Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

§ 347 ZP Výklad některých pojmů

29.4.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.13.347
§ 347 ZP Výklad některých pojmů

JUDr. Věra Bognárová

Úplné znění

Ustanovení související

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

    • § 41 odst. 1 písm. b) a d) – převedení na jinou práci

    • § 52 písm. d) – výpověď z pracovního poměru

    • § 67 odst. 2 – odstupné při skončení pracovního poměru

    • § 105 – povinnosti zaměstnavatele při nemocech z povolání a pracovních úrazech

    • § 139 – doplatek při převedení na jinou práci z důvodu ohrožení nemocí z povolání

    • § 177 odst. 2 – náhrady při přijetí a přeložení

    • § 187 – definice člena rodiny pro účely poskytování cestovních náhrad

    • § 191 – důležité osobní překážky v práci

    • § 215 odst. 2 písm. c) – dodatková dovolená

    • § 271i – jednorázové odškodnění pozůstalých

    • § 271k – nemoci z povolání

    • § 274 odst. 2 – školení nadřízeným orgánem

    • § 328 – přechod peněžitých práv při smrti zaměstnance

    • § 340 a 341 – rozhodování nadřízeného orgánu o převodu

  • Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů

    • § 61 až 66

  • Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

    • § 2

  • Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů

  • Vyhláška č. 104/2012 Sb., o posuzování nemocí z povolání

  • Zákon č. 263/2016 Sb., atomový zákon, ve znění pozdějších předpisů

    • § 78

  • Vyhláška č. 422/2016 Sb., o radiační ochraně a zabezpečení radionuklidového zdroje

    • § 20

Komentář
Komentář

V tomto ustanovení je uveden výklad některých pojmů, které zákoník práce v jednotlivých ustanoveních používá. S výjimkou pojmu ohrožení nemoci z povolání, který se vyskytuje i v jiných právních předpisech (o ochraně zdraví) a je proto obecně použitelný, se výklad pojmů uvedených v § 347 odst. 2 až 5 ZP použije výhradně pro účely aplikace zákoníku práce a pro výklad pojmů používaných výhradně v jeho ustanoveních. To plyne ze slov, že výklad se podává „pro účely tohoto zákona”. Výklad těchto pojmů není proto použitelný obecně i pro jiné právní předpisy.

Ohrožení nemocí z povolání

Ohrožení nemocí z povolání je preventivní institut pracovního i veřejného zdravotnického práva, jehož smyslem je předejít vzniku nemoci z povolání. Zdravotní způsobilost zaměstnance je při zjištění ohrožení nemocí z povolání omezena pouze tak, že nesmí nadále práci konat za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání. Ostatní práce však vykonávat může.

Ohrožením nemocí z povolání, jak je definováno v § 347 ZP, se rozumí takové změny zdravotního stavu, které ještě nedosahují takového stupně, aby je bylo možné posoudit jako nemoc z povolání. Zákonným předpokladem však je, aby tyto změny zdravotního stavu nastaly za podmínek, za nichž jinak vzniká nemoc z povolání. Se zjištěním ohrožení nemocí z povolání není podle ZP spojen vznik nároku na náhradu škody, není upravena odpovědnost zaměstnavatele za vznikající škody a zaměstnanci, u něhož je zjištěno ohrožení nemoci z povolání, vznikají podle ZP pouze některé speciální dílčí právní nároky [doplatek do průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením podle § 139 odst. 1 písm. a) ZP, odstupné při použití výpovědního důvodu podle § 52 písm. d) ZP ]. Ohrožení nemocí z povolání není zákoníkem práce výslovně kryto vznikem odpovědnosti zaměstnavatele z toho důvodu, že při ohrožení nemocí z povolání není zdravotní stav zaměstnance nezpůsobilý k výkonu práce obecně. Zaměstnanec není práce neschopen, není mu přiznáván z tohoto důvodu ani invalidní důchod apod., může vykonávat jakékoliv práce, nesmí vykonávat pouze práce, za nichž vzniká nemoc z povolání, jejíž ohrožení bylo zjištěno. Ohrožení nemocí z povolání není kryto zákonným pojištěním odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou pracovním úrazem a nemocí z povolání.

Ohrožení nemocí z povolání se zjišťuje na základě lékařského posudku, který vydává poskytovatel zdravotních služeb příslušný k vydání lékařského posudku o nemoci z povolání. Postupuje přitom podle § 61 až 66 zákona č. 373/2011 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o specifických zdravotních službách. Při posuzování a zjišťování ohrožení nemocí z povolání se postupuje podle nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. Zvláštní seznam ohrožení nemocí z povolání zatím vládou vydán nebyl, ačkoliv je k tomu vláda zmocněna. Postup při posuzování a uznávání ohrožení nemocí z povolání a okruh osob, kterým se předává lékařský posudek o ohrožení nemocí z povolání, podmínky, za nichž ohrožení nemocí nelze nadále uznat za ohrožení nemocí z povolání, a náležitosti lékařského posudku je shodný s posuzováním a zjišťováním nemoci z povolání a upravuje jej vyhláška č. 104/2012 Sb., o posuzování nemocí z povolání.

Nesmí-li podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, zaměstnanec dále konat dosavadní práci pro ohrožení nemocí z povolání, je zaměstnavatel povinen jej podle § 41 odst. 1 písm. b) ZP převést na jinou práci. Jestliže byl zaměstnanec z důvodů ohrožení nemocí z povolání převeden na jinou práci, za niž přísluší nižší mzda nebo plat, přísluší mu podle § 139 ZP za dobu převedení doplatek ke mzdě nebo platu do výše průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením. Pokud zaměstnavatel nemá pro zaměstnance jinou vhodnou práci, na kterou by jej mohl převést, anebo chce se zaměstnancem ukončit pracovní poměr, je to možné za podmínek upravených v § 52 písm. d) ZP. Zaměstnanci však v tomto případě přísluší odstupné nejméně ve výši 12násobku průměrného výdělku.

Nadřízený orgán

Zákoník práce v některých ustanoveních stále používá pojmu nadřízený orgán, zvlášť v části přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, při němž má nadřízený orgán zpravidla oprávnění rozhodovat o organizačních přeměnách zaměstnavatele. Nadřízeným orgánem se pro účely zákoníku práce rozumí ten orgán, který je podle zvláštních právních předpisů oprávněn vykonávat vůči zaměstnavateli řídicí působnost při plnění jeho úkolů. Ve zvláštních předpisech není subjekt, který je oprávněn vykonávat řídicí působnost, zpravidla v současně době označován jako orgán. Při posuzování, zda jím určitý subjekt je, je potřebné vyjít ze zvláštních právních předpisů a z působností, které