, počítačový program,
databáze a díla kartografická, i tehdy pokud nejsou díly kolektivními, i zde je
možná jiná dohoda. Autorovi v těchto případech zůstávají pouze tzv. holá
majetková práva autorská bez možnosti jakkoli s nimi nakládat, jakkoli je využít.
Uzavřel-li
by přesto autor licenční smlouvu, byla by neplatná. Zaměstnavatel či objednatel
se dostávají do právní pozice, jako by šlo o jejich vlastní práva, jednají při
výkonu práv vlastním jménem a na vlastní účet, udělují-li oprávnění jinému,
neudělují podlicenci, ale licenci. Na rozdíl od nabyvatele licence jim také
náležejí jiná majetková práva zejména podle § 24 a 25.
Trvání
majetkových autorských práv
Obecná
doba trvání autorských majetkových práv je po dobu autorova života a 70
let po jeho smrti. Odchylně stanoví zákon okamžik, který je rozhodný pro počítání
doby trvání autorského práva u díla spoluautorů, pro dílo audiovizuální a pro
díla zveřejňovaná po určitou dobu ve svazcích, na pokračování nebo v řadách.
Zvláštní doba trvání je stanovena pro díla anonymní a pseudonymní, též pro díla
kolektivní - zde zásadně 70 let od oprávněného zveřejnění díla, nevyplývá-li ze
zákona jinak; nebylo-li takové dílo zveřejněno během 70 let od jeho vytvoření,
majetková práva uplynutím této doby zanikají. Počítání doby trvání upravuje §
27 odst. 7 - lhůta se počítá od prvého dne následujícího roku.
Volné
dílo
Volné
dílo autorské je autorské dílo, u kterého
uplynula doba trvání autorských majetkových práv. Může být bez dalšího volně užito,
tedy bez svolení a bezúplatně, aniž by tím však bylo dotčeno právo zveřejnitele
dosud nezveřejněného volného díla a tzv. postmortální ochrana, podle které si
nikdo jiný než autor nesmí osobovat autorství k dílu, dílo nesmí být užito způsobem
snižujícím jeho hodnotu a musí být uvedeno jméno (pravé, popř. pseudonym)
autora díla, nejde-li o dílo anonymní.
Příklad: V případech,
kdy autorské dílo ještě není volné z hlediska autorskoprávního, pak je možné je
užít pouze se svolením autora, resp. oprávněného nositele…