Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

§ 114 Mzda nebo náhradní volno za práci přesčas

11.1.2012, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.6.114
§ 114 Mzda nebo náhradní volno za práci přesčas

Ing. Ivan Tomší

§ 114
Mzda nebo náhradní volno za práci přesčas

  1. (1) Za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo (dále jen „dosažená mzda“), a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku.
  2. (2) Neposkytne-li zaměstnavatel zaměstnanci náhradní volno v době 3 kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas nebo v jinak dohodnuté době, přísluší zaměstnanci k dosažené mzdě příplatek podle odstavce 1 .
  3. (3) Dosažená mzda a příplatek ani náhradní volno podle odstavců 1 a 2 nepřísluší, je-li mzda sjednána (§ 113) již s přihlédnutím k případné práci přesčas. Mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas je možné takto sjednat, je-li současně sjednán rozsah práce přesčas, k níž bylo při sjednání mzdy přihlédnuto. Mzdu s přihlédnutím k případné práci přesčas je možné sjednat nejvýše v rozsahu 150 hodin práce přesčas za kalendářní rok a u vedoucích zaměstnanců (§ 11) v mezích celkového rozsahu práce přesčas (§ 93 odst. 4).

Komentář

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění

    • § 93 – práce přesčas

    • § 93a – další dohodnutá práce přesčas ve zdravotnictví

    • § 98 – práce přesčas ve specifických případech (při pružném rozvržení v kontu pracovní doby)

    • § 245 – práce přesčas u mladistvých zaměstnanců

Komentář

Příplatek k dosažené mzdě za práci přesčas

První možností mzdového vypořádání práce přesčas, kterou uvádí § 114 odst. 1 zákoníku práce, je poskytnutí příplatku nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku ke mzdě dosažené při výkonu této přesčasové práce. Dosaženou mzdou se rozumí veškerá mzda, na kterou mu vzniklo za dobu práce přesčas právo. Dosaženou mzdou jsou tedy všechny mzdové složky, které by zaměstnanci byly poskytnuty, kdyby konal práci v řádné pracovní době (základní mzda, příplatky, prémie atd.). Nelze tedy opominout žádnou mzdovou složku, která přísluší za práci, kterou zaměstnanec přesčas koná.

Zákonem se stanoví pouze minimální výše příplatku za práci přesčas; nestanoví se však jeho konkrétní výše (nad toto minimum) ani jeho forma. Podle konkrétních podmínek lze proto poskytnout zaměstnanci příplatek vyšší, například když jsou okolnosti práce přesčas pro daný provoz naléhavé nebo kdy by jiné řešení zajištění těchto prací bylo nákladné, kdy je výkon práce přesčas spojen s obtížným pracovním prostředím (ve dnech pracovního klidu) apod. Vyšší úroveň příplatku může být výsledkem vyjednávání nebo přístupu zaměstnavatele k práci přesčas. Vyšší úroveň příplatku za práci přesčas může být sjednána, stanovena nebo určena všemi uvedenými formami úpravy mezd (smlouvami, vnitřním předpisem, mzdovým výměrem). Forma příplatku také není upravena. Je ho tedy možno poskytovat k dosažené mzdě za práci za každou hodinu, nebo ve stálé nebo proměnlivé výši za měsíc nebo jiné období. Neprominutelnou podmínkou, od níž se nelze odchýlit, je minimální výše příplatků – 25 % průměrného výdělku. Poskytne-li proto zaměstnavatel zaměstnanci příplatek ve stálé měsíční výši nebo za jiné období delší než jedna hodina, musí být za všech okolnosti a v každém měsíci vyšší než uvedené zákonné minimum, kterým je 25 % průměrného výdělku příslušejícího za dobu práce přesčas.

Při výpočtu minimální výše příplatku se použije průměrný výdělek zjištěný podle hlavy XVIII části třinácté (§ 351 až 362) zákoníku práce.

Příplatek za práci přesčas přísluší za uvedených podmínek podle § 319 odst. 1 zákoníku práce také zaměstnanci zaměstnavatele z jiného členského státu Evropské unie, který je v rámci nadnárodního poskytování služeb vyslán k výkonu práce na území České republiky. Příplatek za práci přesčas se mu však podle úpravy České republiky neposkytne v případě, jsou-li práva vyplývající z právních předpisů členského státu Evropské unie, z něhož byl vyslán k výkonu práce v rámci nadnárodního poskytování služeb, pro něho výhodnější.

Náhradní volno za práci přesčas

Druhou možností mzdového vypořádání se s prací přesčas je poskytnutí náhradního volna za práci přesčas. Zaměstnavatel se může dohodnout se zaměstnancem na tom, že mu bude za práci přesčas poskytnuto náhradní volno místo příplatku.

Forma dohody o poskytnutí náhradního volna místo příplatku není předpisem stanovena, takže se řídí obecnými zásadami pro uzavírání smlouvy.

Náhradní volno se poskytuje v rozsahu práce konané přesčas.

Zaměstnavatel má možnost poskytnout zaměstnanci náhradní volno do konce třetího kalendářního měsíce po výkonu práce přesčas. Může se však se zaměstnancem dohodnout, že to bude doba kratší nebo i delší než tyto tři měsíce. Nebude-li však v této zákonem stanovené nebo jinak dohodnuté době náhradní volno poskytnuto, musí zaměstnavatel zaměstnanci ve výplatě za poslední kalendářní měsíc této doby příplatek vyplatit.

Dosaženou mzdu za práci přesčas je však nutno vyplatit v tomto případě (poskytnutí náhradního volna v jiném kalendářním měsíci) ve výplatě za měsíc, ve kterém byla tato práce přesčas vykonána. Práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno, se podle § 93 odst. 5 zákoníku práce nezahrnuje do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas ve vyrovnávacím období.

Sjednání mzdy s přihlédnutím k jejímu výkonu

Třetí možností mzdového